Zákon sudnyj ljudem

V dnešním světě je Zákon sudnyj ljudem téma velkého významu a zájmu širokého spektra lidí. Od profesionálů po amatéry, Zákon sudnyj ljudem upoutal pozornost milionů lidí po celém světě. Ať už kvůli svému dopadu na společnost, jeho významu ve vědecké oblasti nebo jeho vlivu na populární kulturu, Zákon sudnyj ljudem se stal opakujícím se tématem v každodenních konverzacích, akademických debatách a médiích. V tomto článku do hloubky prozkoumáme různé aspekty související s Zákon sudnyj ljudem, analyzujeme jeho důležitost, důsledky a vývoj v čase. Připojte se k nám na této cestě a objevte více o Zákon sudnyj ljudem a jeho dopadu na dnešní svět!

Zákon sudnyj ljudem
Autorsvatý Metoděj
ZeměVelkomoravská říše a České království
Jazykcírkevní slovanština
Datum vydání836
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zakon sudnyj ljudem (česky Soudní zákoník pro lid) je první staroslověnsky psaný právní spis. Text je určen zejména laikům, tedy civilnímu obyvatelstvu. Vznikl v 2. polovině 9. století, o místě sepsání ale nepanuje zcela jednotný názor. Velmi pravděpodobným místem vzniku je Velkomoravská říše, kde je autorství připisováno svatému Cyrilovi[1] nebo svatému Metodějovi, který měl právní vzdělání. Jako hlavní důkaz velkomoravského původu se uvádí jazykový rozbor, neboť Soudní zákoník pro lid prokazuje nespornými věcnými, právními a jazykovými prvky moravského prostředí místo svého vzniku. Jiné teorie kladou vznik dokumentu na území tzv. První bulharské říše,[1] nebo do Ruska.

Text byl nalezen ve více rukopisech ze 13. a 14. století, nejznámější je Novgorodskij spisok (1280, Rusko). Nejstarší dochované rukopisy pocházejí z 13. století. Jednotlivé exempláře se obsahem i rozsahem liší.

Obsah

Zákoník je rozdělen do 32 článků. Obsahuje prvky občanského a trestního práva. Vychází hlavně z byzantské Eklogy, ale i ze zákoníků západořímské provenience. Základní změnou oproti Ekloze je zmírnění tělesných trestů (např. za znásilnění panny na pustém místě Ekloga navrhuje trest uřezání nosu; Zakon sudnyj ljudem navrhuje jenom pokutu).

V prvním bodě se zákoník vypořádává s lidmi, co nepřijali křesťanství tím, že stanovuje tresty pro ty, kteří konají pohanské oběti nebo přísahy. Trestem bylo to, že: „Každá vesnice, v níž se konají oběti nebo přísahy pohanské, ať je předána Božímu chrámu se vším majetkem, který patří pánům v této vesnici. Ti, kteří konají oběti a přísahy, ať jsou prodáni s veškerým svým majetkem a získaný výnos ať se rozdá chudým.“[2]

Obsahově je zákoník poněkud kusý, používal se pravděpodobně jenom jako doplňující pramen k domácímu právu.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Zakon sudnyj ľudem na slovenské Wikipedii.

  1. ↑ a b Максимович, К. А. Velká ruská encyklopedie . Ruská akademie věd . Heslo «ЗАКО́Н СУ́ДНЫЙ ЛЮ́ДЕМ». Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-10-05. (rusky) 
  2. ↑ Zakon sudnyj ľjudem - dostupný v online podobě

Text dokumentu

Jedna z verzí Zákoníku Archivováno 14. 12. 2014 na Wayback Machine.

Literatura

  • Dějiny české literatury. 1., Starší česká literatura / Redaktor svazku Josef Hrabák. 1. vyd. Praha: Československá akademie věd, 1959. 531 s. S. 34, 39. 
  • Magnae Moraviae fontes historici = Prameny k dějinám Velké Moravy. IV. Leges textus iuridici supplementa / Open edendo praefuit Lubomír Havlík (k vydání připravil kolektiv autorů). Brno : Univerzita Jana Evangelisty Purkyně–filosof. fakulta, 1971. 453 s. S. 147–198.
  • ADAMOVÁ, Karolina, SOUKUP, Ladislav. Prameny k dějinám práva v českých zemích. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2004. 360 s. ISBN 80-86898-04-0. S. 13–17. 
  • MERHAUT, Luboš, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 4/II. U–Ž, Dodatky k LČL 1–3, A–Ř. Praha: Academia, 2008. 1089–2105 s. ISBN 978-80-200-1671-3. S. 1672–1673. 
  • VEČERKA, Radoslav. Slovanské počátky české knižní vzdělanosti. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1963. 107 s. S. 41. 
  • VEČERKA, Radoslav. Staroslověnská etapa českého písemnictví. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2010. 176 s. ISBN 978-80-7422-044-9. S. 70. 

Související články

Externí odkazy

Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.