Theophil von Hansen
| Theophil von Hansen | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | Theophil Edvard Hansen |
| Narození | 13. července 1813 Kodaň |
| Úmrtí | 17. února 1891 (ve věku 77 let) Vídeň |
| Místo pohřbení | Vídeňský ústřední hřbitov |
| Povolání | architekt, vysokoškolský učitel a učitel |
| Zaměstnavatel | Královská dánská akademie umění |
| Ocenění | Maxmiliánův řád pro vědu a umění (1875) čestný občan Vídně (1883) Královská zlatá medaile (1888) čestný doktor Vídeňské univerzity |
| Příbuzní | Christian Hansen (sourozenec) |
| Funkce | Member of the Athens Academy |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Theophil Edvard Hansen, od roku 1884 v Rakousku-Uhersku nobilitovaný sv. pán von Hansen (13. července 1813 Kodaň – 17. února 1891 Vídeň) byl dánsko-rakouský architekt, představitel evropského klasicismu a novorenesance 19. století.
Život
Byl jedním ze šesti dětí violisty a zaměstnance pojišťovny Rasmuse Hansena Braathena (1774-1824) norského původu, a Sophie Elisabeth Jensenové, Dánky z Kodaně. Jeho bratr Hans Christian Hansen (1803-1883) byl také architektem. Oběma bratrům byl prvním velkým vzorem Christian Frederik Hansen (1756-1845), který byl průkopníkem klasicistní architektury ve Skandinávii, nikoliv však příbuzný této rodiny.
Dalším vzorem byl dánský architekt Gustav Friederich Hetsch, profesor na Akademii umění v Kodani, u něhož Hansen Začal studovat. Po studiích u Karla Friedricha Schinkela na Stavební akademii v Berlíně a studijním pobytu ve Vídni Theophil Hansen odejel do Athén, kde kromě studia klasické řecké architektury a byzantské architektury pracoval pro bankéře Gerogia Sinase a roku 1842 vytvořil svůj první projekt kostela. Postupně vytvořil řadu dalších návrhů veřejných budov ve stylu klasicismu, a díky tomuto investorovi je mohl realizovat.
Díky renomé, které si Hansenovy realizace v Athénách získaly, přivedl bankéř Georgios Sinas Hansena do Vídně, aby projektoval jak pro něj, tak pro další investory stavby v „řeckém stylu“. Jeho nadání rozpoznal již uznávaný vídeňský architekt Ludwig Förster (1797-1863), který jej přijal jako svého asistenta. Ve Försterově ateliéru pracoval v letech 1846-1852, oženil se s jeho dcerou, která však po roce a půl zemřela.
V období po zboření hradeb a staré zástavby Vídně nastala konjunktura nové architektury. Hansen si vytvořil tým spolupracovníků včetně malíře a sochaře a brzy vypracoval na jednoho z nejvýznamnějších rakouských architektů té doby. V roce 1863 byl jmenován čestným občanem města Vídně, od roku 1868 do roku 1884 učil jako profesor na Akademii výtvarných umění a téhož roku 1884 byl povýšen do šlechtického stavu.
Je pochován v čestném hrobě na vídeňském ústředním hřbitově (Skupina 14A, číslo 20). Roku 1894 po něm byla pojmenována ulice v centru Vídně. Na podestě hlavního vchodu Parlamentu byla vztyčena jeho portrétní busta.
Dílo
Hansen byl jedním z nejvýznamnějších architektů novořeckého stylu pro města Athény a Okružní třídu ve Vídni. Stavěl také v dalších městech, například v Benátkách. Jeho nejznámějším dílem je budova Říšské rady (dnes Parlament) ve Vídni, která byla jeho poslední realizací, a proto mu tam (vpravo od hlavního vchodu) byla odhalena pamětní busta.
Do architektury českých zemí přispěl svými brněnskými realizacemi. Ve svých počátcích vyšel ze směsi stylů Schinkelova klasicismu a romantismu, později převážila inspirace klasické renesance. Je především čelným představitelem středoevropského historismu 2. poloviny 19. století a monumentálního stylu novorenesance.
Podobně jako jeho profesor Schinkel také Hansen rád a pro své potěšení kreslil a maloval. Kromě toho do svých staveb navrhoval umělecko-řemeslné zařízení interiérů včetně sochařských prvků a ornamentů.
- Kostel Zvěstování P. Marie, Athény, 1842
- Universita, Athény, 1839–49
- Hvězdárna, Athény, 1843–46
- Kleinův palác, Brno, 1847–1848 (spolu s Ludwigem Försterem)
- Akademie věd, humanity a umění, Athény, od 1856
- Arsenal: komplex budov kasáren, zbrojnice a Vojenského muzea, Vídeň, 1856
- Stará městská nemocnice, Patras, 1857
- Evangelický kostel, Kežmarok, 1879–1892
- Evangelický kostel, Vídeň – Matzleinsdorf, 1858
- Kostel řecké ortodoxní církve, Masný trh (Fleischmarkt), Vídeň, 1858–1862
- Rudolfův dvůr, Vídeň, Hörlgasse 15, 1860–1863
- Palác arcivévody Wilhelma, Vídeň, 1864–1868
- Zemská nemocnice u sv. Anny, Brno, 1864–1868
- Musikverein, Vídeň, 1867–1870
- Hansenův vlastní palác, Vídeň, 1868–1872
- Epsteinův palác, Vídeň, 1868–1872
- Haasův obchodní dům, Praha, 1869–1871
- Ephrussisův palác, Vídeň, 1872–1873
- Akademie výtvarných umění, Vídeň, 1871–1876
- Besední dům, Brno, 1871–1873
- Pražákův palác, Brno, 1872–1874
- Burza, Vídeň, 1874–1877
- Hrad Nadelburg, Lichtenwörth, Dolní Rakousko, 1880–1882
- Zappeion, Athény, 1874–1888
- Budova Říšské rady (parlament), Vídeň, 1874–1883
- Bývalá Sieglova vila, Šumperk 1867
Galerie
- Kleinův palác, Brno
- Zámek Nadelburg, Lichtenwörth
- Pražákův palác, Brno
- Budova rakouského parlamentu na Okružní třídě ve Vídni
- Zappeion, Athény
- Nový evangelický kostel v Kežmarku
Odkazy
Reference
- ↑ Union List of Artist Names. 1. prosince 2017. Dostupné online. .
Literatura
- Renate Wagner-Rieger - Mara Reissberger, Theophil von Hansen, Die Wiener Ringstraße VIII, Band 4, Wiesbaden 1980.
- Pavel Zatloukal: Příběhy z dlouhého století, Architektura let 1750-1918 na Moravě a ve Slezsku, Olomouc : Muzeum umění Olomouc, 2002, ISBN 80-85227-49-5.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Theophil von Hansen na Wikimedia Commons - Theophil von Hansen v Encyklopedii dějin města Brna
- (německy) Theophil von Hansen na stránkách austria-forum
