V tomto článku se ponoříme do vzrušujícího světa Zima 1929 v Evropě. Prozkoumáme jeho původ, jeho dopad na moderní společnost a jeho význam v dnešním prostředí. Zima 1929 v Evropě je téma, které zaujalo pozornost odborníků i fandů, a jak budeme postupovat tímto článkem, objevíme jeho důležitost a vliv na různé aspekty každodenního života. Od svého vzniku až po dnešní vývoj se Zima 1929 v Evropě ukázal jako zajímavé a významné téma a prostřednictvím tohoto článku se ponoříme do jeho fascinujícího světa, abychom lépe porozuměli jeho rozsahu a významu pro dnešní dobu.
Zima v letech 1928/1929 byla v Evropě nejstudenější zimou 20. století, kdy nad kontinent pronikl mrazivý vzduch ze Sibiře.[1] Po vcelku mírném prosinci 1928 nastalo po Novém roce extrémní ochlazení, které vydrželo až do konce března: 62 dní po sobě nevystoupila teplota nad bod mrazu. Ve Stecherově mlýně u Litvínovic byla 11. února naměřena dosud nejnižší oficiálně potvrzená teplota na území České republiky: −42,2 °C.[2] V roce 1929 zamrzlo Baltské moře i kanály v Benátkách.[3] V Československu zamrzala (pod -18 °C) ložiska lokomotiv dopravujících uhlí k vytápění.[4] Zima způsobila mnoho požárů způsobených intenzivním topením i zamrznutím vody v hasičských stříkačkách,[5] zničena byla většina ovocných stromů, významně také poklesly stavy divoké zvěře. Dalším problémem byly velké přívaly sněhu (v centru Prahy 120 cm,[6] na horách přes čtyři metry), pod jeho vahou se prolomila mj. 25. února střecha Maroldova panoramatu.[7] Byl velký nedostatek uhlí, železniční doprava byla paralyzována,[8] takže byla ve druhé polovině měsíce února zrušena školní výuka.[9]
Zima 1928/1929 byla mimořádně chladná (5,3 °C pod mnohaletým normálem)[10] – podle měření v Klementinu se tříměsíční zimní období 1928/29 (prosinec až únor) dostalo na třetí místo v pořadí za ještě studenější případy na přelomu let 1829/30 a 1798/99, samotný únor 1929 se stal s průměrnou teplotou −11,0 °C nejstudenějším měsícem století.[11] Tato mimořádně studená zima následovala po sérii teplých zim a ani zimy bezprostředně následující se jí vůbec nepřiblížily.[12] V únoru 1929 se navíc udržovala extrémně vysoká sněhová pokrývka – v centru Prahy leželo skoro deset týdnů kolem 30 cm sněhu, v Klementinu naměřili největší výšku 45 cm 26. února 1929, což je od té doby rovněž rekord. Tento průběh zimy měl i značné důsledky – půda místy promrzla až do hloubky jednoho metru, v roce 1929 odumřelo asi 50 % všech ovocných stromů, rovněž tak přezimující polní kultury byly značně zdecimovány, ze sypkého sněhu se snadno tvořily vysoké závěje, což způsobovalo opakované dopravní kalamity.[11]