Voltmetr je elektrický přístroj, který měří velikosti elektrického napětí, které je na ukazateli přístroje vyjádřeno ve voltech či odvozených jednotkách.
Voltmetr se zapojuje vždy paralelně k měřené části obvodu - napětí je vždy mezi dvěma místy. Aby voltmetr nezatěžoval měřený obvod, musí jím procházet co nejmenší proud. Ideální voltmetr je tedy takový, který má vnitřní odpor nekonečný R i {\displaystyle R_{i}}
. Jelikož je konečný, protéká voltmetrem proud který způsobuje zvětšení úbytku napětí na vnitřním odporu napěťového zdroje a vzniká tak chyba měření. Reálně mají voltmetry vnitřní odpor řádově v desítkách až stovkách kiloohmů.Potřebujeme-li změřit větší napětí, než pro které je voltmetr určen, můžeme k němu do série zapojit tzv. předřadný odpor neboli předřadník R P {\displaystyle R_{P}}
R P = R V ( n − 1 ) {\displaystyle R_{P}=R_{V}(n-1)} takové velikosti, aby se měřené napětí U {\displaystyle U} rozdělilo ve vhodném poměru na napětí na předřadném odporu U P {\displaystyle U_{P}} a napětí na voltmetru U V {\displaystyle U_{V}} . Přitom platí, že U = U P + U V {\displaystyle U=U_{P}+U_{V}} . Velikost předřadného odporu je tak dála vzorcem: ,kde n {\displaystyle n}
vyjadřuje kolikrát byl rozsah zvýšen (jde o poměr měřeného napětí a napětí na voltmetru; n = U U V {\displaystyle n={\frac {U}{U_{V}}}} )Také je možné použít vhodný odporový dělič. Změna rozsahu u voltmetrů při měření střídavého napětí je také možná měřícím transformátorem napětí, u elektrostatických je výhodné i použití kapacitního děliče. U univerzálních přístrojů pro měření proudu, napětí a případně i jiných veličin se bočníky a předřadné odpory pro jednotlivé měřicí rozsahy připojují k měřidlu přepínačem.
Podle principu můžeme voltmetry dělit na:
Voltmetr bývá často součástí komplexnějšího multimetru.