Stanislav Zedníček

V tomto článku se ponoříme do fascinujícího světa Stanislav Zedníček. Ať už se chcete dozvědět více o Stanislav Zedníček, nebo jen hledáte aktuální informace k tomuto tématu, tento článek si klade za cíl poskytnout vám všechny potřebné informace. Prozkoumáme nejdůležitější aspekty související s Stanislav Zedníček, od jeho původu a historie až po jeho dnešní význam. Bez ohledu na to, zda jste odborníkem na toto téma nebo jste prostě zvědaví, jsme si jisti, že tento článek bude pro vás zajímavý a obohacující.

Stanislav Zedníček
Narození17. srpna 1914
Hlinsko
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí16. března 2002 (ve věku 87 let)
Hlinsko
ČeskoČesko Česko
Místo pohřbeníhřbitov Hlinsko
Povoláníbásník, učitel, redaktor
Národnostčeská
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Stanislav Zdeníček (17. srpna 1914, Hlinsko – 16. března 2002, tamtéž) byl český básník, učitel a nakladatelský redaktor.[1]

Život a dílo

Narodil se v rodině hodináře, který padl v první světové válce. Maturoval roku 1934 na katolickém Učitelském ústavu ve Svatém Janu pod Skalou a poté vyučoval ve svém rodišti. Na jeho tvorbu mělo značný vliv dílo katolických autorů Jaroslava Durycha, Jakuba Demla a Jana Čepa. Literárně činný byl od konce třicátých let, kdy začal své básně publikovat v různých periodikách. Za druhé světové války byl totálně nasazen v továrně Eckhart v Chotěboři a pak v textilním závodě Satas v Hlinsku. Působil rovněž v ilegálním odbojovém hnutí. Roku 1941 mu byla na zásah cenzury rozmetána sazba jeho básnické sbírky Píseň chudého.[2]

Po roce 1945 vyučoval na základních školách v Praze, ale pro své křesťanské názory byl propuštěn. Pracoval jako dělník na dole v Záluží u Mostu. Roku 1954 byl zatčen a odsouzen za údajnou protistátní činnost. Po popuštění z vězení roku 1955 pracoval nejprve jako lesní dělník, pak jako krmič zvěře v pražské ZOO a nakonec jako tiskárenský dělník. Zároveň měl zakázáno publikovat. Od roku 1964 byl korektorem v tiskárně a roku 1968 se konečně mohl stát redaktorem v nakladatelství Československý spisovatel. Roku 1974 odešel do důchodu.[2]

Jeho dílo tvoří meditativní volné i rýmované verše, jež se zamýšlejí nad životem, smrtí, dobrem, zlem i míjejícím časem a hledají takové životní jistoty, do kterých se musí člověk protrpět. Další oblastí jeho zájmu byl život na rodné Vysočině a milostná poezie.[2]

Bibliografie

  • Dopisy Albíně (1947).
  • Přítmí srdce (1969).
  • Větrná zátiší (1974).
  • Na doslech pramene (1984).
  • Dušičkové marginálie (1996), časopisecky vydaná lyricko-epická skladba z roku 1943 o cestě k otcově hrobu..
  • Ulička podivných sentencí (2011), bibliofilie, posmrtně.
  • Směju se a sténám (2012), posmrtně vydaná korespondence s básníkem Vladimírem Holanem z let 1940–1977.

Odkazy

Reference

  1. ↑ Stanislav Zedníček - Slovník české literatury po roce 1945
  2. ↑ a b c Slovník českých spisovatelů od roku 1945, 2. díl, Praha: Brána, 1998, S. 703-704

Externí odkazy