V tomto článku prozkoumáme fascinující svět Čejka australská. Od svého vzniku až po dnešní vývoj je toto téma předmětem neustálého zájmu výzkumníků, akademiků a nadšenců. Čejka australská ovlivnil různé oblasti společnosti mnoha způsoby, od politiky a ekonomiky po populární kulturu a zábavu. V tomto smyslu se ponoříme do různých aspektů, které dnes činí Čejka australská tak relevantním tématem, a jeho roli při utváření současného světa.
![]() | |
---|---|
![]() V. m. novaehollandiae | |
Stupeň ohrožení podle IUCN | |
![]() málo dotčený[1] | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | živočichové (Animalia) |
Kmen | strunatci (Chordata) |
Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
Třída | ptáci (Aves) |
Podtřída | letci (Neognathae) |
Řád | dlouhokřídlí (Charadriiformes) |
Podřád | bahňáci (Charadrii) |
Čeleď | kulíkovití (Charadriidae) |
Rod | čejka (Vanellus) |
Binomické jméno | |
Vanellus miles (Boddaert, 1783) | |
Poddruhy | |
| |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Čejka australská (též čejka maskovaná;[2] Vanellus miles) je velký bahňák z čeledi kulíkovitých.
Dorůstá délky 33–37 cm a váží zhruba 400 g.[2] Vyskytuje se ve dvou poddruzích. První, V. m. miles, má kompletně bílý krk a velké žluté laloky, které jsou u samců větší, druhý, V. m. novaehollandiae, má pak po stranách krku černý pruh a menší laloky. Spodina těla je pak u obou poddruhů bílá, hřbet a křídla, s výjimkou černých letek, hnědá, ocas bílý s černou koncovou páskou, temeno taktéž černé a končetiny tmavě červené. Nápadné jsou také její žluté ostruhy v ohbí křídla.
Žije zejména v mokřinách a v jiných otevřených, většinou vlhkých krajinách, včetně pláží. Je přitom rozšířena převážně na území severní, střední a východní Austrálie. Izolované populace se vyskytují též na Papui Nové Guineji, Novém Zélandu, Timoru a v Indonésii.[3] [4]
Živí se hmyzem a jinými bezobratlými. Pohlavně dospívá ve věku 1 roku. Do hnízda – jednoduchého dolíku v zemi – klade 3–5 hnědých, tmavě skvrnitých vajec, na jejichž 28–30 denní inkubaci i na následné péči o mláďata se podílí oba rodiče. Vejce i mláďata přitom urputně brání a dokáží napadnout i vetřelce značně větší, než jsou oni sami, včetně člověka.[4][5][6]
Na počátku roku 2020 byl tento druh chován přibližně v šesti desítkách evropských zoo.[7] V rámci Unie českých a slovenských zoologických zahrad byla čejka australská na konci roku 2018 chována v pěti zoo[8]:
V případě Zoo Ostrava, Zoo Plzeň a Zoo Praha se jedná o poddruh Vanellus miles miles.[8]
Tento druh je v Zoo Praha chován od roku 2010. Chován je konkrétně severní poddruh.[9] Ke konci roku 2018 byl chován jeden pár.[8]
Pro návštěvníky je k vidění v expozici Ptačí mokřady v dolní části zoo v australské voliéře.