Zikmund Jáchym z Trauttmansdorffu

V dnešním světě je Zikmund Jáchym z Trauttmansdorffu téma velkého významu a zájmu širokého spektra populace. Jeho dopad se rozšiřuje na různé aspekty každodenního života, od vědy a techniky po politiku a kulturu. V tomto článku budou prozkoumány různé aspekty Zikmund Jáchym z Trauttmansdorffu, analyzován jeho historický význam, jeho vývoj v čase a jeho vliv na současnou společnost. Prostřednictvím multidisciplinárního přístupu se snažíme nabídnout úplnou a podrobnou vizi Zikmund Jáchym z Trauttmansdorffu, která umožní čtenáři pochopit její význam a důsledky v dnešním světě.

Zikmund Jáchym z Trauttmansdorffu
Narození1636 nebo 1641
Totzenbach
Úmrtí1. dubna 1706
Vídeň
ChoťMarie Anna z Herbersteinu
DětiFerdinand Zikmund Leopold z Trauttmansdorffu
RodičeAdam Maxmilián z Trauttmansdorffu a Marie Engelburt Hagerová z Allensteigu
PříbuzníFrantišek Honorius z Trauttmansdorffu a Hektor Seyfried z Trauttmannsdorffu (sourozenci)
Vojenská kariéra
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Hrabě Zikmund Jáchym z Trauttmansdorffu (německy Siegmund Joachim von Trauttmansdorff, 1636, nebo 1641, Totzenbach / Haspelwald - 1. dubna 1706, Vídeň) byl rakouský šlechtic, sloužil v císařské armádě a jiných vojenských službách, naposledy v hodnosti polního maršála.

Život

Zikmund Jáchym se narodil jako nejstarší syn Adama Maxmiliána, svobodného pána z Trauttmansdorffu a jeho maneželky Engelburt (rozené baronky Hagerové z Altensteigu). Jeho bratr František Honorius byl diplomat. Měl další bratry Ferdinanda Maxmiliána, Adama Karla a Hektora Seyfrieda.

Až ve věku třiceti let vstoupil do služeb císařské armády. Velmi rychle postupoval v hodnostech a brzy se stal plukovníkem dragounského pluku.

V roce 1683 vstoupil do služeb saských služeb v hodnosti generálmajora, když saský kurfiřt dal císaři k dispozici vojsko pro turecké války.[1] Zasloužil se o osvobození Vídně. Jeho bratr Ferdinand Maxmilián při obraně města padl.

Krátce nato se Zikmund Jáchym vrátil do císařských služeb. Ujal se smíšeného vojska německých a chorvatských vojáků a porazil Osmany v několika střetech v Bosně. Byl těžce zraněn v bitvě u Vidinu v roce 1689.

Po zotavení odešel z císařských služeb a vstoupil do služeb Benátské republiky. V boji společně s Rakouskem a Polskem proti Osmanům velel s úspěchem benátským jednotkám v Dalmácii.

Poté se Trauttmansdorfa na čas vrátil do císařských služeb a poté si jej u císaře vyžádal nový polský král Bedřich August II. Saský. V hodnosti generálporučíka táhl v roce 1698 se saskými vojsky do Polska. Bojů se švédským králem Karlem XII. se již neúčastnil, neboť jej císař Leopold I. v roce 1700 povolal zpět.

Nyní v hodnosti polního maršála byl vyslán do Itálie, kde v roce 1702 bojoval společně s generálem Guidem ze Starhembergu v bitvě u Luzzary. V zimě 1703-1704 kontroloval hranici Parmy.

Busta Zkmunda Jáchyma z roku 1849 v památníku Heldenberg

Poté, co si Evžen Savojský na císaři vymohl výnos, který zakazoval majitelům pluků prodávat důstojnická místa, Trauttmansdorff se nepodřídil, načež Evžen v roce 1704 zařídil jeho propuštění z aktivní vojenské služby. Trauttmansdorff nejprve odjel do Benátek a poté se vrátil do Vídně, kde dne 1. dubna 1706.

Manželství a rodina

Zikmund Jáchym se oženil s Marií Annou hraběnkou z Herbersteinu. Jeho jediným potomkem byl Ferdinand Zikmund Leopold z Trauttmansdorffu (1676-1734).

Literatura

  • G. A. Schweigerd: Österreichs Helden und Heerführer. Bd.2 Grimma, 1853 S. 641–644
  • BLKÖ:Trauttmannsdorff, Sigmund Joachim – Wikisource. de.wikisource.org . . Dostupné online. (německy) 
  • Hans-Joachim Böttcher: Die Türkenkriege im Spiegel sächsischer Biographien, Gabriele Schäfer Verlag Herne 2019, ISBN 978-3-944487-63-2, S. 76.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Siegmund Joachim von Trauttmansdorff na německé Wikipedii.

  1. ↑ Im Gegensatz dazu wird er in der Rangliste Nr. 2 der Sächsischen Armee ab 19. September 1682 als Generalwachtmeister geführt, der im Dezember 1686 abdankte.

Externí odkazy