Zelený záblesk

Dnes je Zelený záblesk téma, které se stalo ve společnosti aktuálním a probouzelo zájem lidí všech věkových kategorií a prostředí. Postupem času se Zelený záblesk stal místem, kde se sbíhají diskuse, debaty a úvahy v různých kontextech, ať už v akademické, pracovní nebo osobní sféře. Jeho dopad dosáhl bodu, kdy je nutné ponořit se hlouběji do Zelený záblesk, jeho důsledků a jeho vlivu na naše životy. V tomto článku se budeme zabývat různými pohledy a přístupy souvisejícími s Zelený záblesk s cílem lépe porozumět jeho rozsahu a možným důsledkům, které má v naší současné společnosti.

Části zeleného záblesku

Zelený záblesk nebo také zelený paprsek je skupina přírodních optických jevů,[1] které se objevují při západu Slunce nebo při jeho východu. Během krátkého časového intervalu je možno zahlédnout zelené světlo nad Sluncem.

Tento jev se hlavně projevuje při čisté obloze a horizontu. Právě námořníci, po dlouhých měsících na moři, byli častými svědky tohoto úkazu. Záznamy o tomto úkazu se objevovaly již okolo roku 1600, ale staly se běžnější záležitostí po častějších a dlouhých plavbách na moři a polárních expedicích.

Údajně již starověcí Egypťané psali příběhy o kouzelné síle zeleného světla a touto barvou zobrazovali i podsvětního boha Usira, který byl spojován se smrtí i znovuzrozením. Měli za to, že Slunce je v době mezi západem a východem zelené, což egyptolog William Groff považoval za nejstarší záznam pozorování astronomického jevu.[2]

Jeden mýtus o zeleném záblesku vytvořil Jules Verne.[a] V románu Zelený paprsek tvrdil, že se jedná o starou skotskou legendu, ve které každý, kdo jej jednou spatřil, vidí jasně do svého srdce i do srdcí ostatních; žádná taková legenda ale do té doby nebyla známa.

Fyzikální charakteristika

Zelený záblesk je způsoben rozdílnou hustotou vzduchu ve vrstvách atmosféry Země, které se chovají jako hranol a lámou světlo. Když Slunce téměř zapadne, dojde k tomu, že se zelená část spektra světla ze Slunce zakřiví více než červená a díky tomu červená část již není vidět, zatímco zelenou část spektra vidět lze. Modrá část spektra obvykle není viditelná v důsledku Rayleighova rozptylu, navíc je i slaběji vnímána,[4] ale zcela výjimečně přesto dochází k modrému záblesku.

Je popsáno několik různých projevů, lišících se barvami, tvarem a dobou trvání. Ty nastávají různě často, v závislosti na podmínkách zvrstvení a místě pozorování. Mechanismus některých vzácnějších není doposud dostatečně objasněn.[1]

Poznámky

  1. ↑ Legendární nápad pocházel zřejmě od Vernova nakladatele Hetzela[3].

Reference

  1. ↑ a b Young, A. Green flashes at a glance. San Diego State University page. 2006. Dostupné online . 
  2. ↑ OFFORD, Joseph. The Green Tints of Sunset.. NATURE. 7.2.1907, s. 342. Dostupné online. 
  3. ↑ J. Verne, P.-J. Hetzel, O. Dumas, P. G. della Riva, and V. Dehs. Correspondance inédite de Jules Verne et de Pierre-Jules Hetzel (1863-1886), Tome III (1879-1886). Genève: Slatkine, 2002. S. 140. 
  4. ↑ Barevné vidění: druhý pohled . . Dostupné online. 

Externí odkazy