V dnešním světě se Vladimír Šlapeta stal tématem velkého významu a zájmu širokého spektra lidí. Ať už se jedná o dopad na společnost, historický význam nebo budoucí důsledky, Vladimír Šlapeta upoutal pozornost mnoha lidí na celém světě. V tomto článku důkladně prozkoumáme všechny aspekty Vladimír Šlapeta, od jeho počátků až po jeho dnešní vliv. Budeme analyzovat jeho dopad v různých oblastech a také perspektivy, které kolem tohoto tématu existují. Tento článek má pro každého něco, ať už jste odborník v oboru nebo se jen chcete dozvědět více o Vladimír Šlapeta.
prof. Ing. arch. Vladimír Šlapeta, DrSc. | |
---|---|
![]() Vladimír Šlapeta v roce 2022 | |
Narození | 5. května 1947 (77 let) Olomouc ![]() |
Alma mater | České vysoké učení technické v Praze |
Povolání | pedagog, architekt, učitel, historik architektury, historik, historik umění, vysokoškolský učitel a spisovatel literatury faktu |
Ocenění | Cena města Brna (2008) Cena Jihomoravského kraje (2018) |
Děti | Anna Šlapetová, Barbora Šlapetová, Jan Šlapeta, Tereza Šlapetová |
Rodiče | Lubomír Šlapeta |
Příbuzní | Ivan Šlapeta (bratr) Čestmír Šlapeta (strýc) |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Vladimír Šlapeta (* 5. května 1947 Olomouc) je český historik a teoretik architektury a vysokoškolský pedagog.
Vladimír Šlapeta se narodil se sestrou Olgou, dvojčetem, v roce 1947 v rodině architekta Lubomíra Šlapety.
Během studia architektury v Praze se oženil s bývalou spolužačkou z SVVŠ v Olomouci MUDr. Věrou Hirschovou (1971). Žili v Ostravě Hrabůvce do roku 1976, kde se jim během 2 let narodily tři děti: dvojčata Anna a Barbora (1973) a syn Jan (1975). V roce 1976 se odstěhovali do Prahy, kde se jim narodila dcera Tereza (1982).
Po dokončení studia architektury na ČVUT v Praze v roce 1972 začal pracovat jako architekt v Ostravě. V letech 1973–1991 byl vedoucím oddělení architektury Národního technického muzea v Praze. Roku 1986 byl hostujícím docentem na Technické univerzitě v Berlíně, roku 1987 na Technické univerzitě ve Vídni. Roku 1988 obdržel stipendium DAAD v Německu. Roku 2002 byl hostujícím profesorem Univerzity v Lublani.
V období 1991–1997 byl děkanem Fakulty architektury ČVUT a pak do roku 2000 prorektorem ČVUT. V roce 2003 byl opět zvolen děkanem Fakulty architektury ČVUT.[1][2] V období 2006–2010 byl děkanem Fakulty architektury VUT v Brně.[3]
Je autorem řady publikací o moderní architektuře 20. století a urbanismu (Zlín, osada Baba), zejména na Moravě. Napsal texty do katalogů k výstavám soch Josefa Vineckého a architektonického díla Josefa Kranze, Otakara Novotného, Kamila Roškota, Adolfa Loose, Pavla Janáka, Richarda F. Podzemného, Jana Víška, Franka Lloyda Wrighta, Jana Kotěry, Čestmíra Šlapety, Jana Hirda Pokorného, Elly Oehler/Oleárové.