V tomto článku prozkoumáme téma Toxická pozitivita do hloubky, analyzujeme jeho různé aspekty a jeho možné důsledky. Toxická pozitivita je téma, o kterém se dlouho diskutuje a je aktuální v různých kontextech, od osobní až po profesní sféru. V tomto článku prozkoumáme různé perspektivy, které existují na Toxická pozitivita, a také jeho vývoj v čase. Stejně tak se pokusíme osvětlit možné budoucí důsledky Toxická pozitivita a jeho dopad na naši společnost. Doufáme, že tento článek může poskytnout široký a komplexní přehled o Toxická pozitivita a pomůže čtenářům lépe porozumět tomuto tématu a jeho důsledkům.
Toxická pozitivita je jev, kdy jedinec pokládá své pozitivní emoce (např. radost) za důležitější než ty negativní (např. hněv, strach, smutek), často tak své negativní emoce před sebou, a také ostatními, potlačuje a snaží se vyvolat falešný dojem spokojeného života prožívaného pouze se štěstím a nuceným optimismem.[1]
Mezi příznaky toxické pozitivity nejčastěji patří:[2]
Člověk mající toxickou pozitivitou je citlivější na stresory a trpí častými úzkostmi. Velmi hojný může být i sklon k depresivním stavům. Za tyto projevy na psychickém zdraví může především potlačení svých emocí, které pomáhají v životě vypořádat se s těžkými chvílemi (smutek) nebo emoce, které chrání naši důstojnost a cíle (hněv). Jedinec totiž žije v iluzi, že potlačené emoce vymizí, avšak potlačení svých pravých pocitů vede k nárůstu psychického napětí, což se může projevit ve zmíněné formě frustrace a úzkosti. Člověk tak častokrát i trpí úbytkem sebedůvěry, neboť se přestane orientovat ve svých pocitech. Jedinec může být také mnohdy osamocen od společnosti, jelikož není schopen pomoct nebo utišit své blízké, kteří zažívají těžké chvíle.
Pro jedince je nejdůležitější uvědomit si závažnost potlačovaní svých negativních pocitů a také projevy na psychické zdraví s tím spojené. Důležité je přijmout své negativní emoce jako součást života a brát v potaz jejich důležitost. V okrajových případech může pomoct i diskuse se svým terapeutem.[3][4]