Dnes se připravujeme na vstup do vzrušujícího světa Zoltán Jekelfalussy. Ať už se chceme dozvědět více o tomto tématu, prozkoumat něčí zkušenosti související s Zoltán Jekelfalussy, nebo prostě chceme získat aktuální informace, cílem tohoto článku je poskytnout úplný a podrobný přehled Zoltán Jekelfalussy. Od jeho počátků po jeho dopad na společnost, přes jeho nejnovější aplikace a vývoj, si tento text klade za cíl uspokojit zvědavost a potřebu znalostí o Zoltán Jekelfalussy. Připojte se k nám na této cestě objevování a učení, která nám jistě zanechá jasnější a obohacující představu o Zoltán Jekelfalussy.
Zoltán Jekefalussy | |
---|---|
![]() | |
Rakousko-uherský guvernér v Rijece | |
Ve funkci: 31. července 1917 – 29. října 1918 | |
Předchůdce | Stephan hrabě Wickenburg |
Nástupce | funkce zanikla |
Stranická příslušnost | |
Členství | nezávislý politik |
Narození | 4. června 1862 Varechovce |
Úmrtí | 5. února 1945 (ve věku 82 let) nebo 17. listopadu 1945 (ve věku 83 let) Budapešť |
Profese | politik a kancelářský úředník |
Commons | Zoltán Jekelfalussy |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Zoltán Jekelfalussy (maďarsky jekelfalusi és margitfalvi Jekelfalussy Zoltán) (4. června 1862 Varechovce – 5. února nebo 17. listopadu 1945 Budapešť) byl rakousko-uherský státní úředník a maďarský politik. Jako absolvent práv působil od mládí ve státní správě a zastával nižší funkce na několika ministerstvech v Uhrách. V letech 1917–1918 byl rakousko-uherským guvernérem v Rijece, po zániku monarchie byl aktivní v politice jako člen Horní sněmovny v Maďarsku.
Pocházel ze staré uherské šlechtické rodiny,,[pozn. 1][1] byl nejmladším synem Sándora Jekelfalussyho (1823–1882)[2] a jeho manželky Kamily, rozené hraběnky Feštetićové (1825–1903).[3][4] Studoval práva na univerzitách ve Vídni a Budapešti, začínal jako notář na uherském ministerstvu orby,[5] v roce 1887 získal titul c. k. komořího.[6] Později byl úředníkem na ministerstvu financí,[7] sekčním šéfem na ministerstvu vnitra[8]a nakonec sekčním šéfem na ministerstvu vnitra, kde setrval několik let. V roce 1916 byl pověřen vedením komise pro organizaci korunovace Karla I. uherským králem. Od července 1917 do konce první světové války byl rakousko-uherským guvernérem v Rijece.[9]
Ve funkci guvernéra v Rijece obdržel v roce 1917 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence. Ještě v době monarchie se stal členem Sněmovny magnátů, kde mu v roce 1927 bylo potvrzeno doživotní členství.[10] Během svého působení ve státní správě obdržel několik vyznamenání, byl komandérem Řádu sv. Štěpána, rytířem Leopoldova řádu, nositelem Jubilejní pamětní medaile. Za první světové války obdržel Vyznamenání za zásluhy o Červený kříž s válečnou dekorací. Od zahraničních panovníků získal velkokříž bulharského Řádu sv. Alexandra, komandérský kříž španělského Řádu Karla III., německý Řád pruské koruny II. třídy, Řád nizozemského lva a čínského Řádu dvojitého draka II. třídy.[11]
Byl dvakrát ženatý, z druhého manželství s Irmou Balásovou (1868–1937) měl dceru Mariettu (1891–1944), provdanou za Wladimira Rosena.[12]
Jeho starší bratr Lájos (1848–1911) byl rakousko-uherským generálem a v letech 1906–1910 ministrem uherské zeměbrany.