Svatovítský poklad

Svatovítský veraikon Biskupský hřeben zvaný svatého Vojtěcha, slonovina, kolem 1100

Svatovítský poklad v Praze je sbírka uměleckých a historických předmětů, především nádobí, nářadí, náčiní a klenotů z drahých kovů a drahokamů, sloužících buď k bohoslužbě (liturgii) nebo kultu (devoci), a za tímto účelem obsahujících relikvie svatých, dále obsahuje paramenta a další textilie a ikony. Jedná se o největší chrámový poklad v Česku a jeden z největších v Evropě. Nazývá se podle katedrály svatého Víta, v jehož horní sakristii byl po staletí shromažďován a s výjimkou kratších přestávek uložen od svého vzniku do nedávna. Od roku 1929 byl poklad z větší části vystaven v tzv. Hilbertově klenotnici, přístupné po točitém schodišti z lodi katedrály. V letech 1964–1988 a od roku 2012 je podstatná část pokladu vystavena v kapli svatého Kříže na druhém nádvoří Pražského hradu. Jednotlivé předměty jsou vystaveny také v expozici Příběh Pražského hradu ve Starém královském paláci.

Období Přemyslovců

Svatováclavský meč a jeden z klíčů ke korunovačním klenotům

Počátky pokladu spadají do období prvních Přemyslovců v 10. století, a lze je přímo spojovat s vládou knížete svatého Václava, který od císaře Jindřicha Ptáčníka přivezl darem relikvii z ramenní kosti svatého Víta. Do klenotnice byly dále uloženy Svatováclavská přilba, Svatováclavský meč a kroužková košile, z nichž první dva předměty lze podle posledních zjištění klást do 10. století. Do konce vlády rodu Přemyslovců bylo shromážděno několik desítek významných předmětů, jež byly z velké části rozchváceny již po smrti krále Přemysla Otakara II. nebo po smrti Václava III.

Součástí sbírky jsou:

České korunovační klenoty jsou čtvrté nejstarší v Evropě

Období Lucemburků

Relikviářová paže svatého Jiří, původem ze Svatojiřského pokladu

Od poloviny 14. století se sbírka významně rozšiřovala, především z dědictví Elišky Přemyslovny a zásluhou Karla IV., který získal řadu ostatků svatých z rodinné sbírky Přemyslovců (po své matce) i ze svých cest do zahraničí, především ze Říma, Pisy, Pavie, Sieny a dalších měst na své italské korunovační cestě, dále z Trevíru, Cách či Kolína nad Rýnem, a konečně z Francie. Objednal pro ně mnoho vzácných relikviářů. V nově budované katedrále svatého Víta císař pro relikvie zamýšlel vybudovat klenotnici v patrové sakristii (tam jsou dodnes uložena paramenta). Pro české korunovační klenoty, které k pokladu rovněž patří, dal vystavět Korunní komoru nad kaplí svatého Václava, kde jsou tyto insignie uloženy dodnes. K ní v přízemí přiléhá místnost, ve které bývaly uloženy mešní rukopisné knihy Kapitulní knihovny.

K nejvýznamnějším předmětům patří:

Období Jagellonců a prvních Habsburků

Relikviářová busta svatého Václava darovaná Vladislavem Jagellonským roku 1497 Relikviářová busta svatého Vojtěcha darovaná Vladislavem Jagellonským

Husitské války poklad přečkal v různých úschovách, nejhorší bylo uložení na hradě Karlštejně, kde císař Zikmund dal z drahých kovů relikviářů vyplácet žold svým vojákům, takže byly zničeny stovky významných předmětů, jako náhrobní tumba svatého Václava, relikviářové busty českých patronů a dalších světců, například Václava, Víta, Vojtěcha, Lukáše, Diviše či Zikmunda. Také z úschovy na hradě Ojvíně se žádné relikviáře nevrátily.

K návratu pokladu z Plzně došlo za vlády Vladislava Jagellonského, který také dbal o rozšíření pokladu, stejně jako první Habsburkové. Ničení katedrály za vpádu pasovských vojsk roku 1611 se naštěstí pokladu příliš nedotklo.

K nejvýznamnějším předmětům patří:

Baroko

S rekatolizací po bitvě na Bílé hoře se obnovily četné dary, vynikají zejména zlatnické a textilní práce z období vrcholného baroka. Roku 1645 byly zásluhou T. Pešiny přivezen soubor relikviářů s relikviemi z hradu Karlštejna, sloučeny se Svatovítským pokladem a založen pro ně Martinický oltář. V prvních desetiletích 18. století se Jan Tomáš Berghauer postaral o nové adjustování mnohých relikvií. Relikviáře svatého Jana Nepomuckého byly štědře financovány v souvislosti s Janovým blahořečením a svatořečením v letech 1719–1729. Slibný rozvoj pokladu zastavily napoleonské války a státní bankrot. V roce 1806 byl nařízen odvod dvou třetin chrámového stříbra do státní mincovny.

K nejvýznamnějším předmětům patří:

Od roku 1815 do roku 1918

Po Vídeňském kongresu se katolická zbožnost opět obrátila k darům votivních předmětů. K prvním darům patřila monstrance francouzského krále Karla X., který v Praze pobýval v exilu. Dále to byli zejména Václav Matěj Pešina a Antonín Podlaha, kdo se zasloužili o opravy relikviářů, nové donace a uspořádání pokladu.

Kaple svatého Kříže na Pražském hradě, v níž byl poklad prezentován veřejnosti v letech 1964–1990 a v letech 2010–2020

Od roku 1918 do současnosti

Počátkem 20. století byla zásluhou biskupa Antonína Podlahy a kanovníka Eduarda Šittlera klenotnice znovu uspořádána, přestěhována do nové klenotnice v severní lodi katedrály, přístupná točitým tzv. Hilbertovým schodištěm. Podlaha se Šittlerem o pokladu napsali první podrobnou publikaci, a dále soupisový katalog v edici Soupisů uměleckých a historických památek. Druhý, daleko obsáhlejší katalog, byl vydán teprve v září roku 2012.

V současné době poklad obsahuje více než 400 předmětů. Z nich dvě desítky předmětů byly ve stálé expozici Příběh Pražského hradu. Dalších 180 nejvýznamnějších uměleckých prací bylo v letech 1964–1990 a od prosince roku 2011 do března 2020 vystaveno v expozici v kapli svatého Kříže na Pražském hradě. Po dočasném uzavření z důvodu covidových omezení rozhodla Správa Pražského hradu k 30. červnu 2021 zrušit celou expozici a kaple byla vyklizena. Poklad zůstává uložen buď v nové (tzv. Hilbertově) pokladnici v katedrále svatého Víta, Václava a Vojtěcha, nebo v depozitářích Metropolitní kapituly, textilie se nacházejí v depozitářích) Správy Pražského hradu.

Reference

  1. ↑ Svatovítský poklad . Kultura na Hradě . Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-02-18. 
  2. ↑ https://www.hrad.cz/cs/prazsky-hrad-pro-navstevniky/archiv-uzavirek/uzavreni-navstevnickych-objektu-a-vystav-od-11.-3.-2020-12010

Literatura

Externí odkazy

Portály: Pražský hrad