V tomto článku budeme analyzovat téma Turgut Özal z různých úhlů pohledu, s cílem osvětlit jeho důsledky a jeho důležitost v různých kontextech. Turgut Özal je téma, které v posledních letech vyvolalo velký zájem díky své relevanci v poli _var2. V celém článku prozkoumáme různé aspekty Turgut Özal, od jeho původu až po jeho možné důsledky v budoucnu. Kromě toho prozkoumáme vliv Turgut Özal v dnešní společnosti a jeho roli ve vývoji _var3. Prostřednictvím multidisciplinárního přístupu se snažíme poskytnout komplexní a komplexní pohled na Turgut Özal, abychom podpořili informovanou a obohacující debatu na toto téma.
Turgut Özal | |
---|---|
![]() Turgut Özal | |
8. prezident Turecka![]() | |
Ve funkci: 9. listopadu 1989 – 17. dubna 1993 | |
Předchůdce | Kenan Evren |
Nástupce | Süleyman Demirel |
Předseda vlády Turecka | |
Ve funkci: 13. prosince 1983 – 31. října 1989 | |
Prezident | Kenan Evren |
Předchůdce | Bülend Ulusu |
Nástupce | Yıldırım Akbulut |
Stranická příslušnost | |
Členství | Anavatan Partisi |
Narození | 13. října 1927 Malatya ![]() |
Úmrtí | 17. dubna 1993 (ve věku 65 let) Ankara ![]() |
Příčina úmrtí | infarkt myokardu |
Místo pohřbení | Topkapı Cemetery |
Choť | Ayhan İnal (od r. 1952, rozvod 1952) Semra Özal (od r. 1954) |
Děti | 3 |
Alma mater | İstanbul Teknik Üniversitesi |
Profese | elektrotechnik |
Náboženství | Sunnitský islám |
Ocenění | čestný společník Řádu Austrálie (1991) Řád Austrálie |
Podpis | ![]() |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Turgut Özal (13. října 1927, Malatya – 17. dubna 1993, Ankara) byl turecký politik, jedna z klíčových postav turecké politiky 2. poloviny 20. století.
V letech 1983–1989 byl premiérem Turecka, v letech 1989–1993 pak prezidentem. Roku 1983 založil liberálně-konzervativní stranu Anavatan Partisi a do roku 1989 byl jejím předsedou (strana se roku 2009 sloučila s jinými pravicovými subjekty a vytvořila Demokrat Parti). Již v letech 1980–1982 byl po vojenském převratu Kenana Evrena pověřen řízením vlády. Jako regulérní premiér pak proslul širokým programem privatizace státních podniků. Jako prezident, v éře po rozpadu Sovětského svazu, se zasadil o navázání silných vztahů se středoasijskými exsovětskými republikami, zejména s Ázerbájdžánem. Velmi též usiloval o mírovou dohodu s Kurdskou stranou pracujících (sám byl z půlky kurdského původu), po jeho smrti však mírové rozhovory ztroskotaly. Právě vstřícnost ke Kurdům zavdala příčiny ke spekulacím, že byl roku 1993 zavražděn. Oficiální příčinou smrti však byl infarkt myokardu. Již roku 1988 přežil pokus o atentát.