Korunovační kříž

Zadní strana korunovačního kříže (fotografie z roku 1903)

Korunovační kříž, označovaný též Zlatý ostatkový kříž, dříve také jako Zemský kříž Českého království, je součástí korunovačních klenotů Království českého a patří mezi nejcennější předměty Svatovítského pokladu. Bývá vystavován společně s českými korunovačními klenoty, protože byl od svého vzniku na Karlštejně jejich nedílnou součástí a opět k nim byl při korunovačních mších přidružen.

Popis

Jde o relikviář ve tvaru latinského kříže ze dřeva pobitého zlatým plechem, o výšce 62,5 centimetrů, šířce 41,5 centimetrů a tloušťce 5 centimetrů. Je posázený drahokamy (safíry, akvamaríny, rubíny), římskými a byzantskými gemami a perlami. Jeho objednavatel, císař Karel IV. jej koncipoval jako schránku na nejvzácnější relikvie českého království, především spojené se životem a utrpením Ježíše Krista, tzv. Arma Christi. Ústřední relikvií jsou dvě třísky ze Dřeva sv. Kříže (identifikované Antonínem Podlahou jako libanonský cedr), vložené pod křišťálové destičky v křížení, které z něj činí staurotéku. V dalších přihrádkách, krytých miniaturními dvířky s gemami, byly uloženy částečky z čtyřhranného hřebu Kristova kříže, z houby, jíž byl Kristus napájen, z trnové koruny Páně, z provazu užitého při Kristově bičování, z umyvadla, ve kterém Kristus myl nohy apoštolům, a další. Obsahuje také ostatky světců, a to částečku z prstu sv. Jana Křtitele, sv. Pankráce a sv. Anny. Kříž objednal český král a římský císař Karel IV.. Za husitských válek byla z kříže uloupena původní zlatá noha s patkou. Nová noha byla doplněna roku 1523 v raně renesančním stylu.

Historie

Kříž nebyl zhotoven ke Karlově české královské korunovaci, neboť vznikl později. Podle Josefa Cibulky to bylo kolem roku 1354., podle Karla Otavského až v 60.-70. letech 14. století, protože není vyobrazen v karlštejnských ostatkových scénách. Kříž nebyl původně součástí svatovítského pokladu – jako svatováclavský meč, ale patřil do Karlštejnského pokladu, v němž byly chovány také české korunovační klenoty, protože hrad Karlštejn byl pro ně zbudován. Do roku 1620 tam byl v kapli sv. Kříže tento kříž uložen společně se všemi klenoty, pod dozorem dvou karlštejnských purkrabí. V roce 1645 byl převezen z Karlštejna do Prahy a byl přivtělen ke Svatovítskému pokladu, jehož je dodnes součástí. Takzvaný Korunovační kříž (podle svatovítských inventářů Kříž zlatý větší nebo Kříž Karla IV. s relikvií sv. Kříže tedy nebyl vlastním korunovačním klenotem, ale byl s korunovačními klenoty společně uchováván v pokladu karlštejnském a později svatovítském a byl při korunovacích užíván ke korunovační liturgii, ačkoli pro ni nebyl přímo určen. Naposledy byl kříž užit při velkopátečním obřadu roku 2020 v katedrále sv. Víta, kde sloužil kardinál Dominik Duka. Stalo se tak z důvodu koronavirové krize – věřící měl na Velký pátek za úkol povzbudit. Do té doby byl užit pouze při korunovační mši rakouského císaře Ferdinanda I. Habsburského českým králem v roce 1836.

Odkazy

Reference

  1. ↑ V kapli Sv. Kříže září Svatovítský poklad . Pražský hrad . Dostupné online. 
  2. ↑ České korunovační klenoty . Pražský hrad . Dostupné online. 
  3. ↑ a b Korunovační kříž . České korunovační klenoty . Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-12-28. 
  4. ↑ Pavel Koblasa: Péče o korunovbační klenoty v době monarchiek
  5. ↑ Antonín Podlaha-Eduard Šittler, Chrámový poklad u sv. Víta, jeho dějiny a popis. Praha 1903, s. 167-172, inventář č. CXXIII. z roku 1649, CXXIV. z roku 1683 a další
  6. ↑ CIBULKA, Josef. Korunovační klenoty Království českého. Praha: Odeon, 1969. S. 87–88. 
  7. ↑ a b Kříž jako povzbuzení v době krize. Duka odsloužil velkopáteční obřad s relikvií ze 14. století. ČT24 . . Dostupné online. 

Literatura

Portály: Česko | Středověk | Umění