V dnešním světě se Vladimír Babnič stal tématem rostoucího zájmu lidí všech věkových kategorií a prostředí. Od svého dopadu na společnost až po důsledky pro zdraví a životní prostředí, Vladimír Babnič upoutal pozornost výzkumníků, aktivistů, politiků i běžných občanů. Jak pokračujeme ve zkoumání různých aspektů Vladimír Babnič, je zásadní pochopit jeho rozsah a význam v našem každodenním životě. V tomto článku se blíže podíváme na Vladimír Babnič a jeho dopad na náš moderní svět a poskytneme cenné informace a klíčové pohledy na toto téma.
Vladimír Babnič | |
---|---|
Narození | 14. prosince 1926 Kokava nad Rimavicou |
Úmrtí | 5. ledna 2011 (ve věku 84 let) Bratislava |
Povolání | spisovatel a novinář |
Témata | literatura a žurnalistika |
Ocenění | Cena Egona Erwina Kische (2005) Cena Egona Erwina Kische (2010) |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Vladimír Babnič (14. prosince 1926 Kokava nad Rimavicou – 5. ledna 2011[1] Bratislava) byl slovenský prozaik a publicista.
V letech 1940 až 1946 absolvoval gymnázium v Banské Bystrici, poté začal studovat právo na Právnické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě, studium však nedokončil. Věnoval se novinářské a redakční činnosti. Nejprve působil jako redaktor a později jako šéfredaktor časopisu Život. Byl redaktorom Nového slova, Světa v obrazech a Československé tiskové kanceláře.[1] Kromě toho byl šéfredaktorem Tatrapressu a redaktor vydavatelství Šport. Spolupracoval s rozhlasem i televizí a psal rozhlasové hry. Je spoluautorem turistických průvodců a obrazových publikací o Vysokých Tatrách, Piešťanských lázních, Bratislavě a obecně celém Slovensku.
Kromě redakční činnosti se věnoval i literatuře. V roce 1964 napsal román Život, láska moja. V roce 1968 Poľovníckym chodníčkom, v roce 1984 knížku pro děti Dravec z Katrinho brala. V roce 1998 vyšla jeho kniha Na večné časy, která připomínala události roku 1968.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Vladimír Babnič na slovenské Wikipedii.