Superficies solo cedit
Pokud hledáte informace o Superficies solo cedit, jste na správném místě. V tomto článku se ponoříme do tématu Superficies solo cedit a prozkoumáme všechny jeho aspekty. Od jeho původu a historie až po jeho nejaktuálnější aplikace, stejně jako výzvy a příležitosti, které představuje. Ať už vás Superficies solo cedit zajímá z osobních, pracovních nebo akademických důvodů, zde najdete vše, co potřebujete vědět, abyste tomuto tématu lépe porozuměli a vytěžili z něj maximum. Připojte se k nám na této prohlídce Superficies solo cedit a objevte vše, co vám toto téma může nabídnout.
Superficies solo cedit (latinsky, česky povrch ustupuje půdě, ve významu stavba je součástí pozemku) je právní zásada, podle které všechny věci - nejen stavby, které se nacházejí na pozemku a jsou pevně spojené se zemí, patří neoddělitelně k tomuto pozemku.
Z právního hlediska se taková věc stává součástí pozemku a přestává vést vlastní existenci, tedy již není věcí v právním slova smyslu a nemůže být ani objektem práv - vlastnická práva přecházejí na pozemek, jehož je součástí. Vlastník pozemku je tedy vždy vlastníkem všech staveb na pozemku. Zásada pochází z římského práva, kde byla zformulována právníkem Gaiem (Institutiones II 73).
Tato zásada platí téměř v celé Evropě. Je doplňována institutem práva stavby, který umožňuje stavět na pozemku i nevlastníkovi. Na českém území tato zásada platila do roku 1950, kdy byla zrušena středním občanským zákoníkem. Od té doby v českém právu platí, že vlastník stavby může být odlišný od vlastníka pozemku, který pod ní leží. Zásadu od roku 2014 pro nově vzniklé právní vztahy obnovil v § 506 nový občanský zákoník.
