V tomto článku se ponoříme do tématu Vetřelci a volavky, základního aspektu, který v posledních letech získal velký význam. Vetřelci a volavky je téma, které výrazně zasahuje do různých oblastí, od osobní sféry až po sféru profesní. V tomto směru budeme analyzovat různé dimenze, které Vetřelci a volavky pokrývá, a také jeho vliv na současnou společnost. Podobně se ponoříme do konkrétních aspektů souvisejících s Vetřelci a volavky s cílem poskytnout komplexní a aktualizovaný pohled na toto téma. Kromě toho prozkoumáme různé pohledy a přístupy na Vetřelci a volavky, abychom nabídli globální a obohacující vizi. Bezpochyby je Vetřelci a volavky velmi důležité téma, které si zaslouží, abychom se mu věnovali pečlivě a do hloubky, a proto se v tomto článku ponoříme do jeho různých aspektů.
Vetřelci a volavky je projekt Pavla Karouse, který se zabývá dokumentací, popularizací a ochranou výtvarného umění umístěného ve veřejném prostoru v období normalizace v letech 1968–1989.
Za účasti Státního fondu ČR pro podporu a rozvoj české kinematografie vznikl již v roce 2008 také stejnojmenný dokumentární film dokumentaristky Rozálie Kohoutové.
V 70. a 80. letech 20. století se při státních stavebních zakázkách počítalo s estetickým oživením veřejného prostoru v okolí těchto staveb i přímo v jejich vnitřních prostorách. Sochy, plastiky i fontány se staly součástí nejen nových sídlišť, ale také škol, poliklinik, obchodních domů, výrobních podniků nebo administrativních budov. Na umělecká díla bylo vyčleněno 1 až 4 % z rozpočtu stavby[1] a pořádalo se na ně velké množství soutěží.