Viera Handzová

V tomto článku bude podrobně analyzován Viera Handzová, který se zaměří na jeho různé aspekty, jeho dopad na společnost a jeho význam v současnosti. Od svých počátků až po vývoj v průběhu času hrál Viera Handzová zásadní roli v různých aspektech každodenního života. Prostřednictvím multidisciplinárního přístupu budou prozkoumány různé perspektivy, které nám umožní lépe porozumět důležitosti a významu Viera Handzová dnes. Stejně tak budou zkoumány současné trendy související s Viera Handzová a zohledněna jeho role v budoucnosti.

Viera Handzová
Narození12. května 1931
Kokava nad Rimavicou
Úmrtí15. června 1997 (ve věku 66 let)
Bratislava
Povoláníspisovatelka, prozaička, publicistka, překladatelka, romanopiskyně a redaktorka
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Viera Handzová (vdaná Viera Miháliková) (12. května 1931 Kokava nad Rimavicou – 15. června 1997 Bratislava) byla slovenská spisovatelka, publicistka a překladatelka; dcera spisovatele Ctibora Jána Handze a první manželka spisovatele Vojtěcha Mihálika.

Život

Narodila se v rodině evangelického faráře, vzdělání získávala v Ľubietové, v letech 1942 až 1950 studovala na gymnáziu v Banské Bystrici, v letech 1950 až 1954 v Bratislavě na filozofické fakultě Univerzity Komenského obor ruština – slovenština.[1][pozn. 1]

Od roku 1953 pracovala jako redaktorka ve Slovenském vydavatelství krásné literatury, v letech 1956 až 1969 pracovala jako překladatelka a profesionální spisovatelka.

V letech 1969 až 1970 se vrátila k redaktorské práci, tentokrát však ve vydavatelství Obzor, v letech 1970 až 1973 byla redaktorkou časopisu Nové slovo, v letech 1974 až 1981 byla vedoucí redaktorkou vydavatelství Smena. Po roce 1981 se věnovala profesionálně vlastní tvorbě.

Tvorba

Viera Handzová je představitelkou tvz. střední generace slovenské poválečné prózy, jejíž dílo bylo součástí oficiálního proudu socialistické literatury, obsahovalo však nesporné vypravěčské mistrovství. Debutovala sbírkou povídek s povstaleckou tematikou Madlenka (1957).

Ve svých dílech se věnovala tématu Slovenského národního povstání, generačních vztahů a problémů, lidských osudů, rodinných a společenských problémů, problematice žen, morálky, názorů na svět, válce a mnoha jiným. Psala povídky, romány, ale i cestopis, ve kterých často dominují její osobní zážitky a autobiografické prvky. Kromě vlastní tvorby se věnovala i překládání z ruštiny a češtiny.

Dílo

Pro dospělé

  • 1957 – Madlenka, sbírka povídek
  • 1959 – 1. list
  • 1959 – Petrarcov sonet
  • 1960 – Človečina, novela
  • 1960 – Číše gruzínského, cestopis ve formě reportáží (vyšlo jen v češtině)
  • 1965 – Zrieknite sa prvej lásky, román
  • 1966 – Zdravas Marta, literatura faktu
  • 1969 – Lebo sme vedeli, čo činíme, román
  • 1975 – Chvíle dvoch slnovratov, román
  • 1978 – Kamaráti do zlého počasia
  • 1989 – Oči túlavého psa
  • 1999 – Konšta(n)tovanie citu

Pro děti

  • 1977 – Dávno sa tmy nebojím
  • 1986 – Kdeže ste mi, vtáčatká?

Jiné

  • 1985 - Pamäť pamätí, historicko-regionalisticky zaměřené memoáry jejího dědečka
  • z češtiny a ruštiny přeložila kolem 25 titulů beletrie, zvláště se orientovala na překlady děl J. Haška a M. Šolochova

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Studium na filozofické fakultě Univerzity Komenského nedokončila.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Viera Handzová na slovenské Wikipedii.

  1. ↑ Československý biografický slovník. Příprava vydání Josef Tomeš, Alena Léblová, Hana Aulická, Encyklopedický institut ČSAV. Vyd. 1. vyd. Praha: Encyklopedický institut ČSAV : Academia 837 s. ISBN 978-80-200-0443-7.