Čerkesové

V tomto článku prozkoumáme fascinující život Čerkesové, postavy, která zanechala svou stopu v historii lidstva. Od jeho neuvěřitelných úspěchů až po jeho výzvy a překážky se vydáme na cestu jeho odkazem, ve které objevíme nejdůležitější aspekty jeho kariéry. V tomto smyslu prozkoumáme jeho vliv na společnost, jeho přínosy světu a odkaz, který zanechal budoucím generacím. Připravte se na ponoření do vzrušujícího příběhu Čerkesové a objevte, v čem je tak výjimečný.

Čerkesové
Tradiční čerkeský tanec s mečem
Tradiční čerkeský tanec s mečem
Populace
c. 5 mil.
TureckoTurecko TureckoOdhad 2 000 000[1][2]–3 000 000[3]
RuskoRusko Rusko718 729 (sčítání 2010)[4]
SýrieSýrie Sýrie80 000[5][6]–120 000[7][8][9]
JordánskoJordánsko Jordánsko250 000[10][5]
NěmeckoNěmecko Německo40 000[5][11]
IrákIrák Irák34 000[12]
USAUSA USA25 000[12]
Saúdská ArábieSaúdská Arábie Saúdská Arábie23 000
EgyptEgypt Egypt12 000
IzraelIzrael Izrael4 000[13][14]–5,000[15]
Jazyk(y)
Čerkeské dialekty (včetně východních čerkeských a západních čerkeských dialektů), kterými mluví přibližně 20% Čerkesů také turečtina, ruština, angličtina, arabština, hebrejština
Náboženství
Převážně islám, menšiny pravoslavných,[16] čerkeské domorodé víry, chabzů[17] i ateistů a agnostiků[18]
Příbuzné národy
Abchazové, Abázové

Čerkesové (turecky Çerkesler; rusky Черкесы, Čerkesy) také známí pod svým endonymem Adyghe (Adygejci) (čerkeskými jazyky: Адыгэхэр, Adıgəxər rusky: Адыги, Adygi; turecky: Adige), jsou severozápadokavzkazská etnická skupina[19] původem z Čerkesie; během rusko-čerkeské války a následných etnických čistek jich však až 90 % zahynulo nebo bylo vyhnáno. Čerkesové dříve hovořili hlavně čerkeskými jazyky, což je severozápadní kavkazské dialektové kontinuum se dvěma hlavními nářečími a četnými dílčími nářečími. Čerkeský jazyk byl však v průběhu let zapomenut a dnes většina Čerkesů mluví turecky, rusky, anglicky, arabsky a hebrejsky, protože přeživší ruské genocidy[20] byli vyhoštěni na území tehdejší Osmanské říše.[21] Většina Čerkesů jsou muslimové.[22]

Slovo 'Čerkes' pochází z turečtiny z dob středověku a přes Osmanskou říši se název rozšířil do zbytku světa. Čerkesové jsou tvořeni především Adygejci. Mezi Čerkesy se počítají i malé kavkazské národy jako Abázové nebo Ubychové, kteří se mezi Adygejce neřadí. Známý je výrok „každý Adygejec je Čerkes, ale ne každý Čerkes je Adygejec“.

Historická Čerkesie byla sovětskými a ruskými správami rozdělena na novodobé titulární čerkeské republiky Adygejsko, Kabardsko-Balkarsko, Karačajsko-Čerkesko a Krasnodarský kraj, jakož i jihozápadní části Stavropolského kraje a Rostovské oblasti. V souladu s tím byli Čerkesové nebo Adygejci také označeni jako následující: Adygejci v Adygejsku, Kabarďané v Kabardsko-Balkarsku, Čerkesové v Karačajsko-Čerkesku a Šapsugové v Krasnodarském kraji, ačkoli všechny čtyři skupiny jsou v podstatě stejní lidé. Asi 800 000 Čerkesů zůstává v historické Čerkesii, zatímco jiní žijí v Ruské federaci mimo tyto republiky a kraje. Ruské sčítání lidu z roku 2010 zaznamenalo 718 727 Čerkesů, z nichž 516 826 bylo Kabarďanů, 124 835 dalších Adyghejců v Adygejsku, 73 184 Čerkesů a 3 882 Šapsugů.[4]

Organizace nezastoupených států a národů na počátku 90. let odhadovala, že existuje až 3,7 milionu „etnických Čerkesů“ v diasporách (ve více než 50 zemích)[23] mimo titulární čerkeské republiky (což znamená, že zde žije pouze jeden ze sedmi „etnických čerkesů“) a že z těchto 3,7 milionu žijí více než 2 miliony v Turecku,[23] 300 000 v Levantě (většinou v současném Jordánsku a Sýrii) a Mezopotámii(tj. v Iráku) a 50 000 v západní Evropě a Spojených státech.

Historie

Čerkesové si připomínají vypovězení ze své vlasti na Taksimském náměstí v Istanbulu

Čerkesové žili od pradávna na severozápadním úpatí Kavkazu, který dnes patří Ruské federaci. Rusové Čerkesy z území vyhnali v 19. století po rusko-čerkeské válce do vyhnanství v Turecku a dalších zemí Blízkého východu. Rusové na území provedli etnickou čistku, po ruském zásahu na území zůstalo 10 % obyvatelstva z řad Čerkesů. Čerkesové žijící v Ruské federaci dnes (po rusko-čerkeské válce jich zbylo kolem 80 tisíc) nemají na rozdíl od Čečenců separatistické tendence. Jazyk předků čerkeštinu (adygejštinu) ovládá jen malé procento ruských Čerkesů. Důvodem je především systematické mazání jejich historie. Názvy měst, řek, hor a dokonce jmena a příjmení Čerkesů se s příchodem Rusů měnily. Čerkesové žijící na území Ruska tak složitě hledají svoji minulost. Dalším problémem dnešních Čerkesů žijících v Rusku jsou vzájemné spory s turkickými kmeny (horskými Tatary), s kterými obývají svá území. Balkaři resp. Karačajové se v mnoha směrech s Čerkesy neshodnou a tyto vzájemné spory brání ekonomickému, hospodářskému a politickému rozvoji území. Prostředníkem sporů jsou Rusové, kteří nemají důvod rozvoj podporovat. Republika Karačajsko-Čerkesko je tak z jednou nejzaostalejších oblastí na území Ruské federace.

Intelektuální elita Čerkesů (Adygejců) je formována hlavně v exilu. Národní cítění Čerkesů a touha navrácení jejich území vyvolávají lidé z exilu, resp. potomci lidí, kteří byli nuceni opustit severozápadní Kavkaz.

Zajímavost

Po vypuzení Čerkesů z tavridské oblasti Krymu se na uvolněné půdě usadili v letech 1863–1869 i čeští a němečtí vystěhovalci, kteří zde založili několik českých a českoněmeckých osad. Větší počet Čechů se v letech 1870–1880 usadil i na vyprázdněném Kavkaze, tam bylo založeno asi 12 českých vesnic.[24]

Odkazy

Reference

  1. ↑ RICHMOND, Walter. The Circassian Genocide. : Rutgers University Press, 2013. Dostupné online. ISBN 978-0813560694. S. 130. 
  2. ↑ DANVER, Steven L. Native Peoples of the World: An Encyclopedia of Groups, Cultures and Contemporary Issues. : Routledge, 2015. Dostupné online. ISBN 978-1317464006. S. 528. 
  3. ↑ ZHEMUKHOV, Sufian. Circassian World Responses to the New Challenges. PONARS Eurasia Policy Memo No. 54. 2008, s. 2. Dostupné online . 
  4. ↑ a b Итоги Всероссийской переписи населения 2010 года в отношении демографических и социально-экономических характеристик отдельных национальностей. Приложение 2. Национальный состав населения по субъектам Российской Федерации. . . Dostupné online. (rusky) 
  5. ↑ a b c ZHEMUKHOV, Sufian. Circassian World Responses to the New Challenges. PONARS Eurasia Policy Memo No. 54. 2008, s. 2. Dostupné online . 
  6. ↑ Syrian Circassians returning to Russia's Caucasus region. www.trtworld.com. TRTWorld, 2015. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 1 June 2016. 
  7. ↑ "Syria" Archivováno 25. 5. 2012 na Wayback Machine. Library of Congress
  8. ↑ Независимые английские исследования . . Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 8 May 2013. 
  9. ↑ single | The Jamestown Foundation . Jamestown.org, 7 May 2013 . Dostupné online. 
  10. ↑ Израйльский сайт ИзРус . . Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 30 October 2013. 
  11. ↑ LOPES, Tiago André Ferreira. The Offspring of the Arab Spring . Observatory for Human Security (OSH) . Dostupné online. 
  12. ↑ a b Adyghe by country . . Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 21 October 2013. 
  13. ↑ BESLENEY, Zeynel Abidin. The Circassian Diaspora in Turkey: A Political History. : Routledge, 2014. Dostupné online. ISBN 978-1317910046. S. 96. 
  14. ↑ TORSTRICK, Rebecca L. Culture and Customs of Israel. : Greenwood Publishing Group, 2004. Dostupné online. ISBN 978-0313320910. S. 46. 
  15. ↑ LOUËR, Laurence. To be an Arab in Israel. : Columbia University Press, 2007. Dostupné online. ISBN 978-0231140683. S. 20. 
  16. ↑ An Ethnohistorical dictionary of the Russian and Soviet empires. Redakce James Stuart Olson. : Greenwood, 1994. Dostupné online. ISBN 978-0-313-27497-8. S. 329. 
  17. ↑ 2012 Survey Maps Archivováno 20. 3. 2017 na Wayback Machine.. "Ogonek". No 34 (5243), 27 August 2012. Retrieved 24 September 2012.
  18. ↑ Svetlana Lyagusheva. Islam and the Traditional Moral Code of Adyghes. Iran and the Caucasus. 2005, s. 29–35. doi:10.1163/1573384054068123. JSTOR 4030903. 
  19. ↑ One Europe, Many Nations: A Historical Dictionary of European National Groups. : Questia Online Library, 25 August 2010. S. 12. 
  20. ↑ Civil.Ge | Georgia Recognizes 'Circassian Genocide'. old.civil.ge . . Dostupné online. 
  21. ↑ International Circassian Association . . Dostupné v archivu pořízeném dne 4 March 2016. 
  22. ↑ Главная страница проекта 'Арена' : Некоммерческая Исследовательская Служба СРЕДА . Sreda.org, 19 October 2012 . Dostupné online. 
  23. ↑ a b Unrepresented Nations and Peoples Organization. Yearbook 1997. Redakce Mullen Christopher A.. The Hague: Kluwer Law International, 1998. Dostupné online. ISBN 978-90-411-1022-0. S. 67–69. 
  24. ↑ AUERHAN, Jan. Československé jazykové menšiny v evropském zahraničí: národnostní poměry, v nichž žijí, a vztahy, které je poutají k staré vlasti . . S. 14. Dostupné online. 

Související články

Externí odkazy