Antonín Turek
V dnešním světě získal Antonín Turek velký význam v různých oblastech společnosti. Ať už kvůli svému vlivu na populární kulturu, jeho významu ve vědecké oblasti nebo jeho vlivu na historii, Antonín Turek se stal tématem obecného zájmu pro lidi všech věkových kategorií a profesí. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty související s Antonín Turek, analyzujeme jeho dopad na dnešní společnost a jeho relevanci v čase. Od svých počátků až po dnešní vývoj je Antonín Turek předmětem studia a diskusí a je tématem, které vzbuzuje velký zájem a zvědavost u těch, kteří se o něm chtějí dozvědět více.
| Antonín Turek | |
|---|---|
 Antonín Turek (foto Josef Fiedler, 1894) | |
| Narození | 8. prosince 1861 Praha  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 29. září 1916 (ve věku 54 let) nebo 30. září 1916 (ve věku 54 let) Královské Vinohrady  Rakousko-Uhersko |
| Místo pohřbení | Vinohradský hřbitov |
| Národnost | česká |
| Vzdělání | ČVUT v Praze |
| Alma mater | České vysoké učení technické v Praze |
| Povolání | architekt |
| Hnutí | novorenesance, historismus |
| Ovlivněný | Josef Schulz, Antonín Wiehl |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Antonín Turek (8. prosince 1861 Praha[1] – 29. září 1916 Královské Vinohrady[2]) byl český architekt, žák a následovník Josefa Schulze a jeden z představitelů novorenesance v české architektuře.
Život
Narodil se 8. prosince 1861 v Praze na Novém Městě. Po ukončení reálného gymnázia v Ječné ulici vystudoval na ČVUT v Praze u prof. Josefa Schulze obor pozemní stavitelství a architektura. V roce 1885 nastoupil na stavební úřad obce Vinohradské, kde pracoval jako výpomocný technik již od roku 1883. Od roku 1886 byl členem Spolku architektů a inženýrů.
V letech 1888 – 1892 řídil jako městský inženýr chod stavby Kostela svaté Ludmily na Královských Vinohradech, pro který navrhl i část vnitřního vybavení.[3]
V roce 1899 byl jmenován vrchním městským inženýrem Královských Vinohrad. Byl přednostou stavebního oddělení a získal titul stavebního rady. [4]
Zemřel 29. září 1916 a je pochován na Vinohradském hřbitově.
Dílo
Od roku 1882 navrhl mnoho veřejných i soukromých staveb, z nichž většina se nachází na území bývalých Královských Vinohrad. Kromě kulturních, společenských i průmyslových budov, charakteristických pro tuto oblast (vodárenská věž, sborový dům ČCE, národní dům, divadlo, tržnice, banka aj.) to byly i školy v ulicích Na Smetance, Komenského, Čelakovského, Perunova, Kladská.
Od monumentálních staveb v novorenesančním slohu přešel později k dekorativnímu historismu po vzoru architekta Antonína Wiehla.[5] Příkladem je novogotická hřbitovní kaple sv. Václava, v jejíž arkádách se nachází 14 hrobek, mj. hrobka rodiny Václava Havla.[6]
Kromě Prahy navrhoval stavby v dalších českých a moravských městech (Český Brod, Holešov, Vysoké Mýto, Sadská). Většina jeho staveb je zapsána v Seznamu kulturních památek České republiky a je památkově chráněna.
Realizované projekty (výběr)
- Vinohradská vodárenská věž, 1882, spolu s Josefem Franzlem
- Škola Na Smetance, Praha 2 – Vinohrady, 1886–1888, spolu s Josefem Franzlem
- Jiráskovo divadlo Nový Bydžov, 1888 (původní projekt spolu s Oldřichem Liskou)
- Národní dům na Vinohradech, 1893–1894
- vlastní vila, Dykova 960/4, Praha 10 – Vinohrady, před 1897; v roce 1928 přestavěna podle návrhu Ladislava Machoně
- Kaple sv. Václava s arkádami v areálu Vinohradského hřbitova, 1897
- občanská záložna, Český Brod, 1897 – 1898 (nyní nová radnice)
- Vinohradská tržnice, 1902
- Gymnázium Ladislava Jaroše Holešov, 1902
- budova okresního výboru a pošty, Vysoké Mýto, 1902
- škola se sokolovnou, Sadská, 1902
- palác Obchodní a živnostenské komory, náměstí Republiky, Praha – Staré Město, 1903 – 1904
- sborový dům vinohradského evangelického sboru, Korunní (Praha) 60, 1904
- Divadlo na Vinohradech, 1905 – 1907 jako jeden z autorů pod vedením hlavního architekta Aloise Čenského
- Nuselská radnice, 1908
- Vysočanská radnice, 1911
Galerie
-
Národní dům na Vinohradech -
Nuselská radnice -
Sbor ČCE Praha 2 – Vinohrady -
Základní škola Na Smetance -
Radnice v Českém Brodě, původně Občanská záložna
.jpg)
Odkazy
Reference
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnosti při kostele sv.Jindřicha na Novém Městě pražském
- ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnost při kostele sv. Aloise n Královských Vinohradech v Praze
- ↑ Chrám sv. Ludmily. www.praha2.cz . . Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-12-06.
- ↑ CHARAMZOVÁ, Alena. Místní elity a veřejný život na Královských Vinohradech 1880 – 1922. Praha, 2011 . 60 s. bakalářská. Filozofická fakulta Univerzity Karlovy Praha. Vedoucí práce Prof. PhDr. Jiří Štaif, CSc. s. 28.
- ↑ SYROVÝ, Bohuslav. Architektura svědectví dob. Praha: SNTL, 1987. 456 s.
- ↑ Vinohradský hřbitov
Literatura
- BENEŠOVÁ, Marie. Česká architektura v proměnách dvou století (1780 – 1980). Praha: SPN, 1984. 479 s.
- TOMAN, Prokop. Nový slovník československých výtvarných umělců (II. díl: L - Ž). Ostrava: Výtvarné centrum Chagall, 1993. 784 s. ISBN 80-900648-4-1.
- VLČEK, Pavel. Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách. Praha: Academia, 2004. 768 s. ISBN 80-200-0969-8.
- KREJČÍ, Petr a kol. Slavné stavby Prahy 10. Praha: Foibos, 2009. 226 s. ISBN 978-80-87073-16-2.
- PLATOVSKÁ, Marie a kol. Slavné stavby Prahy 2. Praha: Foibos, 2011. 288 s. ISBN 978-80-87073-35-3.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Antonín Turek na Wikimedia Commons - Pobytové přihlášky pražského policejního ředitelství (konskripce) 1850-1914, Turek Anton *1861
- Antonín Turek (Internetové muzeum/Divadelní architektura v Evropě)
