V tomto článku se ponoříme do fascinujícího světa Bildungsroman, prozkoumáme jeho mnohé aspekty, prozkoumáme jeho původ a analyzujeme jeho dopad na dnešní společnost. Po staletí byl Bildungsroman předmětem obdivu, studia a debat a jeho vliv sahá do tak rozmanitých oblastí, jako je věda, kultura, politika a zábava. Prostřednictvím této komplexní analýzy odhalíme mýty a realitu kolem Bildungsroman a nabídneme nový pohled na téma, které nás stále zajímá a žasne. Připravte se na vzrušující cestu historií a významem Bildungsroman a zjistěte, proč je i nadále relevantní v současném světě.
Bildungsroman (německy „román formování“[1]) je žánr románu, pojednávající o duchovním, psychologickém či společenském rozvoji hrdiny románu (zejm. ve fázi přechodu z dítěte na dospělého). Je většinou určen dětem či dospívajícím. Témata bildungsromanů jsou dnes často používána ve filmech.
Knihy žánru bildungsromanu většinou obsahují následující prvky:
Mnoho jiných literárních žánrů obsahuje často prvky bildungsromanu, například díla s vojenskou tematikou často popisují příchod nového rekruta a jeho křest ohněm, stejně tak knihy žánru fantasy často obsahují mladé postavy, prožívající přechod z dítěte na dospělého. Tento proces je také často ztvárňován ve hrách na hrdiny.
V užším smyslu vzniká bildungsroman v německém osvícenství. Za první příklad bývá považován Wielandův Agathon z roku 1766. Prototypem žánru se pak stala Goetheho Viléma Meistera léta učednická, jehož hrdina usiluje o rovnocenné pozvednutí těla a ducha.[2]
Příkladem bildungsromanu mohou být dále díla Emil, čili o výchově od Rousseaua, Petr Camenzind od Hermanna Hesse, řada románů od Charlese Dickense (Mikuláš Nickleby, David Copperfield, Nadějné vyhlídky) či Joyceův Portrét umělce v jinošských letech.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bildungsroman na anglické Wikipedii.