Svědek

Svědek je osoba, která podává věrohodnou výpověď o nějaké závažné věci. Důležitý je zejména očitý svědek, který vypovídá o něčem, co sám viděl, slyšel a podobně. Aby se důležité právní akty daly v budoucnosti potvrdit, vyžadují se i dnes svědkové například při svatbě, při závěti a podobně.

Povinnost svědčit

Při vyšetřování, v občanských sporech i v trestním řízení je svědek osoba, která není ani stranou sporu ani zaměstnancem příslušné instituce. V historických i moderních právních systémech platí, že občan, který něco důležitého o sporné věci ví, je povinen svědectví poskytnout. Za to mu náleží i náhrada výdajů a času. Svědecká povinnost se nevztahuje na osoby, jež jsou v dané věci vázány státním nebo stavovským tajemstvím (například lékařským, zpovědním a podobně) a na případy, kdy by svědek mohl svým svědectvím uškodit sobě nebo osobě blízké.

Svědek v trestním řízení

Trestní řád nestanoví podmínky svědecké způsobilosti. Svědky tedy mohou být i osoby trestně neodpovědné, zejména děti nebo osoby s psychickými vadami. Česká právní úprava vychází ze stanoviska, že taková osoba může být slyšena jako svědek, je však třeba přezkoumat schopnost této osoby správně vnímat či vypovídat. Vznikne-li pochybnost, zda svědek je schopen zřetelně vnímat jev, o kterém má podat svědectví, a řádně vypovídat o tom, co vnímal (např. zda dítě je již způsobilé dostatečně vnímat okolní jevy, náležitě je registrovat a reprodukovat), vyřeší si tuto otázku orgán činný v trestním řízení případ od případu sám, zpravidla za pomoci znalce (psychologa, popř. psychiatra).

Základní povinnosti svědka:

  1. Povinnost vypovídat.
  2. Povinnost podrobit se konfrontaci a rekognici.
  3. Podrobit se vyšetření duševního stavu znalcem, prohlídce těla, odběru krve nebo jiným podobným úkonům spojeným se zásahem do tělesné integrity a úkonům vedoucím ke zjištění totožnosti svědka, povinnost napsat potřebný počet slov ke zjištění pravosti rukopisu.

Základní oprávnění svědka

  1. Právo odepřít výpověď, právo na respektování zákazu výslechu svědka.
  2. Právo vypovídat ve svém mateřském jazyce, resp. jazyce, který ovládá, právo na zajištění přítomnosti tlumočníka.
  3. Právo na právní pomoc – právo aby jím zvolený advokát byl přítomen při výslechu svědka..
  4. Právo žádat, aby v protokolu o úkonu trestního řízení nebyly uváděny údaje o bydlišti a doručovací adresa svědka, o místě a výkonu zaměstnání, povolání a podnikání, údaje o rodinných, osobních a majetkových poměrech, není-li to nezbytně nutné pro dosažení účelu trestního řízení.
  5. Právo ohroženého svědka na poskytnutí informací o pobytu obviněného nebo odsouzeného
  6. Právo ohroženého svědka na poskytnutí ochrany.
  7. Právo na svědečné.

Svědka je před výslechem třeba poučit o jeho právu odepřít výpověď, o tom že je povinen vypovědět úplnou pravdu a nic nezamlčet, o významu svědecké výpovědi a o trestních následcích křivé výpovědi, křivého obvinění a pomluvy; případně i o zákazu výslechu o okolnostech týkajících se utajovaných informací chráněných zvláštním zákonem a jestliže by svou výpovědí porušil státem uloženou nebo uznanou povinnost mlčenlivosti, a o možnosti požádat o utajení své podoby a podepsat protokol smyšleným jménem, pod kterým je pak veden (je-li to důvodné podle § 55 odst. 2 trestního řádu).

Právo odepřít výpověď jako svědek má příbuzný obviněného v pokolení přímém, jeho sourozenec, osvojitel, osvojenec, manžel, partner a druh. Svědek je také oprávněn odepřít vypovídat, jestliže by výpovědí způsobil nebezpečí trestního stíhání sobě, svému příbuznému v pokolení přímém, svému sourozenci, osvojiteli, osvojenci, manželu, partneru nebo druhu anebo jiným osobám v poměru rodinném nebo obdobném, jejichž újmu by právem pociťoval jako újmu vlastní.

Svědkovi nesmějí být kladeny otázky, v nichž by byly obsaženy klamavé a nepravdivé okolnosti (kapciózní otázky) nebo okolnosti, které se mají zjistit teprve z jeho výpovědi (sugestivní otázky).

Svědek má nárok na náhradu nutných výdajů – svědečné, zahrnující cestovní náhrady a ušlý výdělek.

Výslech svědka v historii

Proti křivému svědectví se staré společnosti bránily zdůrazňováním závažnosti svědectví, poukazem na to, že svědek není sám, nýbrž že danou událost viděly i různé mocnosti nebo že ji zná Bůh. Indický Zákoník Manuův pachateli i svědkovi připomíná, že svědky jsou zároveň také „bohové, nebe, země, voda, srdce, Měsíc, Slunce, oheň, vítr a soumrak“. Stanoví také, že pokud svědka krátce po svědectví postihne nějaké neštěstí, jeho svědectví bylo falešné. Latinský název pro svědka, testis, patrně souvisí s varlaty, kterých si kdysi svědek při výpovědi pod přísahou držel ruku.

Odkazy

Reference

  1. ↑ JELÍNEK, Jiří, a kol. Trestní právo procesní. 4. vydání. vyd. Praha: Nakladatelství Leges, s. r. o., 2016. 848 s. ISBN 978-80-7502-160-1. S. 401. 
  2. ↑ Zákon č. 141/1961 Sb., Trestní řád (dále jen "trestní řád"), § 97. . Dostupné online.
  3. ↑ § 104a, 104b trestní řád
  4. ↑ § 118 trestní řád
  5. ↑ § 114 trestní řád
  6. ↑ § 101 odst. 4 trestní řád
  7. ↑ § 100 trestní řád
  8. ↑ § 99 trestní řád
  9. ↑ § 2 odst. 14, 28 trestní řád
  10. ↑ Zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod, čl. 37 odst. 2. . Dostupné online.
  11. ↑ § 55 odst. 1 písm. c) trestní řád
  12. ↑ § 103 trestní řád.
  13. ↑ Zákon č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů, § 11. . Dostupné online.
  14. ↑ § 55 odst. 2) trestní řád
  15. ↑ Zákon č. 137/2001 Sb., o zvláštní ochraně svědka a dalších osob v souvislosti s trestním řízením. . Dostupné online.
  16. ↑ § 104 trestní řád
  17. ↑ Zákon č. 141/1961 Sb., TrŘ, § 100. . Dostupné online.
  18. ↑ Zákon č. 141/1961 Sb., TrŘ, § 101 odst. 3. . Dostupné online.
  19. ↑ The Laws of Manu, Penguin Classics, London 1988. Book 8, 85n.
  20. ↑ Oxford Latin Dictionary, Clarendon Press 1968, heslo testis², str. 1932.

Literatura

Související články

Externí odkazy