Vittoria Colonna

V tomto článku prozkoumáme fascinující svět Vittoria Colonna a vše, co nabízí. Od svého dopadu na společnost až po důsledky ve vědecké oblasti je Vittoria Colonna tématem, které upoutalo pozornost mnoha lidí po celém světě. Na těchto stránkách budeme analyzovat jeho vývoj v čase a jeho relevanci v aktuálním kontextu. Nezáleží na tom, zda jste odborníkem v oboru nebo jste jen zvědaví se o něm dozvědět více, tento článek vám poskytne úplný a obohacující pohled na Vittoria Colonna. Připravte se ponořit se na cestu objevování a poznání!

Viktorie Colonnová
Narození1492
Marino
Úmrtí25. února 1547 (ve věku 54–55 let)
Řím
Povoláníbásnířka a spisovatelka
Žánrpoezie
Tématapoezie
Manžel(ka)Fernando d'Avalos
RodičeFabrizio Colonna a Anežka z Montefeltra
PříbuzníFilip I. Colonna (bratr)
Guidobaldo da Montefeltro (strýc)
Giovanna da Montefeltro (teta)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vittoria Colonna, markýza z Pescary (1492, Castello di Marino – 25. února 1547, Řím) byla italská renesanční básnířka.

Život

Pocházela ze staré a mocné římské šlechtické rodiny Colonnů. Provdala se roku 1509 za vojevůdce Fernanda d'Ávalose, pátého markýze z Pescary, jemuž byla zasnoubena již jako dítě. Manželství zůstalo bezdětné. Když markýz roku 1525 zemřel na následky zranění z bitvy, Vittoria Colonna se již neprovdala a až do konce života se věnovala kulturní a náboženské činnosti. Stýkala se s významnými humanisty a umělci své doby; známé je především hluboké přátelství, které ji pojilo s Michelangelem.

Nejstarší dochovaná Vittoriina báseň pochází z roku 1512, jako umělkyně byla ovlivněna především Petrarkou. Podstatná část jejího básnického díla, asi 100 sonetů a canzon, je věnována památce jejího zemřelého manžela.

V roce 1535 se její švagrová, Giovanna d'Aragona, odloučila od Vittoriina bratra Ascania a odešla na Ischii. Pokusila se je usmířit, ale i když Giovanna odmítla, obě ženy se sblížily, podporovaly Juana de Valdés a pokusily se zasáhnout ve prospěch Ascania, když odmítl zaplatit daň ze soli papeži Pavlu III.[1]

Odkazy

Reference

  1. ↑ ROBIN, Diana; LARSEN, Anne R.; LEVIN, Carole. Encyclopedia of Women in the Renaissance: Italy, France, and England. : Bloomsbury Academic 481 s. Dostupné online. ISBN 978-1-85109-772-2. S. 23. (anglicky) Google-Books-ID: OQ8mdTjxungC. 

Externí odkazy