Acetátová vlákna

V dnešní době se Acetátová vlákna stalo tématem velkého významu a zájmu široké škály lidí. Od svého dopadu na každodenní život až po jeho vliv na společnost obecně je Acetátová vlákna předmětem neustálých diskusí, analýz a úvah. Jeho význam sahá od oblasti technologie po kulturu, včetně ekonomiky a politiky. Acetátová vlákna upoutal pozornost lidí všech věkových kategorií az různých profesních oblastí a probudil zájem, který přesahuje geografické a kulturní hranice. V tomto článku do hloubky prozkoumáme dopad Acetátová vlákna na naše životy a svět kolem nás a nabídneme komplexní analýzu, která bude zahrnovat různé pohledy a přístupy.

Chemické složení triacetátu
Acetátové vlákno 40x zvětšené

Acetátová vlákna (mezinárodní zkratka CA) jsou výrobky z vysoce kvalitní celulózy, často z linters (velmi krátká bavlněná vlákna). Materiál je nejmladší ze skupiny vláken z regenerované celulózy.

Výroba

Základem výrobního postupu je přeměna sloučeniny celulózy s kyselinou octovou na acetátovou celulózu, tj. v principu vyvářka buničiny pod tlakem v sodném louhu (cca 8 hodin) a acetylace (20 hodin). Roztok se zpracovává suchým zvlákňováním. Po průchodu vlákenné hmoty spřádací tryskou se aceton vypaří, vlákno se dlouží na cca dvojnásobnou délku, filament se odvádí v jemnostech 1,7-8 dtex.[1]

Většina vláken pro oděvní textilie se vyrábí jako filament, který pak se často tvaruje nepravým zákrutem. Odváděcí rychlost může dosáhnout až 1000 m/min. Stříž se vyrábí řezáním svazku zkadeřených filamentů.[2]

Podle obsahu kyseliny octové se rozlišují dva druhy vlákna:

Z historie acetátových vláken

V roce 1865 vyrobil Francouz Schützenberger laboratorně první acetát celulózy,[4] v roce 1921 bylo v Anglii v provozu zařízení na denní výrobu 500 tun acetátu a v roce 1922 začala v USA u firmy Celanese průmyslová velkovýroba acetátového "hedvábí".[5]

Spotřeba vláken měla na začátku 21. století klesající tendenci (asi na 600 kilotun ročně). V roce 2006 bylo ve světě instalováno 25 výrobních zařízení,[6] celosvětová výroba se zvýšila, za rok 2020 se odhadovala na 900 kilotun, ze kterých se značná (blíže nedefinovaná) část používá na netextilní účely.[7]

Vlastnosti

Vzorek podšívkové tkaniny z 53 % acetátu a 47 % viskózy

Acetát je lehčí než přírodní hedvábí, kterému se vzhledem i omakem velmi podobá. Pevnost za sucha je oproti hedvábí asi poloviční (do 1,5 cN/dtex) a za mokra se snižuje o 20–30 %. Vlákno je podstatně levnější než přírodní hedvábí.

Tkaniny z acetátu se sotva mačkají a po vyprání jen nepatrně sráží.

Příze z acetátové stříže se měkkým omakem a malou mačkavostí podobají jemné vlně.

Triacetát má oproti diacetátu vyšší bod tání (může se prát při 70° a žehlit při 200 °C), poloviční bobtnavost (cca 3 %) a tím vyšší tvarovou stálost. Tkaniny se nechají velmi dobře natrvalo plisovat.[3]

Použití

Buďto jako 100% acetát, nebo ve směsi s polyamidem nebo polyesterem na dámské svrchní ošacení, podšívky, kravaty.

Z Triacetátu se vyrábí také filmové pásy.

Technické textilie: cigaretové filtry, elektroizolace.

K nejznámějším výrobcům patří (v roce 2022): Celanese, USA (Blue Ridge™) Cerdia, Švýcarsko (Cerdia™), Daicel, Japonsko (CAFBLO™)[1]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b Veit: Fibers, Springer Nature 2022, ISBN 978-3-031-15309-9, str. 871-876
  2. ↑ Zhang: Advances in filament yarn spinning of textiles and polymers, Woodhead Publishing 2014, ISBN 978-0-85709-499-5, str.196-197
  3. ↑ a b Pospíšil a kol.: Příručka textilního odborníka, SNTL Praha 1981, str. 174-177
  4. ↑ Worden: Technology of Cellulose Esters. Volume Eight: Carbohydrate Carboxylates (Cellulose Acetate), D. Van Nostrand Company New York 1916, str. 2530
  5. ↑ Mullin: Acetate Silk and its Dyes, D. Van Nostrand Company New York 1927, str. 21
  6. ↑ Koslowski: Chemiefaser-Lexikon:Begriffe-Zahlen-Handelsnamen, Deutscher Fachverlag 2008, ISBN 3-87150-876-4, str. 49
  7. ↑ Preferred Fiber & Materials . Textile Exchange, 2021 . Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

  • Kießling/Matthes: Textil- Fachwörterbuch, ISBN 3-7949-0546-6, Berlin 1993, str. 10
  • Alfons Hofer, Stoffe : 1. Textilrohstoffe, Garne, Effekte, 7. völlig überarbeitetet Auflage, Frankfurt am Main : Deutscher Fachverlag, 1992, ISBN 3-87150-366-5

Externí odkazy