Zbyšek Sion

Zbyšek Sion
Zbyšek Sion (2012)
Narození	12. dubna 1938 (86 let) Polička Československo Československo
Povolání	malíř a grafik
Podpis
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zbyšek Sion (* 12. dubna 1938, Polička) je český malíř a grafik, představitel české strukturální abstrakce a imaginativní a iluzivní malby.

Zbyšek Sion prožil dramatické dětství v době druhé světové války a byl přímým svědkem válečných hrůz. Jeho otec byl na počátku války zatčen gestapem a roku 1944 zahynul v německém vězení. Z doby války pochází také iniciační zážitek s kresbou idylické krajiny místního malíře Josefa Václava Síly, potřísněnou mozkem německého vojáka během přestřelky s partyzány.

V Poličce působil jako ředitel muzea historik umění a Sionův bratranec Otokar Aleš Kukla, který mu půjčoval literaturu o výtvarném umění.^[1][2].

Roku 1953 začal Sion studovat na brněnské Vyšší škole uměleckého průmyslu (prof. Jan Brukner, prof. Otakar Zemina), kde se spřátelil s Antonínem Tomalíkem a spolu s ním roku 1957 nastoupil do roční přípravky na Výtvarné škole v Praze k Jaroslavu Vodrážkovi. V letech 1958–1964 studoval AVU u profesorů Karla Součka a Jiřího Horníka. Podobně jako u celé generace jeho současníků, mimoškolní tvorba a schůzky ve společenství kolem připravované skupiny Konfrontace však byly pro Sionův malířský vývoj významnější. Na mikulášském večírku na AVU v roce 1958, kde hráli Šmidrové, se seznámil s Koblasou, Neprašem a Dlouhým a v roce 1960 také s klasiky české poválečné abstrakce - Boudníkem, Piesenem a Medkem.

Spolu s Antonínem Tomalíkem se Sion představil na jednodenní neveřejné výstavě Konfrontace II v ateliéru Aleše Veselého. Za účast na neoficiálních výstavách hrozilo vyloučení ze studia, a proto organizátoři prvních výstav strukturální abstrakce ve Varšavě (1962) a v Nové síni (Výstava D, 1963) studenty nepřizvali. V době výstavy Konfrontace III v Alšově síni roku 1965, které se zúčastnil, již Zbyšek Sion směřoval k jinému výrazu.

Poprvé samostatně vystavoval v Ústí nad Orlicí roku 1966 a v následujícím roce v Praze (Divadlo za branou) a v Oblastní galerii v Liberci. V 60. letech se zúčastnil významných přehlídek českého moderního výtvarného umění v Československu (kongres AICA, Phases).^[3][4] i v zahraničí (Turín, Dortmund, Paříž).

V letech 1958–1962 Zbyšek Sion patřil k zakladatelům spolku známého později jako Křižovnická škola čistého humoru bez vtipu (spolu se Zdeňkem Beranem, Antonínem Tomalíkem a Antonínem Málkem).^[5] Z hospody U Křižovníků se společnost po roce 1967 přesunula do hospody U Svitáků a sehrávala významnou roli během normalizace až do vzniku Charty 77. V době normalizace byl Sion mimo jiné zaměstnán jako čerpač v podniku Stavební geologie Praha (1974-75). Až do roku 1990 neměl žádnou autorskou výstavu doma, ale byl zastoupen na některých skupinových výstavách v zahraničí (Düsseldorf, Padova, Konstanz) a v regionálních galeriích. V roce 1973 a 1977 uspořádal výstavy pro přátele ve svém sklepním ateliéru na Vinohradech.

Po roce 1989 byl jmenován docentem v ateliéru malby na AVU, zúčastnil se sympozia věnovaného informelu (1991) a byl zastoupen na významné výstavě Český informel - průkopníci abstrakce z let 1957–1964. Roku 1993 se uskutečnily retrospektivní výstavy Zbyška Siona v Roudnici, Praze (GVŠ) a Domě umění v Ostravě. Roku 1996 měl velkou retrospektivní výstavu v Rudolfinu.

Do roku 2016 žil a pracoval v Jeseniově ulici 37 v Praze na Žižkově, poté se přestěhoval do rodného domu v Poličce.

Sion je malířem existenciálně akcentovaného tragického pocitu i drsně až krutě vyostřené grotesky^[6]

Pro Zbyška Siona byla vždy významným inspiračním zdrojem literatura. Ještě před vstupem na AVU četl Strindberga a Kafku a zkoušel ilustrovat Dostojevského Zločin a trest. Mladé adepty AVU přitahovala temnosvitná barokní malba. V Sionově raných kresbách ze studentských let dominuje čerň a vedle hospodských scén se jako nejčastější motivy uplatňují lebky, krucifixy a smutné introvertní autoportréty. („Já jsem byl Hamlet..., v tomto věku, kdo nebyl'?“)^[7] Období tuhého stalinského režimu konce 50. let, plné beznaděje a nových úzkostí, reflektují i Sionovy temně existenciální verze koupání, starozákonní motivy a scény Ukřižování, tematizující situace utrpení a oběti (1958).

Po návštěvě brněnské výstavy Zakladatelé moderního umění roku 1957 se v jeho kresbách objevuje volnější stylizace a na cestě k moderní malbě sahá pro inspiraci ke Kubištovi, expresionismu a prekubismu. Hledání abstraktního výrazu bylo společné celé skupině výtvarníků, se kterými se stýkal, a bylo reakcí na oficiální protežování a vnucování tzv. socialistického realismu.

Sionův přechod k radikální abstrakci v cyklu lebek a hlav z roku 1959 vyvrcholil Veraikonem, kde se již vazba na realitu zcela vytrácí. Od konce roku 1959 pak Sion tvořil nezobrazující kompozice, gestické kresby a pastózní kvaše, v nichž převažuje čerň (Bez názvu, Návštěvník, Sen o Benátkách). Roku 1960 soubor jeho privátních děl, která vznikla na koleji AMU (Hradební 7), viděli Jiří Kolář a Mikuláš Medek.

Ve školních obrazech převažovala figurální témata a krajiny, ale doma od roku 1960 vytvářel cyklus Pod horizontem, kde experimentoval s akční malbou, pracoval s nemalířskými prostředky a technikami, kombinoval tuš a kvaš s kolážovanými útržky novin, akrylátovým lakem, pískem a jinými materiály (Pod horizontem, koláž, kvaš, papír, 1960, OG Liberec, 1963, GU Karlovy Vary, Studie struktury, 1961, GMU Roudnice). Vrstvením, prorýváním a propalováním různorodých hmot vznikaly temné erupce barev a tvarů a obrazy, které odpovídaly jeho generačnímu pocitu a vnitřnímu prožívání skutečnosti.^[7]

Mezi lety 1962-63 se Sion vrací k barvě a tvoří paralelně abstraktní i figurální kompozice (Modrá struktura, Paridův soud) a zároveň vytváří svůj osobitý expresivní rukopis i složitou kompoziční stavbu, která vychází z bravurní kresby.

V posledním ročníku studia na Akademii (1963-64) v cyklu, v němž vedle dramaticky vrstvených materiálových struktur Sion využívá í lazurní vrstvy a vymývané plochy, tušové perokresby a šrafy a pracuje s jemnými, složitě se překrývajícími barevnými ploškami a fasetami (Apokalyptická kobylka I, II, III, 1963-66, AJG Hluboká, OG Liberec) již postupně opouští abstrakci. Tato dynamická mozaika předjímá jeho příští malířské postupy, které se vracejí k lidské figuře a směřují k fantaskní grotesce (Kuře uzurpátor, Švarný moloch, 1963–1965)

Na své první samostatné výstavě v roce 1966 v Ústí nad Orlicí se už Zbyšek Sion představil jako malíř přízračných monster a apokalyptických vizí (Pád věže, 1966, GMU Roudnice).

Po srpnové okupaci názvy cyklů Sionových obrazů zcela jednoznačně vypovídaly o pocitech autora (Proradný přítel, 1968, AJG, Nezvaný host, 1968, AJG, Situace, Jak vychovávat klackem, 1969, OGV, Štvanci, 1969, GMU Roudnice). Figury jsou obvykle plošné a budované s expresivní nadsázkou z množství barevných skvrn (Portrét slečny D, 1968).

V 70. letech se Sionova malba změnila v jakousi osobitou formu manýrismu. Ve svých obrazech cituje známá díla (Poslední snídaně v trávě, 1973) nebo odkazuje na díla starých mistrů (Sisyfos, 1975-76, s odkazem na Vélasqueze) a blíží se iluzivní realistické malbě. Jeho figury získávají objem a realistické detaily, prostor se perspektivně prohlubuje (Amora, 1974-75, NG, Zápasníci, 1976-77, GMU Roudnice). Bohatá a symboly přetížená obrazová dramata (Pečlivý zahradník, Skleník s tajnosnubnou Venuší) ukončují tuto periodu Sionovy malby.

V osmdesátých letech se v Sionových obrazech stále častěji objevuje bezprostřední inspirace současným světem a transformovaná profánní realita má charakter nelítostných moralit (Tři grácie, 1980, Strhující finiš, 1980, Rekonstrukce hlavy, 1981, Bubliny, 1981-82). V devadesátých letech se Sionův proces pozvolného oprošťování od příběhu v obrazu, od figur a hlav posunul ke krajinám (Něco v krajině, 1992) „Tato krajina je tím, co zbylo z přírody, končinou nesvolnou ani k tomu, aby se stala pohřebištěm toho, co zbylo z lidí“^[6]. Jiné krajiny jsou barevné a plné technických struktur a rastrů, ale v podstatě odlidštěnější a chladnější než rané existenciální varianty informelních krajin z cyklu Pod obzorem. Názvy napovídají, že Sion nachází témata v potenciálních hrozbách nové doby (Genetické akrobacie, 1987-88, Vesmírné hrátky - Genetické akrobacie II, 1993).

V obrazech po roce 2000 se jako nový prvek objevují abstraktní studie barevných struktur (Kompas, 2005, Mezery v trhlinách, 2008) a obrazy komponované jako dynamické rozvinutí objektu v prostoru (Roztančený maják, 2009). Malíř často spojuje vzájemně kontrastní obrazy do triptychů plných vnitřního napětí (Vzpomínka na Mikuláše Medka, 2003, Třípatrový obraz, 2008).

Jako osobitý a originální přínos k současnému modernímu umění lze chápat Sionovy kombinace centrální abstraktní nebo figurální strukturované malby s autofrotážemi, které ji rámují a tvoří triptych v jednom obraze (Morový sloup, 2010, Diana na lovu třikrát, 2011). Sion má za to, že možnosti informelu nebyly zdaleka vyčerpány, pouze přestaly být kvůli historickým okolnostem hledány.^[8]

Podle Petra Nedomy, Zbyšek Sion ve svém díle trvale řeší etickou otázku, jak se má zachovat člověk, proti své vůli postavený do světa, s jehož realitou nebyl ochoten a snad ani schopen se ztotožnit. Klást naléhavé otázky a pravdivě na ně odpovídat mohl pouze ve svém díle, ve kterém skryté a potlačované obsese a úzkosti nahrávaly nerušeným proudům fantazijních, imaginativních projevů, jinotajným narážkám a bohaté metaforice a vytvoření vlastního komunikačního kódu.^[9]

• Národní galerie v Praze
• Moravská galerie v Brně
• Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem
• Galerie hlavního města Prahy
• Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě
• Galerie Středočeského kraje v Kutné Hoře
• Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích
• Galerie výtvarného umění v Chebu
• Galerie výtvarného umění v Ostravě
• Oblastní galerie v Liberci
• Galerie moderního umění v Hradci Králové
• Horácká galerie v Novém Městě na Moravě
• Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou
• Galerie umění Karlovy Vary
• Galerie Benedikta Rejta v Lounech
• Městské muzeum a galerie Polička
• Galleria Arturo Schwarz, Milano
• Galerie Schüppenhauer, Kolín nad Rýnem
• Galerie Volkmann, Münster
• soukromé sbírky

• 1966 Zbyšek Sion: Obrazy, Ústí nad Orlicí
• 1967 Zbyšek Sion: Kresby, Divadlo Za branou, Praha
• 1967 Zbyšek Sion: Kresby, Oblastní galerie v Liberci
• 1984 připravovaná výstava v GMU Roudnice byly zakázána^[10]
• 1988 Zbyšek Sion: Polička v díle ZS, Městské muzeum a galerie v Poličce
• 1990 Zbyšek Sion: kresby, kvaše, koláže, Městské muzeum a galerie v Poličce
• 1990 Zbyšek Sion, Galerie Benedikta Rejta, Louny
• 1993, 1995 Zbyšek Sion: kresby, Divadlo hudby, Ostrava, Galerie Gema, Praha
• 1993/94 Zbyšek Sion: Obrazy 1958 - 1993, Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem, Dům umění Ostrava (plánovaná výstava v Galerii Václava Špály se neuskutečnila)
• 1994/95 Zbyšek Sion: Rané kresby, Galerie '60/´70, Praha
• 1996 Zbyšek Sion: Obrazy 1958 - 1996, Galerie Rudolfinum, Praha^[11]
• 2000 Zbyšek Sion ve sbírce moderního umění poličské galerie, Městské muzeum a galerie v Poličce
• 2004 Zbyšek Sion: Kresby z let 1955 - 1963, Galerie Ztichlá klika, Praha
• 2012 Zbyšek Sion, Nová tvorba, Galerie Nová síň, Praha^[12], Brno Gallery, Galerie města Pardubic
• 2012/2013 Zbyšek Sion, Výstavní síň Sokolská 26, Ostrava^[13]
• 2013 Zbyšek Sion, Centrum Bohuslava Martinů, Městské muzeum v Poličce^[14]
• 2014 Zbyšek Sion, Galerie U mistra s palmou, Náchod
• 2018 Zbyšek Sion: Obrazy, Galerie Klenová, Klatovy^[15][16]
• 2021 Zbyšek Sion: Výběr obrazů a kreseb z 60. a 70. let, Galerie moderního umění, Roudnice nad Labem^[17][18]

• 
  Zbyšek Sion, Polička (1958)
• 
  Zbyšek Sion, Hráči (1959)
• 
  Zbyšek Sion, Apokalyptická kobylka I (1963)
• 
  Zbyšek Sion, Apokalyptická kobylka II (1964-66)
• 
  Zbyšek Sion, Portrét slečny D (1968)
• 
  Zbyšek Sion, Zahradník (1980)
• 
  Zbyšek Sion, Odchod ze scény (1989-90)
• 
  Zbyšek Sion, Bludička (2008)

• 1960 Konfrontace II, ateliér Aleše Veselého
• 1965 Výstava dvanácti, Divadlo za branou, Praha
• 1966 Celostátní výstava mladých, Dům umění Brno
• 1967 Mostra d'arte contemporanea cecoslovacca, Castello del Valentino, Turín
• 1967 Cinquiéme Biennale des Jeunes, Musée d'Art Moderne de la Ville de Paris
• 1967 Fantasijní aspekty současného českého umění, Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě, Galerie Václava Špály, Praha
• 1968 Künstlergruppe „Arche“ mit 10 Malern aus Prag, Studio des Kunstkreises Hameln, Henslerhaus Dortmund
• 1968 Lignano Biennale I, Rassegna Internazionale d'arte contemporanea, Lignano
• 1968 Phases, une Internationale revolutionaire de l'Art Contemporain, Lille
• 1968 300 malířů, sochařů, grafiků 5 generací k 50 létům republiky, Praha
• 1969 Sept jeunes peintres tchécoslovaques, Galerie Lambert, Paříž
• 1969 Surrealismus in Europa - phantastische und visionäre Bereiche, Baukunst-Galerie, Kolín nad Rýnem
• 1969 Phases, Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě, Krajská galerie Hradec Králové, Dům umění města Brna
• 1969 II. pražský salón, Dům u Hybernů, Praha
• 1972 Phases, Varšava, Sopoty
• 1987 Surrealismi, Taideskus Retretti, Punkaharju, Finsko
• 1987 Grotesknost v českém výtvarném umění, Galerie hlavního města Prahy, Staroměstská radnice
• 1990 Dialog '90: Paris-Praha, Mánes, Praha
• 1991 Český informel. Průkopníci abstrakce z let 1957–1964, Staroměstská radnice Praha, Severočeská galerie v Litoměřicích
• 1991/92 K.Š. Křižovnická škola čistého humoru bez vtipu, Galerie moderního umění v Hradci Králové, Středočeská galerie, Praha, Galerie umění, Cheb, Dům umění, Ostrava, Kabinet grafiky, Olomouc
• 1992 Arte contemporanea ceca e slovacca 1950 - 1992, Palazzo del Broletto, Salone dell'arengo, Novara
• 1992 Situace 92, Mánes, Praha
• 1993/94 Záznam nejrozmanitějších faktorů… České malířství 2. poloviny 20. století ze sbírek státních galerií, Jízdárna Pražského hradu, Praha
• 1994 Ohniska znovuzrození, Městská knihovna, Praha
• 1996/97 Umění zastaveného času / Art when time stood still, Česká výtvarná scéna 1969–1985, Dům U Černé Matky Boží, Praha, Brno, Cheb
• 1997 České imaginativní umění, Galerie Rudolfinum, Praha
• 1998 České malířství napříč zemí a generacemi, Muzeum V Preclíka v Bechyni
• 1998 Podoby fantaskna v českém výtvarném umění 20. století, Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou
• 2000 Konec světa?/The End of the World?, NG Palác Kinských, Praha
• 2025 Podobenství, Galerie města Blanska

• 2004 Zbyšek Sion: Práce na papíře 1955 - 1963, Galerie ztichlá klika, Praha
• 2000 Zbyšek Sion: Ve sbírce moderního umění poličské galerie, Městské muzeum a galerie Polička
• 1996 Zbyšek Sion: Obrazy 1958 - 1996, Gema Art Group, spol. s.r.o., Praha,
• 1994 Zbyšek Sion: Rané kresby, Galerie '60/´70, Praha,
• 1993 Zbyšek Sion: Obrazy 1958 - 1993, Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem
• 1990 Zbyšek Sion, Městské muzeum a galerie Polička
• Zbyšek Sion: Švarná návštěva, 2003, Hůla Jiří, Sion Zbyšek, CD rom

• Šmejkal František, Fantasijní aspekty současného českého umění, Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě, 1967
• Bénamou Geneviève, L'art aujourd´hui en Tchecoslovaquie, Geneviève Bénamou, Paříž, 1979
• Anděl Jaroslav a kol., Informel: Sborník symposia, 1991, sborník 71 s., Akademie výtvarných umění (archiv), Praha
• Nešlehová Mahulena, Český informel, Průkopníci abstrakce z let 1957–1964, 268 s., Galerie hlavního města Prahy, SGVU Litoměřice, 1991
• Pečinková Pavla, Contemporary Czech Painting, G+B Arts International Limited, East Roseville, 1993, s. 138-141
• Chalupecký Jindřich, Nové umění v Čechách, Nakladatelství a vydavatelství H&H, s.r.o., Jinočany, 1994
• Bregant Michal a kol., Ohniska znovuzrození (České umění 1956 - 1963), Galerie hlavního města Prahy 1994, ISBN 807010029X
• Šmejkal František, České imaginativní umění, Galerie Rudolfinum, Praha 1996
• Petr Nedoma, Antonín Hartmann: Zbyšek Sion, Obrazy 1958-1996, 124 s., Galerie Rudolfinum, Gema Art, Praha 1996, ISBN 80-9014-253-2
• Nešlehová Mahulena (ed), Poselství jiného výrazu: Pojetí informelu v českém umění 50. a první poloviny 60. let, 286 s., Artefact, Praha, Nakladatelství BASE, 1997, ISBN 80-902481-0-1 (BASE), 80-902160-0-5 (ARetFACT)
• Junek David, Konečný Stanislav, Dějiny města Poličky, Argo 2015, ISBN 9788025714577, s. 537, 546

• Petr Wittlich, Barokní lekce, Výtvarné umění 1990, č. 6, s. 1–9.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Zbyšek Sion na Wikimedia Commons
• Zbyšek Sion v informačním systému abART
• Zbyšek Sion v databázi Artlist
• Dílo Zbyška Siona ve sbírce Moravské galerie v Brně
• Zbyšek Sion, Práce na papíře 1955–1963, Galerie Ztichlá klika, Pavla Pečinková
• Výstavní síň Sokolská 26: Zbyšek Sion, ČT 2012