V tomto článku přiblížíme Žofie Sasko-Kobursko-Saalfeldská z různých úhlů pohledu s cílem nabídnout ucelenou a obohacující vizi tohoto tématu nebo postavy. V následujících řádcích prozkoumáme jeho význam v dnešní společnosti a také jeho dopad v různých oblastech, jako je kultura, ekonomika, politika a každodenní život. Kromě toho se ponoříme do jeho vývoje v čase, jeho historické relevance a jeho vlivu v různých kontextech. Prostřednictvím podrobné analýzy se snažíme poskytnout hlubší a kritičtější pochopení Žofie Sasko-Kobursko-Saalfeldská, abychom podpořili konstruktivní a informované úvahy o tomto tématu nebo postavě.
Žofie Sasko-Kobursko-Saalfeldská (16. nebo 19. srpna 1778 Coburg – 8. nebo 9. července 1835 Tušimice) byla sasko-kobursko-saalfeldskou princeznou, sestrou Viktorie Sasko-Kobursko-Saalfeldské a Leopolda I. Belgického a tetou královny Viktorie. Sňatkem se stala hraběnkou z Mensdorff-Pouilly.
Narodila se v Coburgu jako nejstarší potomek Františka Sasko-Kobursko-Saalfeldského a Augusty Reuss Ebersdorf.
Žofie měla obzvláště blízký vztah se svou sestrou Antoinettou, obě často navštěvovaly Schloss Fantaisie, útočiště francouzských emigrantů. Tam také potkala svého budoucího manžela, Emanuela von Mensdorff-Pouilly. Vzali se 23. února 1804 v Coburgu. Její manžel byl v roce 1818 povýšen na hraběte.
V roce 1806 byl její manžel v Saalfeldu, vedlejší rezidenci koburského dvora, a proto se mohl zúčastnit bitvy u Saalfeldu.
V letech 1824 až 1834 žila Žofie v Mohuči, kde byl Emanuel velitelem spolkové pevnosti; zde byla obecně označována jako "princezna". Aktivně působila jako spisovatelka a v roce 1830 zveřejnila svou romantickou sbírku pohádek, Mährchen und Erzählungen. Stala se nositelkou Řádu sv. Kateřiny.
Žofie zemřela v Tušimicích v Čechách. Byla jako první pohřbena v nové rodinné hrobce Mensdorffů v parku zámku Nečtiny.
Žofie měla s Emanuelem šest synů:
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Princess Sophie of Saxe-Coburg-Saalfeld na anglické Wikipedii.