Teatro San Moisè

V dnešním světě je Teatro San Moisè téma, které získalo nebývalý význam. S rozvojem technologií a globalizací se Teatro San Moisè stal bodem zájmu lidí všech věkových kategorií a společenských vrstev. Od svého dopadu na společnost až po důsledky v populární kultuře, Teatro San Moisè je téma, které nenechává nikoho lhostejným. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty související s Teatro San Moisè, od jeho původu až po jeho možný budoucí vývoj. Nechte se unést touto cestou a zjistěte, jak Teatro San Moisè poznamenal před a po ve světě, ve kterém žijeme.

Teatro San Moisè
Detail stropní malby.
Detail stropní malby.
Základní informace
StátItálieItálie Itálie
MístoBenátky
Vznik1640
Zánik1818
Budova
Otevření1640
Uzavření1818
Další informace
Souřadnice45°25′59″ s. š., 12°20′10″ v. d.
AdresaBenátky, Itálie
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Teatro San Moisè byla operní scéna v Benátkách, působící v letech 1640–1818.

Historie divadla

Divadlo nechala postavit rodina Giustiniani na prestižním místě v blízkosti svého paláce a kostela San Moisè na vstupu do Canal Grande. Otevřeno bylo v roce 1640 Monteverdiho operou (nyní ztracenou) L'Arianna. Jedním z prvních impresárií divadla byl libretista Giovanni Faustini.

Pokud jde o velikost, bylo jedním z nejmenších benátských divadel, ale brzy se stalo divadlem nejvyhledávanějším. V roce 1688 bylo rozšířeno na 800 sedadel. Divadlo oživil i impresário Francesco Santurini v roce 1674 tím, že snížil cenu vstupenek na polovinu a podnítil tak oblibu opery ve městě.

Na počátku 18. století divadlo uvádělo díla nejznámějších italských skladatelů té doby, jako byli Francesco Gasparini, Antonio Vivaldi a Tomaso Albinoni. Okolo roku 1740 se do Benátek dostala obliba komické opery a divadlo San Moisè se soustředilo na žánr opera buffa. Jeho representantem byl zejména Baldassare Galuppi s libretistou Carlo Goldonim. V sedmdesátých a osmdesátých letech 18. století byly převažující opery žánru dramma giocoso komponované na libreta Giovani Bertatiho. Psal je zejména skladatel Pasquale Anfossi, ale i další skladatelé.

Divadlo bylo uzavřeno roku 1818. Posledními úspěšnými představeními byla série komedií Gioacchina Rossiniho. Nějaký čas působilo v budově loutkové divadlo a později byla budova přestavěna a hrálo se zde pod názvem Teatro Minerva. Koncem 20. století se stalo součástí obchodního centra a bytových domů.

Premiéry v divadle San Moisè (výběr)

  • 1640: L'Arianna, hudba Claudio Monteverdi
  • 1640: Il pastor regio, hudba Benedetto Ferrari
  • 1641: La ninfa avara, hudba Benedetto Ferrari
  • 1642: Amore innamorato, hudba Francesco Cavalli
  • 1649: Euripo, hudba Francesco Cavalli
  • 1666: Aureliano e Demetrio, hudba Carlo Pallavicino
  • 1673: La costanza trionfante, hudba Gian Domenico Partenio
  • 1675: Medea in Atene, hudba Antonio Giannettini
  • 1716: La costanza trionfante degl'amori e de gl'odii, hudba Antonio Vivaldi
  • 1717: Tieteberga, hudba Vivaldi
  • 1718: Artabano, re dei Parti, hudba Vivaldi
  • 1718: Armida al campo d'Egitto, hudba Vivaldi
  • 1718: Gl'inganni per vendetta, hudba Vivaldi
  • 1748: Bertoldo, Bertoldino e Cacasenno, hudba Vincenzo Legrenzio Ciampi
  • 1757: Merope, hudba Florian Leopold Gassmann
  • 1758: L'Issipile, hudba Florian Leopold Gassmann
  • 1760: Filosofia ed amore, hudba Florian Leopold Gassmann
  • 1765: L'amore in ballo, hudba Giovanni Paisiello
  • 1766: Le serve rivali, hudba Tommaso Traetta
  • 1773: L'innocente fortunata, hudba Giovanni Paisiello
  • 1774: Le nozze in contrasto, hudba Giovanni Valentini
  • 1775: La contadina incivilita, hudba Pasquale Anfossi
  • 1775: Didone abbandonata, hudba Pasquale Anfossi
  • 1775: L'avaro, hudba Pasquale Anfossi
  • 1776: Le nozze disturbate, hudba Giovanni Paisiello
  • 1777: Lo sposo disperato, hudba Pasquale Anfossi
  • 1778: Ezio, hudba Pasquale Anfossi
  • 1778: La forza delle donne, hudba Pasquale Anfossi
  • 1779: Azor Re di Kibinga, hudba Pasquale Anfossi
  • 1781: Gli amanti canuti, hudba Pasquale Anfossi
  • 1781: Il trionfo di Arianna, hudba Pasquale Anfossi
  • 1787: L'orfanella americana, hudba Pasquale Anfossi
  • 1787: Don Giovanni Tenorio, hudba Giuseppe Gazzaniga
  • 1797: L'intrigo della lettera, hudba Johann Simon Mayr
  • 1801: Martino Carbonaro, hudba Giuseppe Gazzaniga
  • 1802: Le metamorfosi di Pasquale, hudba Gaspare Spontini
  • 1810: La cambiale di matrimonio, hudba Gioacchino Rossini
  • 1811: L'equivoco stravagante, hudba Gioachino Rossini
  • 1811: I tre mariti, hudba Giuseppe Mosca
  • 1812: L'inganno felice, hudba Gioachino Rossini
  • 1812: La scala di seta, hudba Gioachino Rossini
  • 1812: L'occasione fa il ladro, hudba Gioachino Rossini
  • 1813: Il signor Bruschino, hudba Gioachino Rossini
  • 1815: Bettina vedova, hudba Giovanni Pacini

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Teatro San Moisè na anglické Wikipedii.

Literatura

  • Schwager, Myron: Public opera and the trials of the Teatro San Moisè. Early Music.1986
  • Zoppelli, Luca: Venice in The New Grove Dictionary of Opera. London, 1992 ISBN 0333734327

Externí odkazy