Formule 1 v roce 1964

15 sezóna mistrovství světa vozů Formule 1 (1964)
Mistr světa - John Surtees
Obecné informace
Počet závodů	10
Počet pilotů	22
Pohár jezdců
První	John Surtees (Ferrari)
Druhý	Graham Hill (BRM)
Třetí	Jim Clark (Lotus-Climax)
Pohár konstruktérů
První	Ferrari 45 bodů
Formule 1
◄ 1963 1965 ►

XV. Mistrovství světa jezdců a 7. ročník poháru konstruktérů zahájila 10. května Grand Prix Monaka a po 10 závodech 25. října při Grand Prix Mexika byl znám nový mistr světa. Mistrem světa pro rok 1964 se stal John Surtees a v Poháru konstruktérů zvítězil tým Scuderia Ferrari.

Mistrovství světa jezdců, které bylo tvrdě bojováno mezi Jimem Clarkem, Johnem Surteesem a Grahamem Hillem, bylo rozhodnuto při Velké ceně Mexika, když byl Hill zdržen po srážce s vozem Ferrari Lorenzo Bandiniho. Clark byl nucen zastavit v posledním kole kvůli úniku oleje a Ferrari signalizovalo Bandinimu, aby nechal projít Surteese na druhé místo, což mu zajistilo titul o jediný bod před Hillem. Vůz Ferrari 158 oficiálně nasazený americkým soukromým týmem NART zajistil vítězství v mistrovství se Surteesem, zatímco tovární tým odjel poslední dvě závody (Grand Prix Spojených států a Grand Prix Mexika) s auty v bílo-modré barvě - národními barvami Spojených států. Toto bylo provedeno jako protest proti sporům mezi Ferrari a italským motorsportovým orgánem ACI ohledně homologace nového vozu Ferrari Le Mans se středovým motorem. Ferrari vyhrálo Pohár konstruktérů. Honda vstoupila do Grand Prix závodů nenápadně s americkým jezdcem Ronniem Bucknumem a Maurice Trintignant ukončil svou kariéru ve věku 46 let po jedné z nejdelších kariér v mistrovství světa. Byl posledním aktivním jezdcem, který soutěžil v první sezóně Mistrovství světa v roce 1950.

Tým	Konstruktér	Šasi	Motor	Pneumatiky	Jezdec	Závody
Revson Racing	Lotus-BRM	24	BRM P56 1.5 V8	Dunlop	Peter Revson	1, 6, 8
Bernard Collomb	Lotus-Climax	24	Climax FWMV 1.5 V8	Dunlop	Bernard Collomb	1
Maurice Trintignant	BRM	P57	BRM P56 1.5 V8	Dunlop	Maurice Trintignant	1, 4–6, 8
Brabham Racing Organisation	Brabham-Climax	BT7BT11	Climax FWMV 1.5 V8	Dunlop	Jack Brabham	All
					Dan Gurney	All
Owen Racing Organisation	BRM	P261 P67	BRM P56 1.5 V8	Dunlop	Richie Ginther	All
					Graham Hill	All
					Richard Attwood	5
Cooper Car Company	Cooper-Climax	T73 T66	Climax FWMV 1.5 V8	Dunlop	Phil Hill	1–7, 9–10
					Bruce McLaren	All
					John Love	8
Team Lotus	Lotus-Climax	2533	Climax FWMV 1.5 V8	Dunlop	Peter Arundell	1–4
					Jim Clark	All
					Mike Spence	5–10
					Gerhard Mitter	6
					Walt Hansgen	9
					Moisés Solana	10
British Racing Partnership	Lotus-BRM	24	BRM P56 1.5 V8	Dunlop	Innes Ireland	1
					Trevor Taylor	5
	BRP-BRM	Mk 1 Mk 2	BRM P56 1.5 V8	Dunlop	Innes Ireland	3–5, 7–10
					Trevor Taylor	1, 3–4, 7–10
DW Racing Enterprises	Brabham-Climax	BT11	Climax FWMV 1.5 V8	Dunlop	Bob Anderson	1–8
Reg Parnell Racing		25	Climax FWMV 1.5 V8	Dunlop	Chris Amon	7
	Lotus-BRM	25 24	BRM P56 1.5 V8			1–6, 9–10
					Mike Hailwood	1–2, 4–10
					Peter Revson	3–5
R.R.C. Walker Racing Team	Cooper-Climax	T66	Climax FWMV 1.5 V8	Dunlop	Edgar Barth	6
					Jo Bonnier	1
	Brabham-Climax	BT7	Climax FWMV 1.5 V8			7–10
	Brabham-BRM	BT11	BRM P56 1.5 V8			2–3, 5–6
					Jochen Rindt	7
					Geki	8
					Jo Siffert	9–10
					Hap Sharp	9–10
Scuderia Ferrari SpA SEFAC North American Racing Team	Ferrari	Ferrari 156158 1512	Ferrari 178 1.5 V6 Ferrari 205B 1.5 V8 Ferrari 207 1.5 F12	Dunlop	Lorenzo Bandini	All
					John Surtees	All
					Ludovico Scarfiotti	8
					Pedro Rodríguez	10
Siffert Racing Team	Lotus-BRM	24	BRM P56 1.5 V8	Dunlop	Jo Siffert	1
	Brabham-BRM	BT11				2–8
Ecurie Maarsbergen	Porsche	718	Porsche 547/3 1.5 F4	Dunlop	Carel Godin de Beaufort	2, 6
Scuderia Centro Sud	BRM	P57	BRM P56 1.5 V8	Dunlop	Tony Maggs	2–3, 5–7
					Giancarlo Baghetti	2–3, 5–8
Equipe Scirocco Belge	Scirocco-Climax	SP	Climax FWMV 1.5 V8	Dunlop	André Pilette	3, 6
Bob Gerard Racing	Cooper-Ford	T71/73	Ford 109E 1.5 L4	Dunlop	John Taylor	5
Ian Raby Racing	Brabham-BRM	BT3	BRM P56 1.5 V8	Dunlop	Ian Raby	5, 8
John Willment Automobiles	Brabham-Ford	BT10	Ford 109E 1.5 L4	Dunlop	Frank Gardner	5
Honda R & D Company	Honda	RA271	Honda RA271E 1.5 V12	Dunlop	Ronnie Bucknum	6, 8–9
Derrington-Francis Racing Team	ATS	DF	ATS 100 1.5 V8	Goodyear	Mário de Araújo Cabral	8
Fabre Urbain	Cooper-Climax	T60	Climax FWMV 1.5 V8	Dunlop	Jean-Claude Rudaz	8

Datum	Grand Prix	Náhled	Akce	Jezdec	Vůz	Stav MS
1. GP 10. květen	Monako Circuit de Monaco (Výsledky)		Závod	Graham Hill	BRM P261	Graham Hill
			Kolo	Graham Hill	BRM P261
			Pole	Jim Clark	Lotus-Climax 25
2. GP 24. květen	Nizozemsko Zandvoort (Výsledky)		Závod	Jim Clark	Lotus-Climax 25
			Kolo	Jim Clark	Lotus-Climax 25
			Pole	Dan Gurney	Brabham-Climax BT11
3. GP 14. červen	Belgie Spa-Francorchamps (Výsledky)		Závod	Jim Clark	Lotus-Climax 25	Jim Clark
			Kolo	Dan Gurney	Brabham-Climax BT11
			Pole	Dan Gurney	Brabham-Climax BT11
4. GP 28. červen	Francie Rouen-les-Essarts (Výsledky)		Závod	Dan Gurney	Brabham-Climax BT11
			Kolo	Jack Brabham	Brabham-Climax BT11
			Pole	Graham Hill	BRM P261
5. GP 11. červenec	Velká Británie Brands Hatch (Výsledky)		Závod	Jim Clark	Lotus-Climax 25
			Kolo	Jim Clark	Lotus-Climax 25
			Pole	Jim Clark	Lotus-Climax 25
6. GP 2. srpen	Německo Nürburgring (Výsledky)		Závod	John Surtees	Ferrari 158	Graham Hill
			Kolo	John Surtees	Ferrari 158
			Pole	John Surtees	Ferrari 158
7. GP 23. srpen	Rakousko Zeltweg (Výsledky)		Závod	Lorenzo Bandini	Cooper-Climax T51
			Kolo	Dan Gurney	Brabham-Climax BT11
			Pole	Graham Hill	BRM P261
8. GP 6. září	Itálie Monza (Výsledky)		Závod	John Surtees	Ferrari 158
			Kolo	John Surtees	Ferrari 158
			Pole	John Surtees	Ferrari 158
9. GP 4. říjen	USA Watkins Glen (Výsledky)		Závod	Graham Hill	BRM P261
			Kolo	Jim Clark	Lotus-Climax 25
			Pole	Jim Clark	Lotus-Climax 25
10. GP 25. října	Mexiko Hermanos Rodríguez (Výsledky)		Závod	Dan Gurney	Brabham-Climax BT11	John Surtees
			Kolo	Jim Clark	Lotus-Climax 25
			Pole	Jim Clark	Lotus-Climax 25

Jim Clark (Lotus) navázal na úspěchy z minulé sezóny a do Velké ceny Monaka se kvalifikoval na pole position o 0,1 sekundy před Jackem Brabhamem (Brabham) . V závodě Jim Clark vedl 36 kol, ve 37. kole ho ve vedení vystřídal Dan Gurney (Brabham) a v 53. kole se do čela závodu propracoval Graham Hill (BRM) a závedl vedl až do konce. Celých 100 kol záávodu odjel pouze Hill, druhý Richie Ginther (BRM) dojel se ztrátou jednoho kola a třetí příčku se ztrátou 3 kol postavil Peter Arundell (Lotus). Jim Clark skončil čtrvrtý, když mu 4 kola před cílem vypověděl motor.

Druhé pole position v kariéře získal na okruhu Zandvoort Dan Gurney, když zajel čas o 0,1 sekundy rychlejší než Jim Clark. Clark však Gurneyho přejel hned na startu a vedl až do konce. Američan odstoupil ve 26. kole po problémech s řízením. Clarka na pódiu doplnil John Surtees (Ferrari) a Peter Arundell. Clark tak dorovnal Hilla v šampionátu jezdců.

V druhém závodě po sobě se na pole position umístil Dan Gurney o 1,8 sekundy před Grahamem Hillem. Bylo to Gurneyho poslední pole position. Gureny byl v závodě blízko svého dalšího vítězství, ale 1 kolo před cílem mu došlo ve voze palivo a musel odstoupit. V posledním kole se do vedení dostal Jim Clark a dojel si pro zlatou meddaili. Za ním dokončil Bruce McLaren (Cooper) a Jack Brabham. Graham Hill odstoupil, stejně jako Gurney, 1 kolo před cílem, když se mu poškodilo palivové čerpadlo.

Remešský okruh nahradil, tentokráte již permanentní závodní trať, Rouen-Les-Essarts. O 0,5 sekundy byl v kvalifikaci nejrychlejší Jim Clark před Danem Gurneym. Clark ale nedokázal navázat na sobotní výkon, neboť mu ve 31. kole odešel motor a vedení v závodě převzal Gurney. Američan dokázal první místo udržet až do cíle o 24 sekundy před Grahamem Hillem a Jackem Brabhamem.

Jim Clark a Graham Hill se ve svém domácím závodě na Brands Hatch utkali v boji o pole position. Lépe z toho vyšel o 0,2 sekundy Jim Clark, ktérý taktéž v závodě vedl každé kolo, zvítězil a k tomu získal i nejrychlejší kolo. To znamenalo další Clarkův Grand Slam. Graham Hill doejl druhý se ztrátou 2,8 sekundy a třetí John Surtees ztrácel už 80,6 sekund.

Na Nürburgringu se i přes obrovskou velikost okruhu (22,8 km) rozdíl kvalifikačních časů prvních třech jezdců lišil pouze o 0,9 sekund. První místo na startu si vyjel John Surtees, za ním Jim Clark byl pomalejší o 0,4 sekundy a Dan Gurney na třetím místě byl pozadu o 0,9 sekundy. Jim Clark v 7 kole odstoupil po problému s motorem. John Surtees bez problémů zvítězil s náskokem 75,6 sekund před Grahamem Hillem a téměř 5 minut před italem Lorenzem Bandinim (Ferrari). Celý závodní víkend byl zateměn smrtní nizozemského jezdce Carela Godina de Beauforta (Porsche), který zemřel po havárii v tréninku. To donutilo pořadatele k úpravám zatáčky Karussell.

První Velká cena Rakouska započítávaná do šampionátu Formule 1 se jela na starém letišti Zeltweg. Jednoduchý a krátký okruh složený pouze ze 4 zatáček byl v kvalifikaci dominován Grahamem Hillem, který získal pole position o 0,3 sekundy před Johnem Surteesem. Z prvních 6 kvalifikovaných jezdců odjel 105 kol pouze Richie Ginther, ostatní museli odstoupit nebo dojeli s velkou ztrátou. První místo a tím své první i poslední vítězství uzmul Lorenzo Bandinim když po startu ze 7. místa zužitkoval odstoupení ostatních a druhého Richieho Githera předjel v cíli o 6,18 sekundy. Třetí Bob Anderson (Brabham) ztrácel celá 3 kola.

Dokonalý víkend pro Ferrari. V kvalifikaci byl o 0,8 sekundy nejrycheljší John Surtees před Danem Gurneym. V závodě se pak tito dva závodnící pořád střídali ve vedení dokud ke konci neutrpěcl Gurney poškození na voze, kvůli kterému nakonec dojel se ztrátou 3 kol. Surtees k vítězství přidal i nejrychlejší kolo. Druhý McLaren ztrácel 66 sekund a třetí dojel o kolo později Lorenzo Bandini v druhém Ferrari.

Na okruhu Watkis Glen se na pole position kvalifikoval Jim Clark o 0,1 sekundy před Johnem Surteesem. Z závodě však odstoupil v 54. kole z důvodu problému se vstřikováním. Poté co si vzal druhý Lotus Mika Spence utrpěl druhé odstoupení po problému s čerpadlem. Závod vyhrál Graham Hill o 30,5 sekundy před Surteesem a o kolo před Švýcarem Jo Siffertem (Brabham).

Před začátkem posledního závodu sezóny mohli šampionát vyhrát 3 jezdci. Vedoucí Graham Hill (39 bodů), John Surtees (34 bodů) a Jim Clark (30 bodů). Aby vyhrál Jim Clark, musel závod vyhrát, Surtees dojet do 3. místa a Hill do 4. Aby vyhrál John Surtees, musel závod buď vyhrát nebo dojet druhý s tím že Hill nedokončí lépe než 4. Jim Clark se kvalifikoval na pole position po 0,7 sekundy před Danem Gurneym a v závodě téměř dokázal to co potřeboval k zisku šampionátu, jenže mu v posledním kole závodu odešel motor. Graham Hill měl také problémy s vozem a dojel se ztrátou 2 kol. Velkou cenu vyhrál Dan Gurney, avšak nejdůležitějším bylo umístění Johna Surteese, který dokázal udžet druhé místo před Lorenzem Bandinim, na kterého v cíli ztrácel 0,6 sekundy. John Surtees se tímto stal doposud jediným závodníkem, který získal šampionát jak ve Formuli 1, tak v šampionátu motocyklů.

Závod	Okruh	Datum	Vítěz	Konstruktér	Výsledek
II Daily Mirror Trophy	Snetterton	14. března	Innes Ireland	BRP-BRM	Výsledek
I News of the World Trophy	Goodwood	30. března	Jim Clark	Lotus-Climax	Výsledek
XIII Grand Prix Syrakus	Syrakusy	12. dubna	John Surtees	Ferrari	Výsledek
IX Aintree 200	Aintree	18. dubna	Jack Brabham	Brabham-Climax	Výsledek
XVI BRDC International Trophy	Silverstone	2. května	Jack Brabham	Brabham-Climax	Výsledek
XIV Solitude Grand Prix	Solitudering	19. července	Jim Clark	Lotus-Climax	Výsledek
III Mediterranean Grand Prix	Pergusa	16. srpna	Jo Siffert	Brabham-BRM	Výsledek
VII Rand Grand Prix	Kyalami	12. prosince	Graham Hill	Brabham-BRM	Výsledek

* Jezdec MON NED BEL FRA GBR GER AUT ITA USA MEX Body 1 John Surtees Ret 2 Ret Ret 3 1 Ret 1 2 2 40 2 Graham Hill 1 4 (5) 2 2 2 Ret Ret 1 11 39 (41) 3 Jim Clark 4 1 1 Ret 1 Ret Ret Ret 7 5 32 4 Lorenzo Bandini 10 Ret Ret 9 5 3 1 3 Ret 3 23 5 Richie Ginther 2 11 4 5 8 7 2 4 4 8 23 6 Dan Gurney Ret Ret 6 1 13 10 Ret 10 Ret 1 19 7 Bruce McLaren Ret 7 2 6 Ret Ret Ret 2 Ret 7 13 8 Jack Brabham Ret Ret 3 3 4 12 9 14 Ret Ret 11 = Peter Arundell 3 3 9 4 11 10 Jo Siffert 8 13 Ret Ret 11 4 Ret 7 3 Ret 7 11 Bob Anderson 7 6 DNS 12 7 Ret 3 11 5 12 Mike Spence 9 8 Ret 6 Ret 4 4 = Tony Maggs DNS DNS Ret 6 4 4 14 Innes Ireland DNS 10 Ret 10 5 5 Ret 12 4 15 Jo Bonnier 5 9 Ret Ret Ret 6 12 Ret Ret 3 16 Chris Amon DNQ 5 Ret 10 Ret 11 Ret Ret Ret 2 = Maurice Trintignant Ret 11 DNQ 5 Ret 2 = Walt Hansgen 5 2 19 Mike Hailwood 6 12 8 Ret Ret 8 Ret 8 Ret 1 = Phil Hill 9 8 Ret 7 6 Ret Ret Ret 9 1 = Trevor Taylor Ret 7 Ret Ret Ret DNQ 6 Ret 1 = Pedro Rodríguez 6 1 — Giancarlo Baghetti 10 8 12 Ret 7 8 0 — Gerhard Mitter 9 0 — Ludovico Scarfiotti 9 0 — Moisés Solana 10 0 — Peter Revson DNQ DSQ DNS Ret 14 13 0 — Ronnie Bucknum 13 Ret Ret 0 — Hap Sharp NC 13 0 — John Taylor 14 0 — Carel Godin de Beaufort Ret DNS 0 — André Pilette Ret DNQ 0 — Ian Raby Ret DNQ 0 — Frank Gardner Ret 0 — Edgar Barth Ret 0 — Jochen Rindt Ret 0 — Mário de Araújo Cabral Ret 0 — Richard Attwood DNS 0 — Jean-Claude Rudaz DNS 0 — Bernard Collomb DNQ 0 — John Love DNQ 0 — Geki DNQ 0 * Jezdec MON NED BEL FRA GBR GER AUT ITA USA MEX Body

Legenda k tabulce Barva Výsledek Zlatá Vítěz Stříbrná 2. místo Bronzová 3. místo Zelená Bodované umístění Modrá Nebodované umístění Dokončil neklasifikován (NC) Fialová Odstoupil (Ret) Červená Nekvalifikoval se (DNQ) Nepředkvalifikoval se (DNPQ) Černá Diskvalifikován (DSQ) Bílá Nestartoval (DNS) Závod zrušen (C) Světle modrá Pouze trénoval (PO) Páteční testovací jezdec (TD) Bez barvy Netrénoval (DNP) Vyřazen (EX) Nepřijel (DNA) Odvolal účast (WD) Nezúčastnil se (prázdné) Označení Význam Tučnost Pole position Kurzíva Nejrychlejší kolo † Jezdec nedojel do cíle, ale byl klasifikován, protože odjel více než 90 % délky závodu. ‡ Byl udělován poloviční počet bodů, protože bylo odjeto méně než 75 % délky závodu. Horní index Umístění bodujících jezdců ve sprintu

*	Konstruktér	MON	NED	BEL	FRA	GBR	GER	AUT	ITA	USA	MEX	Body
1	Ferrari	10	2	Ret	9	(3)	1	1	1	2	2	45 (49)
2	BRM	1	(4)	(4)	2	2	2	2	(4)	1	8	42 (51)
3	Lotus-Climax	3	1	1	4	1	8	Ret	(6)	(5)	4	37 (40)
4	Brabham-Climax	7	6	3	1	4	10	3	10	Ret	1	30
5	Cooper-Climax	5	7	2	6	6	Ret	Ret	2	Ret	7	16
6	Brabham-BRM		9		Ret	11	4	Ret	7	3	13	7
7	BRP-BRM	Ret		7	Ret	10		5	5	6	12	5
8	Lotus-BRM	6	5	Ret	8	Ret	11	8	13	8	Ret	3
—	Honda						13		Ret	Ret		0
—	Cooper-Ford					14						0
—	Scirocco-Climax	WD		Ret			DNQ					0
—	Porsche		Ret				DNS					0
—	Brabham-Ford					Ret						0
—	Derrington-Francis-ATS								Ret			0
*	Konstruktér	MON	NED	BEL	FRA	GBR	GER	AUT	ITA	USA	MEX	Body

• Historie Formule 1

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Formule 1 v roce 1964 na Wikimedia Commons