V dnešním světě se Bistrița (město) stal tématem obecného zájmu, které upoutalo pozornost mnoha diváků. Ať už kvůli své relevanci v současné společnosti nebo jejímu dopadu na historii, Bistrița (město) dokázal vytvořit širokou škálu názorů a pohledů. Od svého vlivu na populární kulturu až po jeho dopady na globální ekonomiku, Bistrița (město) byl předmětem bezpočtu debat a diskuzí. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty související s Bistrița (město), analyzujeme jeho význam, jeho vývoj v čase a jeho důsledky v různých oblastech. Prostřednictvím multidisciplinárního přístupu se budeme snažit nabídnout komplexní vizi, která nám umožní pochopit důležitost a dopad Bistrița (město) v dnešním světě.
Bistrița Beszterce | |
---|---|
![]() Bistrița | |
Poloha | |
Souřadnice | 47°10′ s. š., 24°30′ v. d. |
Nadmořská výška | 356 m n. m. |
Časové pásmo | UTC+02:00 (standardní čas) UTC+03:00 (letní čas) |
Stát | ![]() |
Župa | Bistrița-Năsăud |
![]() ![]() Bistrița | |
Rozloha a obyvatelstvo | |
Rozloha | 145,5 km² |
Počet obyvatel | 78 877 (2021)[1] |
Hustota zalidnění | 542,2 obyv./km² |
Etnické složení | Rumuni (90,2 %), Maďaři (6 %), Romové (3 %) |
Správa | |
Starosta | Moldovan Vasile |
Vznik | 1264 |
Oficiální web | www |
primaria | |
PSČ | 420008–420198 |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Bistrița (německy Bistritz, dříve Nösen; maďarsky Beszterce, česky zastarale Bystrica[2] nebo i Bystřice) je město v rumunském Sedmihradsku, hlavní město župy Bistrița-Năsăud. Leží na řece Bistrița a žije v něm přibližně 79 tisíc[1] obyvatel. Jeho název pochází ze slovanského výrazu pro řeku, bystřinu.
První známky o osídlení v oblasti dnešního města pocházejí z dob neolitu. V roce 1206 se sem přistěhovali Němci a celou oblast nazvali Nösnerland. Roku 1241 sem vtrhli Mongolové a město zničili. Bistrița se obnovila teprve až jako významné tržiště na významných obchodních cestách tehdejšího Rumunska.
Roku 1330 se Bistrița stala svobodným královským městem. O dalších 23 let později obdrželo právo konat trhy, také získalo svoji pečeť. V roce 1465 již bylo opevněné, hradby města měly 18 věží. Součástí města byl tehdy i opevněný kostel.
Za druhé světové války, během níž město patřilo fašistickému Maďarsku, se z města vystěhovali Němci, převážně do Německa a Rakouska, těsně před jeho obsazením Rudou armádou. Po roce 1989 se někteří sice vrátili, dnes však netvoří ani jedno procento obyvatelstva.