V dnešním světě je Anna Jurásková i nadále tématem velkého významu a zájmu pro velkou část populace. Postupem času se Anna Jurásková podařilo zůstat v centru pozornosti akademiků, profesionálů i amatérů, což dokazuje jeho důležitost a dopad v různých oblastech společnosti. V průběhu historie byl Anna Jurásková předmětem četných studií, debat a úvah, které přispěly k obohacení znalostí na toto téma. V tomto článku prozkoumáme některé klíčové aspekty související s Anna Jurásková s cílem ponořit se do jeho významu, jeho vývoje a jeho aktuálního významu.
Anna Jurásková | |
---|---|
Rodné jméno | Anna Kavánová |
Jiná jména | Andula Jurásková |
Narození | 24. srpna 1924 nebo 22. srpna 1924 Zvolen |
Úmrtí | 16. srpna 2017 (ve věku 92 let) Praha |
Povolání | dramatička, scenáristka, spisovatelka a dramaturgyně |
Choť | Ing. Miloš Jurásek |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Anna Jurásková (též Andula,[1][2][3] rozená Kavánová; 22. srpna[pozn. 1] 1924 Zvolen – 16. srpna 2017[8][6][9] Praha[10]) byla česká scenáristka a dramaturgyně.
Podílela se na tvorbě mnoha televizních a rozhlasových pohádek, seriálů a inscenací. Splnila si tím dětské plány: „Byla jsem úplně malá, když rodiče koupili rádio, byla jsem zcela unesená, jak se mi to líbilo. Potom jsem si moc přála, aby se mé sluchové představy hýbaly jako ve filmu – snad to jednou také bude, přála jsem si. A můj sen se opravdu splnil. Dnes skoro v každé domácnosti je kouzelná bednička s oknem do světa.“[7] Stala se například spoluautorkou postav Jů a Hele, což potvrdila jako těžký porod v pořadu Barvy života moderátorce Kamile Moučkové[11] a potvrdil to ve své vzpomínce i dramaturg a scenárista Jiří Chalupa.[1]
Pocházela z jilemnického rodu Kavánů, proto ji kupříkladu její žačka Božena Šimková považovala oprávněně za krajanku a mylně i za rodačku z Jilemnice.[12]
V letech 1951–1981 pracovala jako dramaturgyně v Československé televizi, poté s ní spolupracovala externě. Tvořila vlastní inscenace (Bába Futeř, Fanynka a Florijánek, O štěstí z klárinetu) či adaptace pohádek (Pohádka o mokrosuchém štěstí od Jana Drdy, Čarovná rybí kostička od Charlese Dickense či Perníkový dědek od Josefa Lady). Podílela se na inscenacích loutkových příběhů (např. Karafiátovy Broučci) i těch kreslených Šimon a Penelopka (Gerald Durrell), Maková panenka a O loupežníku Rumcajsovi (Václav Čtvrtek). Společně s Vlastimilem Harapesem napsala libreto k baletu Broučci.[13]
V listopadu 2010 převzala cenu za mimořádný scenáristický přínos České televizi.[14]