Kulíkovití

V dnešní době je Kulíkovití tématem, které ve společnosti získalo velký význam. Postupem času se stal bodem diskusí a debat mezi odborníky a běžnými občany. Jeho dopad byl pociťován v různých oblastech, od politiky po populární kulturu. Kulíkovití vzbudil zájem mnoha lidí díky svému vlivu na naše životy a schopnosti generovat významné změny. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty související s Kulíkovití, prozkoumáme jeho důsledky, jeho vývoj v čase a jeho význam dnes.

Jak číst taxoboxKulíkovití
alternativní popis obrázku chybí
Kulík písečný
(Charadrius hiaticula)
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Řáddlouhokřídlí (Charadriiformes)
Čeleďkulíkovití (Charadriidae)
Leach, 1820
     Areál výskytu kulíkovitých
     Areál výskytu kulíkovitých
     Areál výskytu kulíkovitých
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kulíkovití (Charadriidae) představují početnou čeleď malých dlouhokřídlých ptáků s širokým areálem rozšíření po všech kontinentech kromě Antarktidy.

Systematika

Čeleď kulíkovitých vytyčil v roce 1820 anglický přírodovědec William Elford Leach.[1][2] Zástupci čeledi jsou známi v češtině jako kulíci, čejky, keptušky nebo štěrkovníčci. Kulíkovití spadají do řádu dlouhokřídlých, jehož vnitřní taxonomie má komplikovanou historii a dodnes se mezi vědci debatuje.

Podle genetických studií utváří kulíkovití sesterskou skupinu ke kladu zahrnující čeledi ústřičníkovití (Haematopodidae) a tenkozobcovití (Recurvirostridae).[3][4][5][6][7] K roku 2024 bylo známo 69 druhů v těchto 11 rodech:[8]

Charakteristika čeledi

Kulíkovití jsou menší ptáci s oválným tělem, mají kulatější hlavu, velké oči, špičatý kratší zobák s jemnými čidly a krátký krk. Nohy jsou kratší a palec je silně redukován nebo chybí. Většina druhů kulíkovitých nemá chocholku, výjimkou jsou čejky.

Jsou hmyzožravci, živí se bezobratlými – hmyzem a jeho larvami, žížalami a jinými kroužkovci či drobnými korýši. Občas sezobnou i semena rostlin nebo bobule. Jsou monogamní se sdílenou rodičovskou péčí. Najdou se nicméně výjimky; kulík hnědý (Eudromias morinellus) je polyandrický. Hnízdí na zemi v porostu trav nebo na písku či štěrku. Snášejí zpravidla 3–4 vejce, doba inkubace se pohybuje mezi 21–30 dny. Mláďata kulíků nejsou krmivá. Před predátory je chrání krycí zbarvení.[3]

Kulíkovití žijí v otevřené krajině, vyhledávají vlhčí biotop, mokřadní louky a pole, někteří písečné a bahnité břehy rybníků, jezer a řek. Pobíhají po bahnitých plochách a náplavech při vodách.

Druhy v Česku

Odkazy

Reference

  1. ↑ LEACH, William Elford. Synopsis of the Contents of the British Museum. 17. vyd. London: British Museum, 1820. Dostupné online. Kapitola Eleventh Room, s. 69. 
  2. ↑ BOCK, Walter J. History and Nomenclature of Avian Family-Group Names. New York: American Museum of Natural History, 1994. (Bulletin of the American Museum of Natural History). S. 137. 
  3. ↑ a b WINKLER, David W.; BILLERMAN, Shawn M.; LOVETTE, Irby J. Plovers and Lapwings (Charadriidae), version 1.0. Birds of the World. 2020. Dostupné online . ISSN 2771-3105. doi:10.2173/bow.charad1.01species_shared.bow.project_name. (anglicky) 
  4. ↑ ERICSON, Per GP; ENVALL, Ida; IRESTEDT, Martin. Inter-familial relationships of the shorebirds (Aves: Charadriiformes) based on nuclear DNA sequence data. BMC Evolutionary Biology. 2003-07-23, roč. 3, čís. 1, s. 16. Dostupné online . ISSN 1471-2148. doi:10.1186/1471-2148-3-16. PMID 12875664. 
  5. ↑ BAKER, Allan J; PEREIRA, Sérgio L; PATON, Tara A. Phylogenetic relationships and divergence times of Charadriiformes genera: multigene evidence for the Cretaceous origin of at least 14 clades of shorebirds. Biology Letters. 2007-02-06, roč. 3, čís. 2, s. 205–210. Dostupné online . doi:10.1098/rsbl.2006.0606. PMID 17284401. 
  6. ↑ FAIN, Matthew G.; HOUDE, Peter. Multilocus perspectives on the monophyly and phylogeny of the order Charadriiformes (Aves). BMC evolutionary biology. 2007-03-08, roč. 7, s. 35. PMID: 17346347 PMCID: PMC1838420. Dostupné online . ISSN 1471-2148. doi:10.1186/1471-2148-7-35. PMID 17346347. 
  7. ↑ BAKER, Allan J.; YATSENKO, Yuri; TAVARES, Erika Sendra. Eight independent nuclear genes support monophyly of the plovers: The role of mutational variance in gene trees. Molecular Phylogenetics and Evolution. 2012-11-01, roč. 65, čís. 2, s. 631–641. Dostupné online . ISSN 1055-7903. doi:10.1016/j.ympev.2012.07.018. 
  8. ↑ Buttonquail, thick-knees, sheathbills, plovers, oystercatchers, stilts, painted-snipes, jacanas, Plains-wanderer, seedsnipes. www.worldbirdnames.org . IOC World Bird List v14.2, 2024 . Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ SVENSSON, Lars. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. Přeložil Robert DOLEŽAL. Plzeň: Ševčík, 2016, s. 146. ISBN 978-80-7291-246-9.
  10. ↑ a b SVENSSON, Lars. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. Přeložil Robert DOLEŽAL. Plzeň: Ševčík, 2016, s. 142. ISBN 978-80-7291-246-9.
  11. ↑ a b ANDĚRA, Miloš a SOVÁK, Jan. Atlas fauny České republiky. Praha: Academia, 2018, s. 424. Atlas. ISBN 978-80-200-2756-6.
  12. ↑ a b SVENSSON, Lars. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. Přeložil Robert DOLEŽAL. Plzeň: Ševčík, 2016, s. 138. ISBN 978-80-7291-246-9.
  13. ↑ SVENSSON, Lars. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. Přeložil Robert DOLEŽAL. Plzeň: Ševčík, 2016, s. 144. ISBN 978-80-7291-246-9.

Literatura

  • ANDĚRA, Miloš a SOVÁK, Jan. Atlas fauny České republiky. Praha: Academia, 2018. 664 s. Atlas. ISBN 978-80-200-2756-6.
  • HANZÁK, Jan a HUDEC, Karel. Světem zvířat. II. díl, 1. část, Ptáci. Ilustroval Antonín Pospíšil. 2., přeprac. a dopl. vyd. Praha: Albatros, 1974. 497 s., obr. příl. Klub mladých čtenářů. Výběrová řada.
  • SVENSSON, Lars. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. Přeložil Robert DOLEŽAL. Plzeň: Ševčík, 2016. 447 s. ISBN 978-80-7291-246-9.
  • ŠŤASTNÝ, Karel; HUDEC, Karel a BEJČEK, Vladimír. Ptáci. (1), Pštrosi, tinamy, tučňáci, potáplice, potápky, trubkonosí, veslonozí, brodiví, plameňáci, vrubozubí, dravci, hrabaví. Praha: Albatros, 1998. 143 s. Svět zvířat, sv. 4. ISBN 80-00-00579-4.

Externí odkazy