Břetislav Benda

Břetislav Benda
Narození28. března 1897
Líšnice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí19. srpna 1983 (ve věku 86 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníVyšehradský hřbitov
Alma materAkademie výtvarných umění v Praze
Povolánísochař a učitel
DětiMilan Benda
Oceněnínárodní umělec (1973)
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Rodinný hrob na Vyšehradském hřbitově v Praze

Břetislav Benda (28. března 1897 Líšnice u Milevska – 19. srpna 1983 Praha) byl český sochař, který patří mezi významné české sochaře 20. století. Jeho dílo zahrnuje několik set plastik a kreseb. Mnoho sochařských prací zdobí průčelí veřejných budov a městské parky. Byl nazýván sochařem ženského těla.

Život

Narodil se jako nejstarší ze sedmi dětí učitele Františka Bendy a jeho ženy Žofie. První tři ročníky měšťanky vychodil v Milevsku, kde na podnět svých učitelů začal rozvíjet svou zálibu v kreslení. Čtvrtý ročník měšťanské školy musel navštěvovat až ve Strakonicích, kde při hodinách nepovinného modelování zcela dozrálo jeho rozhodnutí stát se sochařem. Od roku 1911 do 1915 navštěvoval sochařskou a kamenickou školu v Hořicích.

V roce 1915 byl přijat na Akademii výtvarných umění, kde se stal žákem Josefa Václava Myslbeka. Jeho studia však přerušila první světová válka a v roce 1916 musel narukovat. Pod těžkou palbou v Itálii utrpěl v roce 1917 vážná poranění obou dlaní, avšak toto zranění mu v další tvorbě nebylo překážkou. Během léčení ve vojenské nemocnici na Strahově docházel do Myslbekova ateliéru. V letech 1919 až 1922 pokračoval ve studiu na Akademii pod vedením Jana Štursy. Od roku 1923 byl členem S.V.U. Mánes.

V roce 1924 se oženil, s manželkou Bohumilou měli tři děti: Břetislava (Slávu), Alenu a Milana.

Břetislav Benda se brzy po absolvování Akademie stal uznávaným a vyhledávaným sochařem. Deset let pracoval v malém ateliéru v 5. poschodí domu na Starém Městě v Křížovnické ulici. V roce 1932 si postavil dům s velkým ateliérem v Praze na Ořechovce, ve kterém měl místnosti a zařízení potřebné pro svou tvorbu. V roce 1966 mu byl udělen titul zasloužilý umělec, v roce 1973 byl jmenován národním umělcem. K osmdesátým narozeninám byla v Letohrádku královny Anny uspořádána retrospektivní výstava Bendových prací, která se stala velkou kulturní událostí roku 1977.

Zemřel roku 1983 v 86 letech a je pohřben na vyšehradském hřbitově.

Dílo

Kopie sochy Panny Marie ze Staroměstského mariánského sloupu; umístěná za oltářem v lhoteckem kostele

Jeho umělecký projev nejvíce vystihují slova umělce: „Neznám motiv vzácnější, než je lidské tělo, a především ženské.“ Bendovo dílo je pevně novoklasicistní, jako dovršení odkazu Jana Štursy. Avšak i přes důsledné novoklasicistní vyznání se ve 20. letech věnoval sociálnímu uměním pod vlivem Otty Gutfreunda.

Prvním jeho zveřejněným dílem se stal reliéf Panny Marie na kapličce v Líšnici u Milevska. 5. července roku 1931 byla na rodném domku C. A. Straky v Milevsku (dnes čp. 118 v ulici 5. května) odhalena pamětní deska. Dále se věnoval především modelování ženského těla. Ženské postavy se staly hlavním tématem jeho sochařského díla. Kromě bronzových soch tvořil i mnoho soch z mramoru. Jeho díla byla často veřejně vystavena v městských parcích, jako součást staveb a ve veřejně přístupných budovách.

V prvním období své tvorby až do roku 1937 pracoval na řadě zakázek pro výzdobu budov v Praze i jiných obcích (Vltava a Dunaj pro Vojenský zeměpisný ústav v Bubenči, sochy vojáků pro průčelí budovy MNO v Dejvicích, národní banka v Užhorodě), zhotovoval sochy pro pomníky padlým a také portrétoval významné osobnosti nové republiky (T. G. Masaryk, E. Beneš, F. Kordač).

Během nacistické okupace Československa vytvořil soubor alegorických plastik, které vyjadřovaly utrpení českého národa a odhodlání bojovat za svobodu (Lidé bez domova, Spoutaná, Naše země, Odboj, Vítězství Stalingradu). Po válce pak vzniklo několik pomníků připomínajících statečnost lidí v boji proti okupantům (Bernartice, Praha–Pankrác).

V posledním tvůrčím období po roce 1953 se Břetislav Benda vracel ke starším studiím ženských postav, které realizoval v nových variacích (Dívka na pláži, Jitro, Čtenářka, Opuštěná). Věnoval se i portrétní tvorbě (členové rodiny, Karel Holan, Jaroslav Seifert, Marie Podvalová). K závěru svého života často spolupracoval na svých dílech se svým synem Milanem Bendou (1941–2017).

Nejvýznamnější díla

Břetislav Benda, Dívka na pláži, 1962 až 1963, bronz

Galerie

Odkazy

Reference

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost Sepekov
  2. ↑ a b c d e f g h BURIAN, Michal; KNÍŽEK, Aleš; KRBCOVÁ, Ilona. BŘETISLAV BENDA sochař republiky. Praha: MO ČR - VHÚ, 2015. ISBN 978-80-7278-674-9. 
  3. ↑ a b c d CODR, Milan; ŠIMÁČKOVÁ, Milana. Přemožitelé času sv. 16. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1989. Kapitola Břetislav Benda, s. 116–120. 
  4. ↑ Památkový katalog

Literatura

Externí odkazy

Portály: Česko | Lidé | Umění