Škrob
V tomto článku důkladně prozkoumáme Škrob a všechny aspekty, které ho obklopují. Ať už mluvíme o jeho dopadu na společnost, jeho dopadech na každodenní život nebo jeho významu v historii, Škrob je fascinující téma, které si zaslouží naši plnou pozornost. V tomto směru se ponoříme do jeho významu, jeho vývoje v čase a různých perspektiv, které na Škrob existují. Kromě toho prozkoumáme, jak Škrob ovlivnil různé generace a jak je i nadále relevantní v neustále se měnícím světě. Připravte se na cestu poznání a objevů o Škrob.
| škrob | |
|---|---|
 | |
| Obecné | |
| Latinský název | amylum |
| Anglický název | starch |
| Německý název | Stärke |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 9005-25-8 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Škrob (amylum) je makromolekulární látka (konkrétně směs polysacharidů glukanů) syntetizovaná rostlinami. Je to bílý prášek bez chuti a vůně, nerozpustný ve studené vodě. Jedná se o konečný produkt fotosyntézy rostlin.
Chemické vlastnosti
Škrob je polysacharid se vzorcem (C6H10O5)n složený z dvou různých polysacharidů: amylózy a amylopektinu, tvořených několika tisíci až desetitisíci molekulami glukózy. Škrob kromě glukózy obsahuje v malém množství lipidy, proteiny a zhruba 25–35 % vody.
Škrob není alkoholicky zkvasitelný, teprve enzymaticky pomocí enzymu amylázy (v trávicí soustavě živočichů včetně člověka) se odbourává na zkvasitelné sacharidy. Zahříváním škrobu s vodou se tvoří škrobový maz, jeho hydrolýzou vzniká škrobový sirup, škrobový cukr a glukóza. Pražením škrobu se tvoří dextrin. Důkaz škrobu v neznámé látce se provádí roztokem jódu, jehož přítomnost prozrazuje modrofialové zbarvení. K tomuto jevu dochází, protože velikost dutiny šroubovice amylózy odpovídá velikosti molekuly jódu I2, se kterou tvoří barevný komplex.[1]
Zdroje a využití
Jedná se o polysacharid s funkcí zásobní látky. Ukládá se procesem asimilací v zásobních orgánech (hlízách, kořenech) a v plodech rostlin (semenech kukuřice, pšenice, rýže a dalších) ve formě škrobových zrn. Zvláště bohaté na škrob jsou brambory, banány, obilniny a tapioka. Podle surovin, ze kterých je vyroben, rozeznáváme škrob bramborový, kukuřičný, pšeničný, rýžový a jiné. Získávání škrobu je mechanické – surovina je rozdrcena a škrob je z ní získán vypíráním.
Škrob se používá například v potravinářství, v kvasném průmyslu, ve farmacii, k výrobě lepidel[2][3], nátěrů a apretur a pro výrobu škrobových derivátů.
| Základní rostliny | Škrobnatost (obsah škrobu v %) v sušině[4] |
|---|---|
| Hrách | 40 |
| Ječmen | 75 |
| Brambory | 82 |
| Kukuřice | 71 |
| Maniok | 77 |
| Rýže | 89 |
| Žito | 72 |
| Čirok | 74 |
| Batáty | 72 |
| Pšenice | 74 |
Odkazy
Reference
- ↑ SR, MEFANET, síť lékařských fakult ČR a. Škrob – WikiSkripta. www.wikiskripta.eu . . Dostupné online.
- ↑ ELUC. eluc.kr-olomoucky.cz . . Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-06-12.
- ↑ Průmyslová lepidla. Site Name, i.e. Moz . . Dostupné online.
- ↑ Artikel Starch und Starch, Composition. In: Hans Zoebelein (Hrsg.): Dictionary of Renewable Ressources. 2. Auflage, Wiley-VCH, Weinheim und New York 1996; Seiten 265-266, 267. ISBN 3-527-30114-3.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu škrob na Wikimedia Commons
