Věra Jirousová

V dnešním světě se Věra Jirousová stal tématem zájmu mnoha lidí. Od svého vzniku Věra Jirousová přitahoval pozornost jednotlivců všech věkových kategorií a prostředí, generoval debaty, konverzace a úvahy o svém dopadu na společnost. Jeho přítomnost se stala evidentní v různých oblastech, od populární kultury po politiku, včetně vědy, technologie a umění. Věra Jirousová dokázal překonat bariéry a hranice a stal se prvkem, který je přítomen v každodenním životě milionů lidí po celém světě. S důležitými důsledky na globální úrovni se Věra Jirousová umístil jako relevantní téma, které si zaslouží být analyzováno a diskutováno z různých úhlů pohledu. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty související s Věra Jirousová, analyzujeme jeho dopad, jeho výzvy a možná řešení problémů, které představuje.

Věra Jirousová
Věra Jirousová (2008)
Věra Jirousová (2008)
Rodné jménoVěra Vařilová
Narození25. února 1944
Praha
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Úmrtí27. února 2011 (ve věku 67 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Povoláníbásnířka, historička umění, spisovatelka a kurátorka
Témataliteratura
OceněníCena ÚSTR za svobodu, demokracii a lidská práva (2013)
Děti
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Věra Jirousová, roz. Vařilová (25. února 1944 Praha – 27. února 2011 Praha), byla česká historička umění a básnířka.

Život

Věra Jirousová pocházela z pražské Libně, z rodiny dělníka ČKD, člena a funkcionáře KSČ, matka byla sudetská Němka.[1] Po absolvování elektrotechnické průmyslovky navázala vztah s Alexejem Kusákem. V letech 1963–1970 vystudovala dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Již během studií publikovala své články v časopisech jako Výtvarná práce a seznámila se s Jiřím Padrtou. Dále navázala vztah se spolužákem Ivanem Martinem Jirousem, za něhož se již během studia ve 22 letech provdala.

Ve své diplomové práci z roku 1968 znovuobjevila Bohuslava Reynka, s nímž měla příležitost se osobně setkávat a opakovaně konverzovat.[2] Reynek jí doporučil kontaktovat filozofa a psychologa Jiřího Němce. Jirousovi bydleli v Praze na Novém Městě v Ječné ulici, kde bylo sídlo undergroundu. V roce 1972 se jí narodil syn Tobiáš, jehož otcem byl Jiří Němec. S Ivanem Jirousem se Věra rozvedla až po smrti Jirousovy matky.

Byla zaměstnána v bibliografickém oddělení Ústavu teorie a dějin umění ČSAV (1971–1974) a zároveň působila ve sféře neoficiálního umění – od roku 1965 jako tajemnice neformálního okruhu Křižovnické školy.[3] V roce 1976 se Věře narodil syn Daniel, kterého Věra dala k adopci rodině Miloše Rejchrta. Po podpisu Charty 77 byla nucena pracovat mimo obor, od roku 1976 pracovala jako uklízečka. Rozešla se s Němcem. Jako třetí dítě se jí a Janu Dvořáčkovi narodila dcera Sára. Kvůli sledování Státní bezpečností opustili Prahu a v letech 1984–1989 žili v Kostelním Vydří, kde se Věra věnovala výchově dětí a práci v zemědělství.[4] Básně uveřejňovala v samizdatových sbornících (edice Petlice, Expedice), spolupracovala s časopisem Vokno a byla autorkou několika textů pro skupinu The Plastic People of the Universe.

V devadesátých letech působila v redakcích časopisů Ateliér (1990–1991), Výtvarné umění (1992–1993), v deníku Lidové noviny (1995–1998) a naposledy jako vedoucí výtvarné rubriky Deníku Referendum. Publikovala také v dalších kulturních periodikách (Divadelní noviny, Host, Architekt, Labyrint Revue aj.), časopisech (Respekt), v denním tisku (MF Dnes) i v internetových magazínech (Neviditelný pes).[5] V letech 1999–2000 byla zaměstnána v Národní galerii v Praze, v letech 2001–2003 pak působila jako odborná pracovnice Památníku národního písemnictví. Od roku 2003 byla ve svobodném povolání.

V roce 1996 vydala starší soubor básní Co je tu, co tu není (Torst), v roce 1998 vyšla sbírka Krajina před bouří (Nakladatelství Lidové noviny) a v roce 2003 sbírku devíti básní Podle řeky (Spolek českých bibliofilů). Pracovala na monografii Bohuslava Reynka.

Rodina

Prvním manželem Věry Jirousové byl Ivan Martin Jirous, s filosofem Jiřím Němcem měla syna Tobiáše Jirouse (1972), básníka a spisovatele, a Daniela (1975, adoptovaného Milošem a Jitkou Rejchrtovými). V roce 1983 se jí s Janem Dvořáčkem narodila dcera Sára.

Ocenění

V roce 2013 jí byla udělena Cena Václava Bendy (in memoriam).[6] Jejím jménem se od roku 2013 zaštiťuje Cena Věry Jirousové pro začínající a etablované kritiky a kritičky umění.[7]

Dílo

Poezie a próza

  • Věra Jirousová: Co je tu, co tu není (poezie). Torst, Praha 1995, ISBN 80-85639-64-5
  • Věra Jirousová: Krajina před bouří (próza). Mormolice, řada české a světové prózy, Nakladatelství Lidové noviny, Praha 1998, ISBN 80-7106-181-6
  • Věra Jirousová: Podle řeky (poezie). Spolek českých bibliofilů, Praha 2003

Bibliografie odborných textů (výběr)

Reference

  1. ↑ KOPÁČ, Radim. Femme fatale undergroundu. Osudová žena Věra Jirousová . Český rozhlas Dvojka, 2019-07-27 . 
  2. ↑ diplomová práce: Grafika a poezie Bohuslava Reynka
  3. ↑ Věra Jirousová, K.Š. Křižovnická škola čistého humoru bez vtipu, GMU Hradec Králové, Praha SG 1991
  4. ↑ Zemřela kunsthistorička a básnířka Věra Jirousová. iDNES.cz . 2011-02-27 . Dostupné online. 
  5. ↑ KUL, ČTK. Historička umění a básnířka Věra Jirousová v noci náhle zemřela. Hospodářské noviny (iHNed.cz) . 2011-02-27 . Dostupné online. 
  6. ↑ Slavnostní předání Ceny Václava Bendy 2012 . Ústav pro studium totalitních režimů, 2013 . Dostupné online. 
  7. ↑ Cena Věry Jirousové . . Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

  • Lubomír Slavíček (ed.), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800-2008), Sv. 1, s. 573–574, Academia Praha 2016, ISBN 978-80-200-2094-9
  • Slovník zakázaných autorů 1991, s. 178–179

Externí odkazy