Vuk Stefanović Karadžić | |
---|---|
![]() | |
Narození | 26. říjnajul. / 6. listopadu 1787greg. Tršić |
Úmrtí | 26. ledna 1864 (ve věku 76 let) nebo 7. února 1864 (ve věku 76 let) Vídeň |
Místo pohřbení | hřbitov svatého Marka ve Vídni (do 1897) chrám svatého Michala Archanděla v Bělehradě (od 1897; 44°49′5″ s. š., 20°27′8″ v. d.) |
Povolání | jazykovědec, historik, překladatel, spisovatel, překladatel Bible, diplomat, sběratel pohádek, antropolog, filolog a etnograf |
Alma mater | Gymnázium ve Sremských Karlovcích |
Témata | lingvistika, folkloristika a etnografie |
Manžel(ka) | Ana Karadžić (od 1818) |
Děti | Mina Karadžić Dimitrije Karadžić |
Vlivy | Sava Mrkalj |
![]() | |
![]() | |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Vuk Stefanović Karadžić (srbsky Вук Стефановић Караџић; 6. listopadu 1787, Tršić – 7. února 1864, Vídeň) byl srbský jazykovědec a reformátor srbštiny, tvůrce novodobého srbského spisovného jazyka, účastník Slovanského sjezdu v Praze roku 1848.
Karadžič pocházel ze selské rodiny, vzděláním byl samouk. Účastnil se prvního srbského povstání, které se odehrálo na počátku 19. století. Po porážce povstání přesídlil jako celá řada tehdejších uprchlíků do nedalekého Uherska, odkud putoval do Vídně, kde spolu s Jernejem Kopitarem spolupracoval jak na schraňování srbských literárních a kulturních památek, tak i na reformě cyrilice a prosazení jazyka do srbské literatury, kde ještě převažovala staroslověnština a ruština. Zabýval se také sběrem srbských lidových písní (šest svazků) a sepsal i první srbský slovník. Jeho sbírky lidové tvorby Srbska propojily jihoslovanský prostor s tehdy kurz udávajícím romantismem.
Karadžić žil dlouho v neutěšených poměrech; získával pomoc z Ruska a v Černé Hoře na pozvání tehdejšího knížete Petra Njegoše pomáhal s budováním školství v tehdy zaostalém knížectví.
V roce 1814 vydal první písemně zdokumentovanou knihu o srbské gramatice (Pismenica serbskoga jezika po govoru prostoga naroda napisana). O několik let později následovala Srpska gramatika a další spisy. Vukovy reformy přinesly do jazyka přísně fonetický pravopis, založený na venkovské mluvě a zásadě piš, jak slyš. Tehdejší poměry Karadžić odsoudil jako chaos v jazyce, kdy si každý píše, jak chce, bez jakýchkoliv pravidel (slavenosrbský jazyk). Došlo také k zásadnímu zjednodušení gramatických pravidel. Ta však byla přijímána s nelibostí; jeho knihy nesměly vyjít v samotném Srbsku a jeden čas ani v Rakousku. Proti "novým pořádkům" protestovali jak kníže Milan, tak i patriarcha Srbské pravoslavné církve Stratimirović. Teprve až v polovině 19. století si nová podoba jazyka začala razit cestu do Srbska a roku 1867 byla přijata za definitivní verzi spisovného jazyka.
V západní Evropě vzbudily sbírky o lidové kultuře srbského venkova poměrně velký ohlas a mnoho lidí zaměřilo na Srbsko nově svoji pozornost. Velký úspěch, kterou přinesla první Karadžićova sbírka Mala prostonarodna slaveno-serbska pesnarica vedla Vuka k tomu, aby se dále tomuto fenoménu, známého z rodného kraje, intenzivně věnoval. Karadžić přitom až do setkání s tehdejšími slavisty, soustředěnými ve Vídni nepovažoval srbské lidové písně za jakkoliv významné. Karadžić však pouze zaznamenané písně netiskl, ale také je stylisticky upravoval, aby odpovídaly potřebám tehdejší literatury a doby. Mnohé lidové obyčeje, tradice a způsob života zaznamenal také i v rozsáhlém slovníku, který vydal za pomoci svého spolupracovníka, Đury Daničiće. Jako zakladatel systematického zaznamenávání srbské lidové tvorby tak po různých balkánských krajích hodně cestoval.
Vuk Karadžić byl aktivní také i v politické oblasti. Znalý situace v Německu a Maďarsku, kde je jeden národ rozdělen na více konfesí, podporoval myšlenku jednoty jižních Slovanů. Ve svých spisech (např. Srbi svi i svuda) tvrdil, že všichni jižní Slované, kteří mluví štokavským nářečím jsou bez ohledu na vyznání Srbové, byť toto jméno nepřijímají. Na základě toho bývá někdy proto zařazován také mezi představitele velkosrbských myšlenek. Odmítl myšlenku ilyrského hnutí se slovy, že Ilyrové nebyli Slovany.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Vuk Stefanović Karadžić na srbské Wikipedii.