Václav Juda Novotný

V dnešním světě se Václav Juda Novotný stalo tématem velkého významu a zájmu širokého spektra populace. Ať už kvůli svému dopadu na společnost, ekonomiku nebo kulturu, Václav Juda Novotný se dnes umístil jako ústřední bod debat a úvah. Jeho důsledky a důsledky pokrývají různé oblasti, od politiky po technologie, včetně vzdělávání a životního prostředí. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty Václav Juda Novotný a analyzujeme jeho vliv na svět, ve kterém žijeme.

Václav Juda Novotný
Základní informace
Narození17. září 1849
Vesce
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí1. srpna 1922 (ve věku 72 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
Žánryopera, klasická hudba, vokální hudba a duchovní hudba
Povoláníhudební skladatel, spisovatel, překladatel a publicista
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Václav Juda Novotný (17. září 1849 Vesce[1] – 1. srpna 1922 Praha-Nové Město[2]) byl český hudební spisovatel a skladatel.

Život

Základní hudební vzdělání získal u místního učitele Herolda v Počátkách a při studiu na gymnáziu v Jindřichově Hradci u F. K. Vacka. Studoval historii a filosofii na Karlově univerzitě v Praze. Hru na housle studoval soukromě u Antonína Bennewitze, zpěv u Františka Pivody a harmonii u Františka Blažka. Stal se houslistou Prozatímního divadla. Aktivní hudební dráhy brzy zanechal a věnoval se hudební publicistice a skladatelské činnosti. Přispíval do hudebních časopisů Dalibor a Hudební revue, ale i do denních listů. Byl přítelem a zapáleným obhájcem Bedřicha Smetany a Antonína Dvořáka doprovázel i na cestě do Anglie v roce 1884.

Velmi významný přínos české opeře tkví v jeho překladatelské činnosti. Přeložil a často i dramaturgicky upravil více než sto operních a operetních libret. Na rozdíl od dřívějších překladů dbal na srozumitelnost a zpěvnost českého textu. Při svých překladech ale často díla zásadním způsobem upravoval, měnil členění díla i samotný děj.[3]

Pro jevištní provedení upravil Dvořákovo oratorium Svatá Ludmila a napsal scénář k baletu Karla Bendla Česká svatba.

Jako skladatel byl známý zejména svými písněmi a sbory. Zkomponoval však i dvě opery a řadu menších chrámových skladeb. Sám sbíral lidové písně a vydával jejich úpravy pro zpěv a klavír.

Dílo

Opery

  • O kupci a jeho nevěrné ženě
  • Veselohra na mostě

Písně

  • Čtvero písní op. 3
  • Poupátka
  • Rozmarné romance
  • Lípy
  • V háji
  • Polednice
  • Hřích dědičný
  • Písně lásky
  • Písně o marné lásce
  • Salonní písně české
  • Pivovarské písně
  • Nové pivovarské písně
  • Dumy z poroby a svobody
  • Vánoční kantáta

Sbírky lidových písní

  • Bechyňské písně
  • Libické písně
  • Řečické písně
  • Slovácké písně
  • 22 slovenských lidových písní
  • Prší, prší
  • Těšínské písně
  • Dvojzpěvy

Kromě toho komponoval i drobné instrumentální skladby.

Libreta

  • Spanilá mlynářka, opera Josefa Kličky. Libreto na téma francouzské veselohry. Premiéra v Národním divadle 10. června 1886.[4]

Výběr z článků

  • Obrázek ze života hudební kritiky petrohradské, Dalibor, (1873), 413-16, 422-4
  • Rukopis královédvorský a literatura hudební: kritický nástin, Dalibor, (1873), 257-61, 265-7, 273-6, 291-4
  • Sonáta a symfonie – symfonická báseň; nástin historického vývinu těchto forem, Dalibor, (1873), 117-21, 127-9, 135-6, 145-8, 153-6, 161-4, 169-71, 177-9, 193-6, 201-3, 209-12
  • O vývínu písně národní a jejím významu, Dalibor, (1874), 1-3, 9-10, 17-20, 25-7, 33-6, 41-3, 49-51
  • Smetanova vlastenecká zpěvohra Libuše, Dalibor, (1874), 345-7, 353-5, 361-4, 369-71, 377-9
  • Toman a lesní panna: symfonický obraz Zdeňka Fibicha: kritický rozbor, Dalibor, (1874), 265-7, 273-7
  • Josef Haydn v Čechách, Dalibor, (1879), 60-62
  • Karel Bendl: Černohorci, romantická opera ve třech jednáních, Dalibor (1881), 211-13, 219-20, 229-30, 245-8
  • Fibichovy skladby, Dalibor (1881), 73-4, 89-91, 99-101
  • Nové myšlenky o krásnu hudebním, Dalibor (1881), 9-10, 25-6, 41-3
  • O moderním houslařství, Dalibor (1881), 179-81
  • Starý ženich, Dalibor (1882), 65-7, 82-4, 122-4, 154-6, 245-8
  • Uvedení do Smetanovy slavnostní zpěvohry Libuše, (Praha, 1882)
  • Nevěsta messinská, Pokrok (29 a 30 březen 1884)
  • Dvořákových Slovanských tanců řada druhá, Dalibor (1886), 353-4, 363-5, 395-7, 401-3
  • Z mých vzpomínek na Bedřicha Smetanu: Dvě vdovy, Hudební rozhledy (1908), 4-7, 65-9, 129-34
  • Mé první styky se Smetanou, Hudební rozhledy (1909), 253-9
  • Pestré obrazy z Dvořákova života, Dalibor (1910), 206, 213, 293

Odkazy

Reference

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu
  2. ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých u sv. Vojtěcha, sign. VO Z12, s. 190
  3. ↑ PETRÁNĚK, Pavel. Čeští libretisté 19. století. Kapitola Překladatel nebo upravovatel?. muzikus.cz . 2006-01-26 . Dostupné online. 
  4. ↑ Obsah opery Spanilá mlynářka od Aloise Tvrdka na Wikizdrojích

Literatura

  • Československý hudební slovník osob a institucí II. (M–Ž), 1965, Státní hudební vydavatelství, Praha
  • Karel Stecker: Obituary (seznam písní), Hudební rozhledy (1909), 426-8
  • L. K. Žižka: Mistři a mistříčkové (Praha, 1939)
  • P. Pražák: Smetanovy zpěvohry (Praha, 1948)
  • John Tyrrell: Czech Opera (Cambridge, 1988)

Externí odkazy