V dnešním světě se Fraktura (písmo) stalo tématem velkého významu a zájmu širokého spektra lidí. Ať už jde o dopad na společnost, historický význam nebo vliv na populární kulturu, Fraktura (písmo) upoutal pozornost a představivost lidí všech věkových kategorií a prostředí. Vědět více o Fraktura (písmo) je zásadní pro pochopení světa kolem nás a sil, které jej utvářejí. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty Fraktura (písmo), od jeho původu až po jeho dnešní vliv, a poskytneme úplný a podrobný přehled, který čtenáři umožní lépe porozumět tomuto fascinujícímu tématu.
Fraktura (něm. Fraktur, z latinského fractura - zlom) je typ novogotického lomeného písma používaný především v Německu od 16. století do roku 1941.
Fraktura se objevuje v 16. století v době vlády Maxmiliána I. Habsburského. Poměrně rychle nahradila starší švabach a stala se standardním písmem nejen pro němčinu, ale i pro jazyky na spřízněných územích. V němčině byla ovšem její pozice nejsilnější a když začala být mimo německé země v devatenáctém století vytlačována antikvou, stávalo se z ní opět čistě „německé písmo“, jak byla ostatně také nazývána.
Sazečské chyby (často nazývané tiskové chyby) v novinách nejsou ničím neobvyklým. Avšak takové jejich nakupení, jaké se vyskytlo v lednu 1941, mělo sotvakdy předtím obdobu. Na základě direktivy stranické (NSDAP) kanceláře ze 3. 1. bylo nutno se přes noc přeorientovat z dosud mnohem běžnějšího „německého písma“, fraktury, na (latinskou) antikvu, a to sazárnám působilo nesmírné problémy. Za zákazem fraktury se skrýval Hitlerův názor, že fraktura, kterou dokáže v cizině (a na okupovaných územích) jen málokdo rozluštit, ohrožuje celosvětový význam německého písemnictví. Litery, exponované coby „gotická“ (tedy germánská) písmena dosud „národovecky“, se začaly zčista jasna označovat za „židovské písmo švabach“. Direktiva sledovala týž cíl jako zavrhování a nakonec zákaz názvu Třetí říše pro Hitlerův stát.