Emanuel Kovář | |
---|---|
Emanuel Kovář | |
Narození | 12. ledna 1861 Vlašim Rakouské císařství Rakouské císařství |
Úmrtí | 14. července 1898 (ve věku 37 let) Praha Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko |
Příčina úmrtí | rakovina |
Místo pohřbení | Vyšehradský hřbitov |
Alma mater | Filozofická fakulta Univerzity Karlovy |
Povolání | jazykovědec a etnograf |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Emanuel Kovář (12. ledna 1861 Vlašim — 14. července 1898 Praha) byl český lingvista a etnograf, docent na pražské filosofické fakultě. Jazyk zkoumal v širokých kulturních souvislostech; zabýval se také antropologií, sociologií a literaturou. Jako jednatel národopisné výstavy 1895 se stal jedním z nejpopulárnějších českých vědců. Byl tajemníkem Národopisné společnosti českoslovanské a měl významný podíl na prvním svazku Národopisného sborníku. Přispíval do Ottova slovníku naučného. Jeho vrcholným dílem je studie O původu lidské mluvy.
Narodil se 12. ledna 1861 ve Vlašimi. Absolvoval nižší gymnázium v Benešově a vyšší ve Spálené ulici v Praze. V letech 1879-82 studoval srovnávací jazykovědu a moderní filologii na filosofické fakultě; vedle toho navštěvoval i přednášky na medicíně, zejména v oboru psychiatrie (poruchy řeči) a anatomie hlasového ústrojí. Roku 1883 získal titul doktora filosofie, v roce 1885 byl jmenován docentem pro všeobecný jazykozpyt. V letech 1889-90 absolvoval stáž na univerzitách v Lipsku a Berlíně.
Byl mnohostranným odborníkem. Vědu pokládal za filosofický soubor, který je nutno studovat vcelku. Ačkoliv byl především lingvistou, rozšířil své zkoumání na etnografii, antropologii, prehistorii, sociologii a estetiku, s cílem obsáhnout vzájemné vztahy mezi těmito obory.
Získal si velké zásluhy o Národopisnou výstavu českoslovanskou v Praze 1895. Do její přípravy se zprvu zapojil jen z vědeckého zájmu; brzy ale vynikl jako energický a vytrvalý agitátor a organizátor. 7. října 1891 byl jmenován jednatelem výstavy. Na její podporu pořádal přednášky a shromažďoval materiály. Svou neúnavnou pílí se stal nejznámější osobností výstavy a jedním z nejpopulárnějších českých vědců té doby.
Po skončení výstavy se zapojil do činnosti Národopisné společnosti českoslovanské, kde se stal tajemníkem. Připravil zde k vydání první svazek Národopisného sborníku.
Roku 1897 vážně onemocněl (nádor na štítné žláze). V posledním roce života ještě dokončil své vrcholné dílo — studii O původu lidské mluvy. Na jejím základě byl navržen na mimořádného profesora, jmenování se ale nedožil. Zemřel v Praze 14. července 1898, pohřben byl na Vyšehradském hřbitově.
Byl ženat s Marii, rozenou Strakovou (1867–??). Manželství bylo bezdětné.
V časopisech byly publikovány např.:
Přispíval do Ottova slovníku naučného. Je např. autorem či spoluautorem článků Jazykozpyt, Baskové, Evropa, Afrika a Amerika.