Absurdní drama
V dnešním světě je Absurdní drama téma, které je stále aktuálnější a zajímavější. Od svého vzniku přitahuje Absurdní drama pozornost lidí, vyvolává debaty, diskuse a analýzy v různých oblastech. Ať už díky svému vlivu na společnost, historické relevanci, vlivu na populární kulturu nebo významu ve vědecké oblasti, Absurdní drama je tématem, které v historii zanechalo nesmazatelnou stopu. V tomto článku důkladně prozkoumáme všechny aspekty Absurdní drama, analyzujeme jeho dopad a relevanci v různých kontextech a také jeho vývoj v čase.
Absurdní drama (z lat. absurdus nesmyslný, sluchu nepříjemný) je směr avantgardního divadla, projevující se zejména od 50. let 20. století.
Charakteristické znaky
Absurdní drama zobrazuje skutečnost jako nesmyslnou. Vyjadřuje pocity bezmoci osamoceného člověka a ztrátu schopnosti dorozumění s ostatními lidmi. Ukazuje člověka, jenž je ohrožen mechanismy moderní civilizace, kterou sám stvořil.
Charakteristické je odstranění souvislého děje, opomíjení charakteristiky postav, deformace a devalvace jazyka, který ztrácí svou dorozumívací funkci. Dialog sice umožňuje komunikaci, ale prázdnota frází a plané tlachání znemožňují dorozumění.
Hry jsou laděny tragicky nebo tragikomicky. Časté jsou groteskní prvky a černý humor.
Významní představitelé
Předchůdci absurdního dramatu
- Christian Dietrich Grabbe (1801–1836)
- Georg Büchner (1813–1837)
- August Strindberg (1849–1912)
- Alfred Jarry (1873–1907) – hra Král Ubu (1897)
Představitelé absurdního dramatu 20. století
- Samuel Beckett (1906–1989)
- Arthur Adamov (1908–1970)
- Eugène Ionesco (1909–1994)
- Jean Genet (1910–1986)
- Friedrich Dürrenmatt (1921–1990)
- Edward Albee (1928–2013)
- Sławomir Mrożek (1930–2013)
- Harold Pinter (1930–2008)
- Václav Havel (1936–2011)
Literatura
- Silvie Punčochářová: Absurdní drama v Polsku, bakalářská diplomová práce, Brno 2006 on-line zde
