V dnešním světě se Václav Čtvrtek stalo tématem velkého významu a zájmu široké veřejnosti. Od svého vzniku Václav Čtvrtek vyvolal debaty a kontroverze, které daly vzniknout různým názorům a přístupům, které odrážejí různorodost pohledů na toto téma. Protože Václav Čtvrtek nadále přitahuje pozornost společnosti, je důležité důkladně prozkoumat jeho důsledky, důsledky a možná řešení. V tomto článku vyčerpávajícím způsobem prozkoumáme všechny aspekty související s Václav Čtvrtek a poskytneme čtenáři kompletní a aktualizovanou vizi tohoto tématu, které je dnes tak aktuální.
Václav Čtvrtek | |
---|---|
Rodné jméno | Václav Cafourek |
Narození | 4. dubna 1911 Praha ![]() |
Úmrtí | 6. listopadu 1976 (ve věku 65 let) Praha ![]() |
Místo pohřbení | Vokovický hřbitov |
Pseudonym | Jan Neděla Karel Poledne Huge Prattler |
Povolání | básník, spisovatel, autor sci-fi, redaktor a dramatik |
Alma mater | Univerzita Karlova |
Ocenění | Řád úsměvu Čestné občanství města Jičína |
![]() | |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Václav Čtvrtek, rodným jménem Václav Jan Maria Cafourek (4. dubna 1911 Praha[1] – 6. listopadu 1976 Praha), byl spisovatel pro děti a mládež, autor povídek, románů a her o současných dětech i populárních pohádkových příběhů. Je považován za pokračovatele klasiků českých pohádek. Některá svá díla napsal pod pseudonymy, například Huge Prattler, Karel Poledne, Jan Neděla nebo Málek.
Narodil se do rodiny Jana Cafourka, účetního městského berního úřadu v Praze, a Johany, r. Fejfarové původem z Jičína, jako nejstarší ze tří matrikami doložených sourozenců (Karel Bedřich *1912 a Bedřiška *1916).[2] Jeho rodný dům stojí na Jirečkově ulici 1018/16.[3]
Za 1. světové války se rodina odstěhovala z Prahy k jeho dědečkovi do Jičína. Po skončení války a otcově návratu z ní se rodina vrátila do Prahy. Tatínek pak prý „celého třičtvrtě roku, večer co večer, vždycky po ulehnutí nám vyprávěl na pokračování divuplný seriál o tom, jak český švec Kramflek šel světem a co tam zažil“. Podle Aleše Fetterse to byla významná inspirace pro vlastní tvorbu.[4]
V Praze vystudoval gymnázium, absolvoval kurz na obchodní akademii a na přání otce začal studovat práva, která však nedokončil, odešel po třech semestrech. Pak nastoupil jako úředník na okresním finančním ředitelství v Chebu a za druhé světové války pracoval jako finanční úředník v Praze.[5]
Po osvobození začal spolupracovat s dětskými časopisy Brouček, Sedmihlásek, Vlaštovička, později Mateřídouška, Ohníček, Pionýr, Pionýrské noviny a s Československým rozhlasem, kde se stal vedoucím vysílání pro děti a mládež.[6] 15. června 1959 si nechal úředně změnit jméno na Václav Čtvrtek,[1] které si prý zvolil proto, že se narodil čtvrtého čtvrtý.[7] Od roku 1960 se plně věnoval literární činnosti, kdy psal hlavně pohádkové příběhy, těch napsal přes sedmdesát. Jejich děje umísťoval často na Jičínsko. V roce 1975 se stal čestným občanem města Jičína.
Největší ohlasy získaly jeho pohádkové knihy a příběhy, které byly adaptovány pro televizi (večerníčky). Ve spolupráci s Československou televizí vznikly animované seriály, např. Pohádky z mechu a kapradí, O loupežníku Rumcajsovi, O loupežnickém synku Cipískovi, O makové panence a motýlu Emanuelovi, Říkání o víle Amálce. Část své spisovatelské tvorby věnoval psaní klukovských příběhů i dívčích románků a větších povídek umístěných do současnosti s pohádkovými motivy.
Některé z jeho prací jsou zařazovány do science fiction.
Díla Václava Čtvrtka tvoří námět více než třiceti filmových či televizních děl, především televizních seriálů. Dále napsal scénáře k následujícímu:
Komunistické heslo „poručíme větru, dešti, kdy má pršet a kdy vát“ pochází z Písničky mladých budovatelů (1955), jejíž text je připisován Václavu Čtvrtkovi, hudba Aloisu Paloučkovi.[8][9] Výbor z díla Pohádkový rok (1985) uspořádaný Vladimírou Gabhartovou pro nakladatelství Panorama obsahuje i některé knižně nikdy nevydané pohádky. Z těch "rumcajsích" jsou to čtyři zveřejněné jen časopisecky v letech 1973–1981 včetně docela poslední Jak Rumcajs poradil ševci Krátkovi, vydané již posmrtně v Sedmičce pionýrů. Výbor ale knižně poprvé představil i některé povídky s Křemílkem a Vochomůrkou či vodníkem Česílkem, které tak patří mezi regulérní Čtvrtkovy „knižně vydané publikace“.