Franjo Tuđman
V dnešním světě se Franjo Tuđman stal tématem, které stále více zajímá mnoho lidí. Ať už pro svou historickou relevanci, svůj dopad na společnost nebo vliv na současnou kulturu, Franjo Tuđman upoutal pozornost odborníků i fanoušků. Když zkoumáme různé aspekty Franjo Tuđman, setkáváme se s velkou rozmanitostí názorů, pohledů a emocí, které nás vedou k zamyšlení nad jeho důležitostí a smyslem v našich životech. V tomto článku se ponoříme do fascinujícího světa Franjo Tuđman, abychom objevili jeho rozmanité dimenze a lépe porozuměli jeho dopadu na naši realitu.
Franjo Tuđman (též psáno Tudjman, vyslovováno ; 14. května 1922 Veliko Trgovišće – 10. prosince 1999 Záhřeb) byl chorvatský historik, generál, politik a státník, první prezident nezávislého Chorvatska a prominentní člen (zakladatel) strany HDZ, historik a jugoslávský generál.[1]
Biografie
Franjo Tuđman se narodil ve Velikém Trgovišći v chorvatském Záhoří. Jeho otec Stjepan byl aktivista Chorvatské selské strany; kromě Franja měl ještě dva syny, Stjepana a Ivicu. Matka jim zemřela v roce 1929, kdy Franjo ještě chodil na základní školu. Bratr Stjepan zemřel v roce 1943 v řadách partyzánů. Přestože Franjův otec Stjepan byl jedním z hlavních iniciátorů protifaštického hnutí v Chorvatském Záhoří a byl také členem ZAVNOH a AVNOJe, v roce 1946 jej likvidovala jugoslávská tajná policie UDBA.
Franjo chodil na střední školu do Záhřebu v letech 1934–1941. Již tehdy se účastnil nacionalistického chorvatského hnutí a tehdejší královský režim jej proto internoval. Po napadení Jugoslávie vojsky Osy roku 1941 se připojil k jugoslávským partyzánům.[2] V roce 1945 se stal jedním z chorvatských zástupců v nejvyšším štábu partyzánské armády v Bělehradě. Pracoval v hlavní personální správě Ministerstva lidové obrany, v generálním štábu JLA a na ředitelství Vojenské encyklopedie. V letech 1955–1957 studoval na Vyšší vojenské akademii v Bělehradu. V roce 1960 získal hodnost generálmajora. Armádní aktivity zanechal, neboť se chtěl věnovat především literární tvorbě. Následně se vrátil do Záhřebu a začal pracovat na místní univerzitě.
Tuđman na sebe upozornil v roce 1990 vydáním knihy, ve které rozporoval oficiální jugoslávskou historiografii ohledně počtu obětí v Koncentračním táboru Jasenovac. Ustašovské Chorvatsko v ní považoval za „vykonavatele brutality dějin“ a za stát, který opakoval to, o co se v dějinách pokoušeli již mnozí. Vysoké počty obětí považoval za přehánění, a to jak ze strany srbských historiků, tak i chorvatských komunistů.[3]
Původně záhřebský historik a člen komunistické strany, který se v dobách Jugoslávie a politických komplikací na konci 60. let a hlavně v 80. letech dostal do vězení[4], se dostal na konci existence jugoslávského státu do pozice předsedy Předsednictva Socialistické republiky Chorvatsko. Za chorvatského prezidenta byl zvolen na jaře roku 1990.[5]
V červnu 1991 vyhlásilo Chorvatsko nezávislost, která byla Brionskou deklarací pozastavena do října 1991. V mezidobí se začaly stupňovat spory ohledně postavení početné srbské menšiny, které vygradovaly bitvou o Vukovar, která je považována za počátek tzv. Vlastenecké války.
Tuđman angažoval Chorvatsko v konfliktu v Bosně a Hercegovině, již v březnu 1991 se v bývalé Titově lovecké chatě v Karađorđevu ve Vojvodině Tuđman dohodl se srbským představitelem Slobodanem Miloševićem, že si Chorvaté a Srbové nebudou bránit v anexi těch oblastí v Bosně, kde má jejich národ většinu.[6][7][8]
I přes mnohá obvinění ze strany především srbských médií i srbských politických představitelů Tuđman nikdy otevřeně nepodpořil ustašovské hnutí a jeho oživení v 90. letech 20. století. Ustašovský Nezávislý stát Chorvatsko (NDH) nicméně Tuđman považoval za výraz „legitimních aspirací chorvatského národa."[9]
Tuđman každopádně byl a je glorifikován nacionalistickými skupinami v Chorvatsku, stal se i námětem ideologických písní (například „Jasenovac i Gradiška Stara“, písně pojmenované po internačních táborech v NDH, kde se mimo jiné zpívá jakoby v žánru modlitby „Gospe sinjska, ako si u stanju, uzmi Stipu, a vrati nam Franju." – „Panno Marie sinjská, pokud můžeš, vezmi Stipa (míněn Stipe Mesić) a vrať nám Franja." (tatáž píseň velebí i někdejšího vůdce NDH, válečného zločince Ante Paveliće)
Transformace Chorvatska v tržní ekonomiku se nesla ve znamení prorůstání státu s organizovaným zločinem.[10] Osoby napojené na Tuđmana získaly vliv v tajných službách, ale také rozsáhlé majetky.[11]
Po smrti prezidenta Tuđmana se poměry v zemi po volbách v roce 2000 stabilizovaly.
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Фрањо Туђман na srbské Wikipedii.
- ↑ Zrn. Kronika týdne. Týden. 20. 12. 1999, čís. 52, s. 10. ISSN 1210-9940.
- ↑ HUDSON, Kate. Breaking the South Slav Dream: The Rise and Fall of Yugoslavia. Londýn: Pluto Press, 2003. ISBN 0745318827. S. 77. (anglicky)
- ↑ HAYDEN, Robert M. From Yugoslavia to the Western Balkans. Boston: Brill, 2013. Dostupné online. ISBN 978-90-04-24190-9. S. 39. (angličtina)
- ↑ RAMET, Sabrina. Balkan Babel – The disintegration of Yugoslavia from the Death of Tito to fall of Milošević. : Westview Press, 2002. 426 s. Dostupné online. ISBN 0-8133-3905-7. S. 54. (angličtina)
- ↑ RAMET, Sabrina. Balkan Babel – The disintegration of Yugoslavia from the Death of Tito to fall of Milošević. : Westview Press, 2002. 426 s. Dostupné online. ISBN 0-8133-3905-7. S. 164. (angličtina)
- ↑ HLADKÝ, Ladislav. Bosna a Hercegovina. Historie nešťastné země. Brno: Doplněk, 1996. 216 s. ISBN 80-85765-61-6. S. 137.
- ↑ ŠESTÁK, Miroslav, et al. Dějiny Jihoslovanských zemí. 2.. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. 758 s. ISBN 978-80-7106-375-9. S. 575.
- ↑ HAYDEN, Robert M. From Yugoslavia to the Western Balkans. Boston: Brill, 2013. Dostupné online. ISBN 978-90-04-24190-9. S. 13. (angličtina)
- ↑ HAYDEN, Robert M. From Yugoslavia to the Western Balkans. Boston: Brill, 2013. Dostupné online. ISBN 978-90-04-24190-9. S. 14. (angličtina)
- ↑ LAZAREVIĆ, Uroš. Svět. Týden. 03. 11. 2008, čís. 44, s. 60. ISSN 1210-9940.
- ↑ ZRNO, Maytáš. Svět. Týden. 22. 11. 1999, čís. 48, s. 40. ISSN 1210-9940.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Franjo Tuđman na Wikimedia Commons
