V tomto článku pečlivě prozkoumáme téma Václav Němec (1845) s cílem nabídnout širokou a úplnou představu o jeho důležitosti a relevanci v současném kontextu. Prostřednictvím hloubkové analýzy se budeme zabývat různými pohledy a přístupy, které čtenáři umožní plně porozumět složitosti a důsledkům Václav Němec (1845) v různých kontextech. V tomto smyslu se ponoříme do základních aspektů souvisejících s Václav Němec (1845) a poskytneme relevantní informace, statistické údaje a expertní názory, které obohatí znalosti o tomto tématu. Kromě toho budeme zkoumat praktické případy a osobní zkušenosti, které budou konkrétně ilustrovat vliv Václav Němec (1845) v současné společnosti. Tento článek bude nepochybně nezbytným čtením pro ty, kteří se zajímají o hluboké pochopení různých dimenzí Václav Němec (1845).
Václav Němec | |
---|---|
![]() Václav Němec | |
Poslanec Českého zemského sněmu | |
Ve funkci: 1887 – 1913 | |
Volební obvod | Pražská obchodní a živnostenská komora (1887-1895) Praha, Staré Město (1895-1913) |
Poslanec Říšské rady | |
Ve funkci: 1891 – 1892 | |
Volební obvod | Pražská obchodní a živnostenská komora |
Stranická příslušnost | |
Členství | staročeši (do 1891) mladočeši (od 1891) |
Narození | 30. října 1845 Praha[1] ![]() |
Úmrtí | 20. prosince 1924 (ve věku 79 let) Praha ![]() |
Profese | byznysmen, politik, výtvarník, zlatník, podnikatel, publicista a designér |
Commons | Václav Němec (1845) |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Václav Němec (30. října 1845 Praha[1][2] – 19. prosince 1924 Praha[3]) byl rakouský a český zlatník, podnikatel a politik, na sklonku 19. století krátce poslanec Říšské rady, na přelomu 19. a 20. století poslanec Českého zemského sněmu.
Vyučil se zlatníkem a stříbrníkem v Praze v dílně Emanuela Kautsche, s nímž později inicioval vznik Odborné pokračovací školy pro zlatníky, jež se roku 1885 připojila k nově vytvořené Uměleckoprůmyslové škole. V letech 1864–1871 pracoval jako pomocný stříbrník. Spoluzaložil časopis Český dělník a později zakládal list Český řemeslník. V roce 1871 si založil vlastní zlatnickou a stříbrnickou firmu v Praze v Eliščině třídě číslo 5 (dnešní Revoluční).[4] Podle jiného zdroje[5] ji založil se dvěma spolupracovníky již roku 1869 jako dílnu, později přeměněnou ve větší závod. Od roku 1881 byl Němec členem pražské Obchodní a živnostenské komory, s níž vystavoval své šperky například roku 1908 na výroční výstavě. Od roku 1894 byl jejím prozatímním předsedou, od roku 1910 dlouhodobě prezidentem komory. Zasadil se v Praze o založení Technologického průmyslového muzea roku 1898 a Ústavu ku podpoře průmyslu roku 1910. Byl členem kuratoria Uměleckoprůmyslového musea v Praze. V době živnostenské a politické kariéry Václava Němce vedl jeho stříbrnický závod syn Josef Ladislav Němec (1871–1943), který užíval otcův punc s iniciálami V.N v pravoúhlém štítku. Za 1. světové války, kdy odbyt jejich zakázek uvázl, se Václav Němec snažil zachránit pozice českého průmyslu.[6][7]
Koncem 80. let 19. století se Němec zapojil i do zemské politiky. V doplňovacích volbách v září 1887 byl zvolen v kurii obchodních a živnostenských komor (volební obvod Praha) do Českého zemského sněmu.[8][9] Mandát zde obhájil v řádných volbách v roce 1889,[10] volbách v roce 1895, nyní ovšem již za kurii městskou, obvod Praha-Staré Město,[7] v níž uspěl i ve volbách v roce 1901[11] a volbách v roce 1908.[12] Politicky patřil již roku 1895 k Mladočechům.[13][7] Také v zemských volbách roku 1908 se uvádí jako Mladočech.[14]
Němec zasedal i v Říšské radě (celostátní zákonodárný sbor). Usedl sem ve volbách roku 1891 jako poslanec za kurii obchodních a živnostenských komor, obvod Praha. Rezignaci na mandát oznámil na schůzi 18. ledna 1892.[15] Za své zásluhy o průmysl, živnosti a veřejný život byl císařem Františkem Josefem I. dvakrát vyznamenán rakouským Řádem železné koruny.
Zemřel 19. prosince 1924 v podolském sanatoriu v Praze.[3] (Některé zdroje uvádějí datum úmrtí 20. prosince 1924.)[6][16] Je pohřben na Olšanských hřbitovech.
Z velkého a stále prosperujícího závodu, v kterém pracoval syn a několik dělníků, se dochovaly stovky prací nejrůznějšího účelu a stylu, od souprav příborů, přes nádobí a reprezentační dary až po soupravy šperků s českými granáty. Nejcennější jsou práce stylového období secese podle návrhů Václavova syna Jana Ladislava Němce. Díky svým politickým kontaktům získával Václav Němec významné společenské zakázky jako pamětní dary (sošky, kazety a truhličky) a vyznamenání (medaile, odznaky) pro členy magistrátu královského hlavního města Prahy. Práce jeho závodu jsou zastoupeny ve sbírkách Uměleckoprůmyslového musea v Praze, Muzea hl. m. Prahy, Národního muzea a dalších institucí, například muzea a fary v Křenově.