Václav Němec (1845)

V tomto článku pečlivě prozkoumáme téma Václav Němec (1845) s cílem nabídnout širokou a úplnou představu o jeho důležitosti a relevanci v současném kontextu. Prostřednictvím hloubkové analýzy se budeme zabývat různými pohledy a přístupy, které čtenáři umožní plně porozumět složitosti a důsledkům Václav Němec (1845) v různých kontextech. V tomto smyslu se ponoříme do základních aspektů souvisejících s Václav Němec (1845) a poskytneme relevantní informace, statistické údaje a expertní názory, které obohatí znalosti o tomto tématu. Kromě toho budeme zkoumat praktické případy a osobní zkušenosti, které budou konkrétně ilustrovat vliv Václav Němec (1845) v současné společnosti. Tento článek bude nepochybně nezbytným čtením pro ty, kteří se zajímají o hluboké pochopení různých dimenzí Václav Němec (1845).

Václav Němec
Václav Němec
Václav Němec
Poslanec Českého zemského sněmu
Ve funkci:
1887 – 1913
Volební obvodPražská obchodní a živnostenská komora (1887-1895)
Praha, Staré Město (1895-1913)
Poslanec Říšské rady
Ve funkci:
1891 – 1892
Volební obvodPražská obchodní a živnostenská komora
Stranická příslušnost
Členstvístaročeši (do 1891)
mladočeši (od 1891)
Narození30. října 1845
Praha[1]
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí20. prosince 1924 (ve věku 79 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Profesebyznysmen, politik, výtvarník, zlatník, podnikatel, publicista a designér
CommonsVáclav Němec (1845)
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Václav Němec (30. října 1845 Praha[1][2] – 19. prosince 1924 Praha[3]) byl rakouský a český zlatník, podnikatel a politik, na sklonku 19. století krátce poslanec Říšské rady, na přelomu 19. a 20. století poslanec Českého zemského sněmu.

Biografie

Zlatník a stříbrník

Vyučil se zlatníkem a stříbrníkem v Praze v dílně Emanuela Kautsche, s nímž později inicioval vznik Odborné pokračovací školy pro zlatníky, jež se roku 1885 připojila k nově vytvořené Uměleckoprůmyslové škole. V letech 1864–1871 pracoval jako pomocný stříbrník. Spoluzaložil časopis Český dělník a později zakládal list Český řemeslník. V roce 1871 si založil vlastní zlatnickou a stříbrnickou firmu v Praze v Eliščině třídě číslo 5 (dnešní Revoluční).[4] Podle jiného zdroje[5] ji založil se dvěma spolupracovníky již roku 1869 jako dílnu, později přeměněnou ve větší závod. Od roku 1881 byl Němec členem pražské Obchodní a živnostenské komory, s níž vystavoval své šperky například roku 1908 na výroční výstavě. Od roku 1894 byl jejím prozatímním předsedou, od roku 1910 dlouhodobě prezidentem komory. Zasadil se v Praze o založení Technologického průmyslového muzea roku 1898 a Ústavu ku podpoře průmyslu roku 1910. Byl členem kuratoria Uměleckoprůmyslového musea v Praze. V době živnostenské a politické kariéry Václava Němce vedl jeho stříbrnický závod syn Josef Ladislav Němec (1871–1943), který užíval otcův punc s iniciálami V.N v pravoúhlém štítku. Za 1. světové války, kdy odbyt jejich zakázek uvázl, se Václav Němec snažil zachránit pozice českého průmyslu.[6][7]

Politik

Koncem 80. let 19. století se Němec zapojil i do zemské politiky. V doplňovacích volbách v září 1887 byl zvolen v kurii obchodních a živnostenských komor (volební obvod Praha) do Českého zemského sněmu.[8][9] Mandát zde obhájil v řádných volbách v roce 1889,[10] volbách v roce 1895, nyní ovšem již za kurii městskou, obvod Praha-Staré Město,[7] v níž uspěl i ve volbách v roce 1901[11] a volbách v roce 1908.[12] Politicky patřil již roku 1895 k Mladočechům.[13][7] Také v zemských volbách roku 1908 se uvádí jako Mladočech.[14]

Němec zasedal i v Říšské radě (celostátní zákonodárný sbor). Usedl sem ve volbách roku 1891 jako poslanec za kurii obchodních a živnostenských komor, obvod Praha. Rezignaci na mandát oznámil na schůzi 18. ledna 1892.[15] Za své zásluhy o průmysl, živnosti a veřejný život byl císařem Františkem Josefem I. dvakrát vyznamenán rakouským Řádem železné koruny.

Zemřel 19. prosince 1924 v podolském sanatoriu v Praze.[3] (Některé zdroje uvádějí datum úmrtí 20. prosince 1924.)[6][16] Je pohřben na Olšanských hřbitovech.

Dílo

Z velkého a stále prosperujícího závodu, v kterém pracoval syn a několik dělníků, se dochovaly stovky prací nejrůznějšího účelu a stylu, od souprav příborů, přes nádobí a reprezentační dary až po soupravy šperků s českými granáty. Nejcennější jsou práce stylového období secese podle návrhů Václavova syna Jana Ladislava Němce. Díky svým politickým kontaktům získával Václav Němec významné společenské zakázky jako pamětní dary (sošky, kazety a truhličky) a vyznamenání (medaile, odznaky) pro členy magistrátu královského hlavního města Prahy. Práce jeho závodu jsou zastoupeny ve sbírkách Uměleckoprůmyslového musea v Praze, Muzea hl. m. Prahy, Národního muzea a dalších institucí, například muzea a fary v Křenově.

Výběr
  • Stříbrná soška sv. Václava podle skici B. Schnircha
  • Stříbrná soška sv. Jiří podle gotického originálu z kašny na Pražském hradě
  • Skříňka na psací potřeby (1908, společně s Karlem Lindaurem)
  • Knižní vazba
  • Kování kabelky
  • Kazeta s příbory
  • Pamětní medaile kr. hl. m. Prahy

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b Národní archiv, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 417, obraz 467 Dostupné online.
  2. ↑ V publikacích Slovník představitelů zemské samosprávy v Čechách 1861-1913 i Almanach sněmu království Českého 1895–1901 uváděno místo narození Praha.
  3. ↑ a b Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých POD Z6 • 1923-1935, s. 19. Dostupné online.
  4. ↑ D.Stehlíková, Encyklopedie českého zlatnictví, stříbrnictví a klenotnictví. Praha 2003, s. 331
  5. ↑ kterého ??? Davcza necituje
  6. ↑ a b LIŠKOVÁ, Marie. Slovník představitelů zemské samosprávy v Čechách 1861–1913. Praha: SÚA, 1994. 379 s. Dostupné online. ISBN 8085475138. S. 211. 
  7. ↑ a b c NAVRÁTIL, Michael. Almanach sněmu království Českého 1895–1901. Praha: , 1902. Dostupné online. 
  8. ↑ http://www.psp.cz/eknih/1883skc/5/stenprot/001schuz/s001001.htm
  9. ↑ Die Presse, 14. 9. 1887, s. 2.
  10. ↑ Národní listy 10. 7. 1889, http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowPageDoc.do?it=0&id=7307773&picp=&idpi=11407096
  11. ↑ Seskupení poslanců sněmu král. českého. Národní listy. Říjen 1901, roč. 41, čís. 289, s. 2. Dostupné online. 
  12. ↑ http://www.psp.cz/eknih/1908skc/1/stenprot/001schuz/s001004.htm
  13. ↑ Gruber Josef: Obchodní a živnostenská komora v prvním půlstoletí své činnosti. Praha 1901, s. 79
  14. ↑ Národní politika 29. 2. 1908, http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowPageDoc.do?id=7196181&picp=&it=0&s=djvu
  15. ↑ Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
  16. ↑ Václav Němec. Národní politika. Prosinec 1924, roč. 42, čís. 350, s. 5. Dostupné online. 

Literatura

  • NAVRÁTIL, Michael:Almanach sněmu království Českého 1895–1901. Dostupné online
  • Sto let práce, publikace Všeobecné zemské jubilejní výstavy v Praze, díl III, Praha 1891
  • STEHLÍKOVÁ, Dana: Encyklopedie českého zlatnictví, stříbrnictví a klenotnictví. Praha 2003, s. 313, s vyobrazením puncovní mistrovské značky. ISBN 80-85983-90-7

Externí odkazy