V dnešním článku prozkoumáme fascinující svět Vasile Cârste. Od svých počátků až po svou relevanci dnes byl Vasile Cârste předmětem zájmu a debat v různých oblastech. V průběhu historie hrál Vasile Cârste zásadní roli v různých kulturách a společnostech a ovlivňoval způsob, jakým lidé vnímají svět kolem sebe. Prostřednictvím podrobné analýzy prozkoumáme různé aspekty, které dělají z Vasile Cârste téma hodné studia a úvahy. Podobně prozkoumáme důsledky a aplikace, které má Vasile Cârste v našem každodenním životě, a poskytneme tak komplexní a obohacující vizi tohoto fascinujícího tématu.
Vasile Cârste | |
---|---|
Poslanec Říšského sněmu | |
Ve funkci: 1848 – 1849 | |
Narození | 1814 Boiany |
Úmrtí | 12. listopadu 1871 (ve věku 56–57 let) Boiany |
Profese | politik a veřejná postava |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Vasile Cârste, též Vasile Kirsti, cyrilicí Василь Кирстюк, Vasyl Kyrstjuk, nebo Василь Кирсте, Vasyl Kyrste, byl rakouský politik z Bukoviny, během revolučního roku 1848 poslanec Říšského sněmu.
Roku 1849 se uvádí jako Basilius Kirsti, majitel hospodářství v obci Bojany (Bojan).[1]
Během revolučního roku 1848 se zapojil do veřejného dění. Ve volbách roku 1848 byl zvolen i na ústavodárný Říšský sněm. Zastupoval volební obvod Sadhora. Tehdy se uváděl coby majitel hospodářství.[2] Náležel ke sněmovní levici.[3]
Podle některých zdrojů patřil mezi čtyři bukovinské poslance rumunské národnosti.[4] Podle jiné studie, ale byl i vzhledem k nízké úrovni vzdělání, národnostně spíše nevyhraněný. Nebyl (jako většina bukovinských poslanců) gramotný. Je označen za porusínštělého Rumuna a jeho parlamentní kolega Miron Ciupercovici ho popisoval jako „Rusa, který ale také uměl moldavsky“ („un rus, dar ştie şi moldoveneşte“). Cârste nepodpořil zemskou petici (Landespetition), se kterou se představitelé Bukoviny dostavili za císařem do Olomouce a žádali ho o obnovení zemské samosprávy a oddělení Bukoviny od Haliče. Zemskou petici totiž venkovské obyvatelstvo zčásti vnímalo jako projekt místní šlechty, mající omezit rolnické reformy.[5]