V dnešní době se Strnad luční stalo tématem obecného zájmu společnosti. Lidé mají stále větší zájem dozvědět se více o Strnad luční a o tom, jak ovlivňuje jejich každodenní život. S rozvojem technologií a globalizací se Strnad luční stal relevantnějším v různých oblastech, od politiky po ekonomiku, včetně kultury a společnosti obecně. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty související s Strnad luční a analyzujeme jeho důsledky a důsledky v našem každodenním životě.
![]() | |
---|---|
![]() | |
Stupeň ohrožení podle IUCN | |
![]() málo dotčený[1] | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | živočichové (Animalia) |
Kmen | strunatci (Chordata) |
Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
Třída | ptáci (Aves) |
Podtřída | letci (Neognathae) |
Řád | pěvci (Passeriformes) |
Čeleď | strnadovití (Emberizidae) |
Rod | strnad (Emberiza) |
Binomické jméno | |
Emberiza calandra (Linnaeus, 1758) | |
![]() Rozšíření strnada lučního (světle zeleně – hnízdiště, tmavě zeleně – celoroční výskyt, modře – zimoviště) | |
Synonyma | |
| |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Strnad luční (Emberiza calandra) je středně velký až velký druh pěvce z čeledi strnadovitých (Emberizidae).
Největší z evropských strnadů (délka těla 16–19 cm), s nápadně robustním zobákem. Zbarvením připomíná skřivana, svrchu je šedohnědý, tmavě čárkovaný, zespodu bělavý, s tmavými čárkami na hrudi a bocích. Obě pohlaví jsou zbarvena podobně.[2]
Při přeletech na krátké vzdálenosti nechává svěšené nohy.
Zpívá z vyvýšených míst; zpěv tvoří řinčivé, zrychlující se cikciktrilililil, připomínající chrastění svazkem klíčů.[3][4]
Hnízdní areál sahá od severní Afriky a západní Evropy východně po střední Asii.[3] Převážně stálý druh.[2]
Hnízdí v otevřené zemědělské krajině.[2] V České republice došlo po poklesu v sedmdesátých letech 20. století k opětovnému růstu populace i areálu. V současné době hnízdí v níže položených oblastech celého území. V letech 1985–1989 byla populace odhadována na 700–1400 párů, v letech 2001–2003 již na 4000–8000 párů.[5] Zvláště chráněný jako kriticky ohrožený druh.[6]
Má složitý systém páření; objevuje se u něj monogamie (převládá) i polygamie, někteří ptáci navíc zůstávají nespárovaní. Hnízdí většinou 1× nebo 2×, někdy i 3× ročně. Hnízdo je zpravidla na zemi v trávě, vzácněji i výše v křovinách. Snůška čítá 3–5 vajec o velikosti 24,8 × 18,3 mm. Inkubace trvá 12–14 dnů, na vejcích sedí pouze samice. Mláďata, která krmí převážně samice a jen příležitostně později i samec, opouští hnízdo ve stáří 9–13 dnů. Další zhruba 2 týdny jsou pak krmena mimo něj.[3][4]
Živí se semeny, pupeny a bezobratlými, které hledá na zemi i na vyšších rostlinách.[3]