V tomto článku prozkoumáme fascinující historii Vladimír Watzke, tématu, které v průběhu let upoutalo pozornost bezpočtu lidí. Vladimír Watzke byl předmětem debat, studií a spekulací a jeho dopad na společnost byl hluboký a trvalý. Od nejstarších historických záznamů až po současnost hrál Vladimír Watzke zásadní roli při utváření kultury, politiky a způsobu, jakým chápeme svět kolem nás. Na těchto stránkách se ponoříme do bohaté a rozmanité historie Vladimír Watzke, prozkoumáme jeho původ, vývoj a jeho význam v moderním světě.
Vladimír Watzke | |
---|---|
Narození | 21. července 1900 Praha ![]() |
Úmrtí | 6. října 1971 (ve věku 71 let) Žatec ![]() |
Povolání | spisovatel a autor sci-fi |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Vladimír Watzke (21. července 1900 Praha[1] – 6. října 1971 Žatec) byl český spisovatel. Byl autorem desítek knížek různých žánrů, zejména dívčích a humoristických románků. Užíval různé pseudonymy, především Vláďa Zíka. Podepisoval se Vladimír Vacke-Zíka.
Spisovatel Vladimir Watzke a malíř Josef Vacke byli bratři. Oba byli potomky Karla Watzka a Anny Zykové. Pár měl společně tři děti; Vladimír Watzke se narodil v roce 1900, Karel Watzke se narodil roku 1902 a Josef Watzke (Vacke) se narodil v roce 1907.
Vladimír Watzke vystudoval gymnázium a pak pokračoval ve studiu na English University College v Praze. Školu ukončil v roce 1923 a nastoupil úřednickou práci.
Kvůli přivýdělku začal v polovině třicátých let psát nenáročné příběhy pro mládež, pak už žánry měnil. Stal se i autorem sci-fi románů. Vydávalo mu je nakladatelství Zmatlík a Palička. Zmatlík byl jeho vzdálený příbuzný. Psal velice rychle, dokázal vytvořit sešitovou novelu během jednoho večera. Napsal jich desítky a podepisoval je různými pseudonymy. Mimo hlavního Vláďa Zíka také Jan Havlín, Jiří Havlín, Eva Marešová, Georg Bobbin či Eva Chválová. Některé práce dosáhly i dobré kvality, oceněn byl např. humoristický román Pan profesor a ostatní.
Do roku 1939 bydlel v Praze a válečná léta prožil v Nezabudicích u Křivoklátu. V roce 1945 byl obviněn z kolaborace s Němci (např. za romány Hrdinové severu a Letadlo nad Afrikou) a tak se přestěhoval do Žatce. Přestal psát knížky, ale stal se dramaturgem pobočky divadla v Kladně. Po dvou letech se stal pracovníkem Svazu mládeže, pracoval v kulturním oddělení Družstva pěstitelů chmele a Domu osvěty[2].