V tomto článku se bude věnovat tématu Wernerův dům (Pardubice), které bylo předmětem zájmu a debat v různých oblastech. Wernerův dům (Pardubice) je dnes velmi aktuální téma, protože má významný dopad na společnost, kulturu a každodenní život. V průběhu historie hrál Wernerův dům (Pardubice) zásadní roli ve vývoji různých disciplín a znamenal důležité milníky v lidském vývoji. Proto je klíčové ponořit se do jeho nejdůležitějších aspektů, analyzovat jeho vliv v různých kontextech a prozkoumat budoucí perspektivy, které se odvíjí od jeho studia. V tomto smyslu se tento článek snaží poskytnout komplexní a aktualizovanou vizi Wernerův dům (Pardubice), přispět k pochopení a reflexi jeho důležitosti v současném světě.
Wernerův dům | |
---|---|
Wernerův dům s ústím Bartolomějské ulice na Pernštýnské náměstí | |
Poloha | |
Adresa | Pardubice-Staré Město, ![]() |
Ulice | Bartolomějská |
Souřadnice | 50°2′18,96″ s. š., 15°46′41,88″ v. d. |
Další informace | |
Rejstříkové číslo památky | 28570/6-1969 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Wernerův dům je renesanční dům v centru Pardubic, na nároží Pernštýnského náměstí a Bartolomějské ulice (č. p. 116).
V 16. století byl první radnicí Pardubic nárožní třípodlažní renesanční dům č. p. 116, který je orientovaný z čelní strany do severní části náměstí a který je dnes zvaný Wernerův. Nejvýznačnějším vlastníkem domu byl obchodník a koželuh, v letech 1879–1888 starosta, Leopold Werner, jenž hostil taktéž skladatele Antonína Dvořáka, Marii Gebauerovou či Jana Gebauera. Z rodu Wernerova taktéž pochází malíř a grafik Ludvík Vacátko, proslavený především díly s tematikou koní.
Roku 1909 byla obnovena malba tří postav školy Lucase Cranacha v opěrném oblouku, tzv. prampouchu, nad ulicí Bartolomějskou. Zadní trakt domu je ukončen patrovu budovou v pseudorenesančním stylu, která měla hlavní vstup původně z Wernerova náměstí. V roce 1964 se stal dům součástí památkové rezervace. Dům byl pod tlakem darován státu. Část Wernerova rodu odešla do Spojených států. Budova byla nákladně rekonstruována v 70. letech 20. století a nově byla doplněna interiéry socialistického bydlení pro zaměstnance památkového ústavu.