V dnešním článku prozkoumáme téma Filip Renč do hloubky. Ponoříme se do vyčerpávající analýzy, abychom pochopili důležitost Filip Renč dnes, od jeho počátků až po jeho význam v dnešní společnosti, přes jeho dopad v různých oblastech. Kromě toho budeme zkoumat různé pohledy a názory odborníků v oboru s cílem nabídnout úplný a objektivní pohled na toto vysoce relevantní téma. V celém článku zjistíme, jak se Filip Renč vyvíjel v průběhu času a jaké jsou jeho možné důsledky pro budoucnost. Připravte se na fascinující cestu přes Filip Renč!
Filip Renč | |
---|---|
![]() Filip Renč (4. července 2009) | |
Narození | 17. srpna 1965 (59 let) Praha ![]() |
Alma mater | Akademie múzických umění v Praze |
Povolání | dětský herec, filmový režisér, herec, režisér a scenárista |
Ocenění | medaile Za zásluhy ![]() |
Choť | Marie Kružíková (od 2017)[1] |
Rodiče |
|
Příbuzní |
|
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Filip Renč (* 17. srpna 1965 Praha) je český herec, scenárista a režisér.
Filip Renč je synem spisovatele a režiséra Ivana Renče a vnukem básníka Václava Renče. Jeho sestra Veronika Renčová, hrála v s Janem Werichem v seriálu Pan Tau. Již od svých pěti let se objevoval jako herec v dětských filmech Družina černého pera, Nechci nic slyšet, Julek (1980), Levé křídlo (1983), v dospělosti se objevil např. v malých rolích (cameo) ve filmech Jana Svěráka Kolja, Vratné lahve a Tmavomodrý svět nebo v pohádce Nesmrtelná teta.
Vystudoval dokumentární tvorbu na FAMU.
V prezidentských volbách 2013 veřejně podporoval Miloše Zemana, od kterého dne 28. října 2014 získal medaili Za zásluhy I. stupně. Nicméně 30. července 2019 v pořadu Prostor X Miloše Zemana zkritizoval a své názory přehodnotil. Naopak podpořil demonstrace spolku Milion chvilek pro demokracii.
Ještě jako student 3. ročníku katedry dokumentární tvorby natočil v roce 1991 ve Filmovém studiu Zlín svůj slavný debut Requiem pro panenku. Dále natočil šest celovečerních filmů, na jejichž scénářích často spolupracuje se Zdeňkem Zelenkou (Requiem pro panenku, Válka barev, Rebelové, Hlídač č. 47). Pro televizi natočil dokumentární rekonstrukci událostí 17. listopadu 1989 Polojasno, trojdílný film Vetřelci a lovci a třináctidílný seriál Sanitka 2, který je pokračováním Sanitky z roku 1984.
V roce 2016 byl uveden jeho film Lída Baarová, v roce 2018 film Zoufalé ženy dělají zoufalé věci a v roce 2021 televizní seriál Hlava Medúzy.
Věnoval se také režii reklamních spotů a videoklipů, např. k písni Medvídek skupiny Lucie nebo Láska je láska Lucie Bílé. Kontroverzní reakce vyvolaly jeho spoty pro kampaň Ministerstva dopravy Nemyslíš – zaplatíš.[2]
Činný je i jako divadelní (muzikálový) režisér. Režíroval muzikály Kleopatra (2002) a Andílci za školou (2012) Michala Davida, Golem (2006) Karla Svobody , Baron Prášil (2010) a jevištní verzi svého filmového muzikálu Rebelové (2003).[3]