Václav Vojtěch Herites

V dnešním světě se Václav Vojtěch Herites stal tématem velkého významu a zájmu širokého spektra lidí. Ať už se jedná o debatu o důležitosti Václav Vojtěch Herites v moderní společnosti, dopadu Václav Vojtěch Herites na ekonomiku nebo jednoduše o fascinaci historií Václav Vojtěch Herites, toto téma upoutalo pozornost mnoha. Kromě toho Václav Vojtěch Herites vyvolal nekonečný výzkum, debaty a diskuse, které vedly k většímu pochopení a uznání jeho důležitosti. V tomto článku důkladně prozkoumáme dopad Václav Vojtěch Herites, analyzujeme různé perspektivy a poskytneme komplexní pohled na toto téma, které je dnes tak aktuální.

ikona
Tento článek potřebuje úpravy.
Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy.
Konkrétní problémy: Je třeba zapracovat zjm. na uvedení článku do souladu s pravidlem o encyklopedickém stylu.
Jeho Milost
Václav Vojtěch Herites
probošt svatovítské kapituly
erb barona von Herites
erb barona von Herites
Církevřímskokatolická
Arcidiecézepražská
SídloStaré Proboštství na Pražském Hradě
PředchůdceErasmus Dionýsius Krieger
NástupceKarel František Fischer
ZnakZnak
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady
  • děkan svatovítské kapituly (1790–1792)
  • probošt svatovítské kapituly (1793–1822)
  • děkan kapituly Všech svatých (1783–1822)
  • konzistorní rada (od 1781)
  • arcibiskupský sekretář (1815)
Zúčastnil se
  • zemské sněmy českých stavů (1790–1792)
  • pohřbu českého krále Leopolda II. (1792)
  • korunovace českého krále Františka II.(1792)
  • uvedení do úřadu arcibiskupa (1815)
Osobní údaje
Datum narození15. dubna 1734
Místo narozeníHoražďovice
Datum úmrtí12. února 1822 (ve věku 87 let)
Místo úmrtíPraha
Místo pohřbeníNový Stránov
Povoláníduchovní
Vzdělánímagistr filosofie a bakalář teologie
Alma materKarlova Univerzita
Řády a oceněnístav svobodných pánů (1805)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Václav Vojtěch svobodný pán z Herites (15. dubna 1734 Horažďovice[1] – 12. února 1822 Praha[2]), byl český církevní hodnostář, probošt svatovítský a děkan u Všech Svatých, zemský prelát, rada arcibiskupské konzistoře a arcibiskupský sekretář.

Životopis

Původ a počátek kariéry

Václav Vojtěch Herites, magistr umění, slova a filosofie (AA. LL. et philosophie magister) a příkladný bakalář posvátné teologie na univerzitě pražské, farář v Týnci nad Labem, vyhlášený německý kazatel, od roku 1777 kanovníkem metropolitní kapituly u sv. Víta.[3] Od roku 1781 rada arcibiskupské konzistoře.[4]

Roku 1783 byl poslán k vyhledávání heretiků a mnohé z nich přivedl na katolickou víru. O jeho příkladně laskavém a obětavém jednání duchovního komisaře pro toleranční přihlášky v Humpolci se zachovala zpráva z roku 1782.[5] Za tuto vynikající práci byl roku 1873 odměněn císařem Josefem II. povýšením do rytířského stavu s českým inkolátem a predikátem von Herites.[6][7] Při volbě svého erbu se přihlásil ke svému původu a jako do pravé půle umístil řeznickou sekeru s dlouhým topůrkem. V druhé půli je potom pyramida spočívající na čtyřech koulích s jednou koulí na vrcholu inspirovaná patrně ozdobou horažďovické kašny.[8]

Děkanem kapituly Všech svatých

Roku 1783 byl také jmenován děkanem kapituly Všech svatých na Pražském hradě, přičemž se zdůrazňovalo jeho dosavadní chování a práce mezi nekatolíky. Mnozí z nich byli získáni církvi pro jeho „mírnost a schopnost vysvětlit pravdu“. Přičítalo se mu také za zásluhu, že povzbuzoval svým příkladem jako farář v Týnci nad Labem svého spolubratra Karla Vorla ve Žlebech, známého roku 1782 apoštolátní činností ve východních Čechách. V královské kapli Všech Svatých na Pražském hradě, dal obložit mramorem hrob svatého Prokopa a z téhož materiálu opatřil stupně hlavního oltáře i podlaží sakristie. Získal také lepší varhany z kteréhosi zrušeného kláštera.[9]

Děkan svatovítské kapituly, prelát království českého

Roku 1789 se stal arcijáhnem, roku 1790 zvolen děkanem svatovítské kapituly[10][3] a také sídelním prelátem[3] a získal tak zemské výsady, či práva království Českého, například na sněmu.[11] Za stav duchovní zasedl 11. února na sněmu stavů "ve zřejmé protivě s císařovými rozkazy" a jeho podpis nechybí na stížnosti zaslané císaři. Následně byl zvolen do užšího 16členného výboru, kterému se podařilo úspěšně zahájit jednání o vlastní správě zemí koruny české.[12] Roku 1791 se v komisi účastní rozpravy nad důsledky zákona o společném pohřbívání nekatolíků a katolíků. Upozornil tehdy, že tato praxe vzbuzuje náboženské nepřátelství.[13] Roku 1792 si Heritese české stavy zvolili pro práci na novém zákoníku do devítičlenné zákonodárné komise.[14] Toho roku slouží requiem při pohřbu českého krále Leopolda II.[15] V březnu je také vyslán do Vídně se čtyřčlennou delegací, aby králi Františkovi vyjádřili soustrast kvůli Leopoldově úmrtí, a zároveň se ho zeptali, jestli má v úmyslu se nechat ten rok korunovat. V den korunovace Františka II. s arcibiskupem přivítal v chrámu svatého Víta, pak arcibiskup požehnal císaři a vzal si od děkana Heritese kříž věnovaný Karlem IV., který císař políbil.[16] Herites pak zpíval Přijď Duchu Svatý.[17] Roku 1807 dosadil z pověření arcibiskupa do kapituly Všech svatých místodržitelského radu Kašpara Royko (1744–1819).[18] Roku 1811 tohoto vynikajícího soudobého historika a rektora univerzity instaloval na proboštství. Royko měl pověst liberálního teologa, protože sympatizoval s husitstvím. Svou pravověrnost však osvědčil poslední vůlí, ve které založil nadaci na výroční mši nad svatopetrským hrobem.[9]

Proboštem svatovítské kapituly

Roku 1793 byl zvolen a ustanoven proboštem svatovítské metropolitní kapituly[19] a stal se tak „v důstojnosti první po arcibiskupovi“.[20] Jeho sídlem bylo Starém proboštství s kaplí svatého Mořice na Pražském hradě.[21]

V letech 1795–1796 se proboštu Heritesovi a jeho úředníkům podařilo obratným vyjednáváním s dvorskými úřady a uvážlivými kroky při dražbě získat kapitule statek komornický a z dejvického poplužního dvora, který patřil kapitule, tak značným rozšířením učinit velkostatek.[22]

Roku 1805 byl povýšen do stavu svobodných pánů a byl takto zapsán do zemských desek. Nobilitační listinu uchoval kolínský Státní okresní archiv Kolín.[23][24]

Roku 1815 proslovil jako děkan a arcibiskupský sekretář řeč v uvedení do úřadu pražského arcibiskupa pana Václava Leopolda Chlumčanského, rytíře z Přestavlk a Chlumčan.[25][3] Roku 1816 pak s papežským svolením asistoval při biskupském svěcení josefinisty a českobudějovického biskupa Arnošta Konstantina Růžičky (1761–1845) v Praze.[26]

Roku 1821 ještě jako probošt slavně instaloval nového děkana svatovítské kapituly, doktora filosofie a theologie, Františka Pallas nobilis de Lauro.[27]

Kanovník Václav Vojtěch von Herites je jmenován mezi těmi, kdo se zasloužili o to, že bývaly u svatého Víta slouženy české roráty ku povzbuzení českého živlu na sklonku 18. století.[28] Na proboštství se nalézala sbírka mnoha vynikajících děl výtvarného umění.[29][30]

Požitky nadání Václava Vojtěcha Jana Nep. svob. pána z Heritesu, pro výpomocné zřízence a zaměstnance s denním platem se rozdělovaly ještě roku 1933.[31]

Václav Vojtěch Herites zemřel v Praze ve věku 88 let, roku 1822 a byl pohřben v hrobce kaple na zámku Nový Stránov.[8]

Dílo

Řeč v den uvedení do úřadu nejdůstojnějšího a nejvyššího knížete pána, pana Václava Leopolda Chlumčanského, rytíře z Přestavlk a Chlumčan, z milosti Boží a apoštolského stolce arcibiskupa pražského, skrze slavné království České, nejen první mezi legáty diecéze Bamberské, Míšeňské a Řezenské, slovutného království Českého primas, jeho císařsko-královského majestátu tajný rada, slavné a starobylé Karlo-Ferdinandovy univerzity Pražské stálý (velký) kancléř a studia ochránce, atd. atd. Pána, pana prvního z nejmilostivějších, pronesená Václavem Vojtěchem svobodným pánem (baronem) z Heritesů, jeho milosti arcibiskupské sekretáře a děkana kapituly u Všech svatých, dne 14. května roku 1815 v Praze, vytištěno skrze Josefa Diesbacha, korektura učiněna Františkem Saleským Boučkem.

Odkazy

Reference

  1. ↑ Horažďovice 06 | Porta fontium. www.portafontium.eu . . Dostupné online. 
  2. ↑ Archivní katalog. katalog.ahmp.cz . . Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d PODLAHA, Antonín, ed. Series praepositorum, decanorum, archidiaconorum aliorumque praelatorum et canonicorum s. metropolitanae ecclesiae Pragensis a primordiis usque ad praesentia tempora. Praha: Sumptibus s. f. metropolitani capituli Pragensis, 1912. viii, 441 s., obr. příl. Editiones archivii et bibliothecae s.f. metropolitani capituli Pragensis; X., strany 294–295
  4. ↑ JÍLKOVÁ Stanislava: Pražská arcibiskupská konsistoř v letech 1780–1790 (se zvláštním zřetelem k jejím tištěným písemnostem), disertační práce, FF UK,Praha, 2011
  5. ↑ Holub Pavel: TOLEROVANÍ PŘED TOLERANCÍ, NETOLEROVANÍ PO TOLERANCI? NEKATOLÍCI V HUMPOLCI VE DRUHÉ POLOVINĚ 18. STOLETÍ, bakalářská práce, JIHOČESKÁ UNIVERZITA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH – FILOZOFICKÁ FAKULTA, ČESKÉ BUDĚJOVICE, 2007, str 50–51
  6. ↑ ŽUPANIČ, Jan. Šlechtický archiv c.k. ministerstva vnitra : erbovní listiny Národního archivu, Státního oblastního archivu v Praze, Archivu hlavního města Prahy (dodatky), Archivu Národního muzea (dodatky). Vydání první. vyd. Praha: , 2014. 1047 pages s. ISBN 978-80-86781-24-2, ISBN 80-86781-24-0. S. 593. 
  7. ↑ AT-OeStA/AVA Adel HAA AR 361.15 Herites, Wenzel Adalbert, Dechant zu Allerheiligen und Domherr zu St. Veit in Prag, Ritterstand für Böhmen, 1783.05.20 (Akt (Sammelakt, Grundzl., Konvolut, Dossier, File)). www.archivinformationssystem.at . . Dostupné online. (německy) 
  8. ↑ a b STEINBAUER, Jan. O předcích zemského a říšského mladočeského poslance JUDr. Eduarda Brzoráda: Děje rodů von Herites, von Krziwanek, Delorme a Brzorád . . Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-11-16. 
  9. ↑ a b BARTŮNĚK, Václav. Stručné dějiny kollegiátní kapituly a královské kaple Všech svatých na Pražském hradě; Pražský arcibiskup Jan Bedřich Valdštejn. Vyd. 1. V Praze: Česká katolická Charita v Ústředním církevním nakladatelství, 1979. 70 s.) str. 27–28
  10. ↑ Kaiserlich Königlicher Schematismus für das Königreich Böheim auf das Jahr 1791. (n.d.). Česko: in der k.k. Hofbuchdruckerey des Johann Ferdinand Edlen von Schönfeld; Schematismus für das Königreich Böheim 1790. (n.d.). Česko: in der von Schönfeld-Meißnerischen Buchhandlung.
  11. ↑ Ottův slovník naučný/Praelát – Wikizdroje. cs.wikisource.org . . Dostupné online. 
  12. ↑ PRÁŠEK Justin.V. Dr.: Jarní sněmy v Čechách a na Moravě in Květy. Praha: Rudé právo, 02.1903, 25(2), s. 165. ISSN 0023-5849. Dostupné také z: https://www.digitalniknihovna.cz/nkp/uuid/uuid:22cdc950-daaa-11ec-bad2-5ef3fc9bb22f, str. 164-166,
  13. ↑ KERNER, Robert Joseph. Bohemia in the eighteenth century: a study in political, economic, and social history with special reference to the reign of Leopold II., 1790–1792. New York: Macmillan company, 1932. xii, 412 s. str. 329
  14. ↑ ČELAKOVSKÝ, Jaromír. O účasti právníkův a stavů ze zemí českých na kodifikaci občanského práva rakouského. V Praze: Česká universita Karlo-Ferdinandova, 1912. in Rozpravy I. třídy České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění č. 45, str. 3
  15. ↑ NOVOTNÝ, Antonín a Vojtěch KUBAŠTA. Naposledy o Praze F.L. Věka. Praha: Vladimír Žikeš, 1948, s. 13.
  16. ↑ HUBÁČKOVÁ, Pavla. Česká korunovace Františka II.. Praha: Univerzita Karlova Filozofická fakulta Ústav českých dějin Diplomová práce, 2021. Dostupné online. S. 16, 36. 
  17. ↑ Kraméryusowy Cýs. král. Wlastenské Nowiny, Nro. 32, 11. srpna 1792, s. 268-270: Dostupné z: https://www.primaplana.cz/news/ceska-kralovska-korunovace-praha-1792/
  18. ↑ DOLL Anton: Annalen der österreichischen Literatur, hrsg. von einer Gesellschaft innländischer Gelehrten, Volume 14, 1809
  19. ↑ SCHIFFNER Joseph: Neuere Geschichte der Böhmen von der Thronbesteigung Kaisers Joseph II. bis zum Frieden von Paris, strana 118; Enders, 1816, 430 stran
  20. ↑ Ottův slovník naučný/Probošt – Wikizdroje. cs.wikisource.org . . Dostupné online. 
  21. ↑ Kaiserlich Königlicher Schematismus für das Königreich Böheim auf das Schaltjahr 1796, Jahr 1803, 1804; Schematismus für das Königreich Böhmen auf das gemeine Jahr 1818: Erster Theil etc.
  22. ↑ VACEK František: Dějiny Bubenče, Dejvic, Šárky a okolí, in Sborník příspěvků k dějinám hlavního města Prahy, red. V. Vojtíšek, díl IV., Praha 1923, str.317
  23. ↑ ŽUPANIČ, Jan. Šlechtický archiv c.k. ministerstva vnitra : erbovní listiny Národního archivu, Státního oblastního archivu v Praze, Archivu hlavního města Prahy (dodatky), Archivu Národního muzea (dodatky). Vydání první. vyd. Praha: Agentura Pankrá, 2014. 1047 pages s. ISBN 978-80-86781-24-2, ISBN 80-86781-24-0. S. č. 252. 
  24. ↑ AT-OeStA/AVA Adel HAA AR 361.17 Herites, Wenzel Adalbert Ritter von, Dechant zu Allerheiligen und Dompropst zu St. Veit in Prag, Johann, und Anton (Matzner), Ritter von Herites, seine Neffen, Freiherrenstand, 1805.01.21 (Akt (Sammelakt, Grundzl., Konvolut, Dossier, File)). www.archivinformationssystem.at . . Dostupné online. (německy) 
  25. ↑ HERITES, Václav Vojtěch. Řeč v den uvedení do úřadu nejdůstojnějšího a nejvyššího knížete pána, pana Václava Leopolda Chlumčanského, rytíře z Přestavlk a Chlumčan, z milosti Boží a apoštolského stolce arcibiskupa pražského, skrze slavné království České, nejen první mezi legáty diecéze Bamberské, Míšeňské a Řezenské, slovutného království Českého primas, jeho císařsko-královského majestátu tajný rada, slavné a starobylé Karlo-Ferdinandovy univerzity Pražské stálý (velký) kancléř a studia ochránce, atd. atd. Pána, pana prvního z nejmilostivějších, pronesená Václavem Vojtěchem svobodným pánem (baronem) z Heritesů, jeho milosti arcibiskupské sekretáře a děkana kapituly u Všech svatých,. v Praze,: vytištěno skrze Josefa Diesbacha, korektura učiněna Františkem Saleským Boučkem., 1815. 
  26. ↑ SVOBODA, Rudolf. Arnošt Konstantin Růžička: josefinista na českobudějovickém biskupském stolci. 1. vyd. České Budějovice: Jih, 2011. 242 s. Středoevropské dějiny; sv. 4. ISBN 978-80-86266-57-2., strana 101
  27. ↑ Wlastenský zwěstowatel. Praha: Jan Ferdinand ze Schönfeldu, 25. 6. 1821. ISSN 1804-9281
  28. ↑ KOŠNÁŘ, Julius, KABÍČEK, Jaroslav, ed. a ROYT, Jan, ed. Staropražské pověsti a legendy. Vyd. 3., (S tímto obrazovým doprovodem 1.). Praha: Odeon, 1992. 331 s. Klub čtenářů. Rodinný klub; sv. 640. ISBN 80-207-0393-4.
  29. ↑ S. W. Schießler, Prag und seine Umgebungen. Prag 1813, s. 76
  30. ↑ Anonym, Kunstnachrichten aus Prag, in: Johann Georg Meusel (ed.), Neue Miscellaneen artistischen Inhalts für Künstler und Kunstliebhaber, 13. Stück. Leipzig 1803, s. 578
  31. ↑ Československý Legionář, 27. 10. 1933, ročník XV., číslo 43–44

Literatura

  • PODLAHA, Antonín, ed. Series praepositorum, decanorum, archidiaconorum aliorumque praelatorum et canonicorum s. metropolitanae ecclesiae Pragensis a primordiis usque ad praesentia tempora. Praha: Sumptibus s. f. metropolitani capituli Pragensis, 1912. viii, 441 s., obr. příl. Editiones archivii et bibliothecae s.f. metropolitani capituli Pragensis; X.,
Předchůdce:
Erasmus Dionýsius Krieger 		Znak z doby nástupu probošt svatovítské kapituly
1893–1822 		Znak z doby konce vlády Nástupce:
Karel František Fischer