Dnes se ponoříme do vzrušujícího světa Syrská vlajka, tématu, které v průběhu let zaujalo mnoho lidí. Od svého objevení je Syrská vlajka předmětem debat, výzkumu a obdivu odborníků i fandů. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty, které činí Syrská vlajka tak fascinujícím tématem, od jeho historie až po jeho dopad na dnešní společnost. Prostřednictvím podrobné analýzy a konkrétních příkladů zjistíme, proč si Syrská vlajka zaslouží naši plnou pozornost a reflexi. Připravte se ponořit se do zajímavého světa Syrská vlajka a objevte vše, co toto téma nabízí!
Vlajka Sýrie je (de facto od prosince 2024, de iure od března 2025) tvořena listem o poměru stran 2:3 se třemi vodorovnými pruhy: zeleným, bílým a černým. V bílém pruhu jsou tři červené pěticípé hvězdy.[1]
Vlajka byla používána syrskou opozicí od počátku občanském války v roce 2011. Po pádu režimu prezidenta Asada a převzetí moci přechodnou vládou byla používána jako neoficiální státní vlajka. Oficiálně byla za státní vlajku přijata 13. března 2025, kdy vláda přijala prozatímní ústavní deklaraci.
Území dnešní Sýrie bylo osídleno již asi v 7. tisíciletí př. n. l., a patří tak k nejstarším kulturním oblastem ve Středomoří. V období kolem roku 2500 př. n. l. zde existovala civilizace s centrem ve městě Ebla. Poté bylo území na dávné cestě mezi Mezopotámií a Středozemním mořem často pod nadvládou cizích mocností. Postupně se zde vystřídala Chetitská říše, Asýrie, Babylonie, Persie, Arabové, Alexandr Veliký, Římané, Byzantská říše, Fátimovský chalífát, Seldžucká říše a Mamlúcký sultanát. V roce 1516 bylo území připojeno k Osmanské říši, jejíž vlajky byly prvními státními vlajkami vyvěšovanými na území dnešní Sýrie. Do roku 1844 byly vlajky Osmanské říše tvořeny červeným listem s bílým půlměsícem a bílou osmicípou hvězdou. Známa je i varianta se třemi půlměsíci (nejsou obrázky). Roku 1844 byla hvězda změněna na pěticípou.[2]
Na sklonku I. světové války byla 30. září 1918 Sýrie obsazena hášimovským vojskem z Hidžázu (dnešní Saúdská Arábie). Hidžázskou vlajku tvořily tři vodorovné pruhy (černý, zelený a bílý) a červený klín sahající do třetiny délky listu. Vlajku o poměru stran 2:3 (uváděn je ale i poměr stran 1:2) v panarabských barvách navrhl hidžázský král Husajn ibn Alí al-Hášimí. Dle jiných zdrojů tuto vlajku navrhl pracovník britského ministerstva zahraničí Sir Mark Sykes a král Husajn pouze změnil odstín červeného klínu. Barvy symbolizovaly historicky významné arabské dynastie: černá Abbásovce, zelená Fátimovce, bílá Umajjovce a červená Hášimovce.[2]
Po skončení války obsadila syrské pobřeží Francie, byl zahájen protifrancouzský odboj a 8. března 1920 bylo vyhlášeno Syrské království (nárokující si území Velké Sýrie). Vlajkou zůstala hidžázská vlajka, podle mnohých zdrojů byl ale poměr stran upraven na 1:2 a do červeného klínu přibyla bílá sedmicípá hvězda.[2]
Již 24. července bylo syrské vojsko poraženo, hlavní město Damašek bylo obsazeno francouzským vojskem a král Fajsal I. byl přinucen odejít do Iráku (zajímavostí je, že se stal v letech 1921–1933 i tamním králem). V této souvislosti se začala užívat nová vlajka francouzského mandátního území. Ta byla tvořena světle modrým listem s uprostřed umístěným bílým půlměsícem s cípy směřujícími k vlajícímu okraji. V malém kantonu pak byla umístěna francouzská trikolora.[2]
1. září téhož roku (1920) získala Francie mandát Společnosti národů nad územím Sýrie a Libanonu. Vlajky autonomních států jsou uvedeny níže.[2]
28. června 1922 vznikla Syrská federace. Jejími členy byly autonomní státy Aleppo, Damašek a autonomní Alavitské území. Státní vlajkou se stal list o poměru stran 2:3 se třemi vodorovnými pruhy: zeleným, bílým a zeleným, s francouzskou vlajkou v kantonu (nyní již zabírající 1/4 listu). Koncem roku 1924 federace zanikla a vlajka se stala od 1. ledna 1925 státní vlajkou Syrského státu zahrnující území Aleppa a Damašku. Podle jiných zdrojů se francouzský kanton změnil na menší karé o velikosti 1/6 plochy listu.[2]
14. května 1930 byla, stále pod francouzským mandátem, vyhlášena Syrská republika. Vlajka o poměru stran 1:2 měla tři pruhy: zelený, bílý a černý. Uprostřed bílého pruhu byly tři červené pěticípé hvězdy. Vlajka byly poprvé vztyčena 1. ledna 1932 v Aleppu, oficiálně však byla zavedena až 11. června 1932 a téhož dne poprvé vztyčena v Damašku. Tři hvězdy symbolizovaly administrativní jednotky (vilájety): Damašek, Aleppo a Dajr az-Zór. Následovaly události, které měly vliv na názvy státu či jeho statut:
Po celou dobu však byla zachována vlajka z roku 1932.[2]
1. února 1958 vznikla spojením Egypta a Sýrie Sjednocená arabská republika. 22. února byla zavedena vlajka vycházející z egyptské vlajky o poměru stran 2:3 se třemi vodorovnými pruhy: červeným, bílým a černým. Uprostřed bílého pruhu byly umístěny dvě zelené pěticípé hvězdy, symbolizující oba členy federace.[2]
Ve stejné době (8. března 1958 – 26. prosince 1961) existovala (spíše na papíře) i konfederace Sjednocené arabské státy (Egypt, Sýrie a Jemen).
28. září 1961 byla vyhlášena nezávislá Syrská arabská republika. Po rozpadu federace byly následně znovu přijaty státní symboly z roku 1932.[2]
8. března 1963 byla po převratu strany Baas zavedena nová vlajka. Vlajka měla znovu, podle egyptského vzoru, tři vodorovné pruhy: červený, bílý a černý. Uprostřed bílého pruhu byly umístěny tři zelené pěticípé hvězdy, které symbolizovaly Egypt, Irák a Sýrii. Černá barva symbolizovala statečnost v boji, bílá šlechetnost, černá historická vítězství muslimů a zelená je tradiční barva islámu. K federativnímu spojení sice nedošlo, vlajku si však Sýrie ponechala. Irák užíval tuto vlajku v letech 1963–1991.[2]
2. září 1971 byla ustanovena Federace arabských republik (Egypt, Libye a Sýrie). Od 1. ledna 1972 byla zavedena společná vlajka o poměru stran 2:3, tvořená červenými, bílými a černými vodorovnými pruhy se znakem federace uprostřed. Znakem byl stylizovaný zlatý sokol, heraldicky hledící vlevo. Sokol (symbol kmene Kurajšovců, z něhož pocházel prorok Mohamed) měl na hrudi prázdný žlutý štít, který držel v pařátech stuhu s arabským textem Federace arabských republik. Pod stuhou měla egyptská a libyjská vlajka ještě název svého státu. Na syrské název státu chyběl. Červená barva symbolizovala oběti v boji za svobodu, bílá mír a černá chmurnou koloniální minulost. Sýrie si vlajku ponechala i po rozpadu federace v roce 1977.[2]
Počátkem března roku 1980 zahájil na popud syrského prezidenta Háfize Asada syrský parlament debatu o změně státní vlajky. Důvodem bylo navázání diplomatických vztahů mezi Egyptem a Izraelem (Dohody z Camp Davidu). 30. března 1980 schválilo Lidové shromáždění Syrské arabské republiky staronovou vlajku z let 1958–1961.[2] Je tvořena listem o poměru stran 2:3 se třemi vodorovnými pruhy: červeným, bílým a černým. V bílém pruhu jsou dvě zelené pěticípé hvězdy.[3] Červená barva je symbolem boje a obětí za svobodu, bílá znamená mír, černá chmurnou koloniální minulost. Dvě zelené hvězdy představovaly v době vzniku vlajky (roku 1958) dva členy (Sýrii a Egypt) Sjednocené arabské republiky.[2]
Po vypuknutí občanské války v roce 2011 se symbolem syrské opozice a odporu proti stávající vládě stala tzv. vlajka nezávislosti (anglicky Syrian independence flag[4]), která vychází z vlajky používané v letech 1932–1958 a 1961–1963, nicméně má odlišný poměr stran.[2] Po pádu baasistického režimu a útěku prezidenta Asada v prosinci 2024 došlo k převzetí moci přechodnou vládou, a bezprostředně poté byla vlajka použita při prvním televizním projevu nového premiéra,[5] na prvním zasedání nové vlády,[6] na budovách syrských velvyslanectví,[7][8] na školách[9] a rovněž webu, například na Facebookovém profilu syrského parlamentu[10] nebo na stránkách ministerstva dopravy.[11] Vláda autonomní správy severní a východní Sýrie v reakci na pád režimu 12. prosince nařídila vztyčení revoluční vlajky nad všemi orgány, institucemi a zařízeními pod její kontrolou.[12] V lednu 2025 se objevila i v nových školních učebnicích.[13] Formálně byla za státní vlajku přijata 13. března 2025, kdy prozatímní prezident Ahmad Šara podepsal prozatímní ústavní deklaraci.[1]
Taktikou správy francouzského mandátu Sýrie a Libanonu bylo rozdělení země, podrobení a upevnění nadvlády.[2]
V roce 1920 vytvořila proto čtyři loutkové, autonomní státy: Velký Libanon, Aleppo, Damašek a Alavitské území.[2]