Éósforos

V tomto článku prozkoumáme různé aspekty Éósforos a jeho dopad na různé aspekty každodenního života. Od svých počátků až po svou relevanci dnes hraje Éósforos zásadní roli ve společnosti a je předmětem debat a zájmu. V průběhu let se Éósforos vyvíjel a našel své místo v různých oblastech a ovlivnil způsob, jakým komunikujeme se světem kolem nás. Prostřednictvím podrobné analýzy objevíme různé nuance a perspektivy, které obklopují Éósforos, a pochopíme tak její důležitost v našem každodenním životě a její význam v současném kontextu.

Éósforos
DětiDaidalion
Aegle
Hesperis
RodičeKefalos, Astraios a Kéfalos a Éós
PříbuzníEosfóros (bratr)
Chione[1][2] a Autolykos (vnoučata)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Éósforos (latinsky Eosphorus), jinak také Hesperos či Fosforos, je v řecké mytologii synem bohyně ranních červánků Éós a Titána Astraia. Jako jeho otec bývá uváděn také obr Atlás či Kefalos, syn boha Herma.

Éósforos je bohem jitřní hvězdy a zároveň jejím zosobněním. Vychází na oblohu ještě před bohyní Éós, bohyní ranních červánků, Aurorou. Bývá nazýván také Večernicí, vycházel-li večer. Jiné jeho jméno je Zářný, latinsky Lucifer.

Je zobrazován jako nahý mladík, který s pochodní v ruce běží před svou matkou. Přináší světu a lidem každodenně ranní světlo.

V mýtech je uváděn jako otec trachínského krále Kéýka, vášnivého mořeplavce, který doplatil na svou bezbřehou odvahu a za prudké bouře nakonec ztroskotal a byl vyvržen na břeh. Jeho manželka Alkyoné chtěla zemřít zároveň s ním, ale bohové to nedopustili. Proměnili je oba v ledňáčky.

V římské mytologii se Éósforos vyskytuje se jménem Lucifer (lat. Lucifer je doslovný překlad řec. Φωσφόρος (fósforos), neboli Světlonoš).[3] Teprve mnohem později se v křesťanských knihách objevuje jako kníže pekel, kam se dostal pro svůj odbojný vztah proti Bohu.

Reference

  1. ↑ Дедалион. In: Encyklopedický slovník Brockhaus-Jefron, svazek X.
  2. ↑ Nikolaj Petrovič Obnorskij: Хиона. In: Encyklopedický slovník Brockhaus-Jefron, svazek XXXVII.
  3. ↑ Isidor ze Sevilly; ADÁMKOVÁ, Iva (překlad a poznámky), (et al.). Etymologiae XIX–XX = Etymologie XIX–XX. 1. vyd. Praha: Oikoymenh, 2009. (Knihovna středověké tradice; sv. 19). ISBN 978-80-7298-408-4. S. 299. 

Literatura

  • Slovník antické kultury, nakl. Svoboda, Praha, 1974
  • Vojtěch Zamarovský, Bohové a hrdinové antických bájí
  • Graves, Robert, Řecké mýty, 2004, ISBN 80-7309-153-4
  • Houtzager, Guus, Encyklopedie řecké mytologie, ISBN 80-7234-287-8
  • Löwe, Gerhard, Stoll, Heinrich Alexander, ABC Antiky
  • Fink, Gerhard, Kdo je kdo v antické mytologii, 2004, ISBN 80-7218-992-1
  • Neškudla, Bořek, Encyklopedie řeckých bohů a mýtů, 2003, ISBN 80-7277-125-6

Externí odkazy